Kęstutis

Kejstutis
Narození 1297
Senieji Trakai
Úmrtí 15. srpna 1382 (ve věku 84–85 let)
Krevský hrad
Příčina úmrtí dušení
Povolání panovník a aristokrat
Nábož. vyznání pohanství
Choť Biruta Litevská[1]
Děti Vytautas[2][3]
Tautvilas Kęstutaitis
Danuta Litevská
Rymgajla
Butautas Litevský
Marie Litevská
… více na Wikidatech
Rodiče Gediminas[4][5] a Jevna Litevská
Rod Gediminovci
Příbuzní Augusta Anastázie Litevská, Aldona Anna Litevská, Algirdas[6][5], Jevnuta, Narimont, Manovít, Koriat, Lubart a Alžběta Gedyminovna (sourozenci)
Žofie Litevská (vnučka)
Funkce litevský velkokníže (1381–1382)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kęstutis (asi 1300 – 15. srpna 1382, Kriavas) byl velkokníže Litvy v letech 1342-1382, který byl postaven před úkol bránit západní hranice své země proti Řádu německých rytířů.

Život

Kęstutis (polsky Kiejstut) byl jeden ze sedmi synů Gediminase, velkoknížete Litvy, jenž vládl v letech 1316-1341, a který udělal z Litvy významnou východoevropskou říši.

Kęstutis docílil toho, aby se jeho bratr Algirdas stal oficiálním spoluvládcem země (1345). Zatímco Algirdas poté rozšiřoval území Litvy na jih a východ, Kęstutis se soustředil na nebezpečí na západě, německé rytíře, kteří chtěli z Litvy dělat centrum své Baltské domény. Poté, co se neúspěšně pokusili v roce 1345 obsadit Žmuď (území odpovídající většině dnešní Litvy), úchýlili se rytíři k taktice neustálých nenadálých nájezdů. Kęstutis pochopil, že proti této taktice musí nasadit útočnou strategii a vedl několik výprav do pruských zemí (hlavní opory Řádu), a v roce 1370 způsobil Němcům těžké ztráty v bitvě u Rudavy.

Ve stejném roce se dočkal i dalšího triumfu, když završil svůj další spor, tentokrát s Polskem (trval od roku 1349), ukořistěním polské Haliče a Volyně.

Úspěšné období zhatily vnitřní, dynastické spory. Roku 1377 zemřel bratr a spoluvládce Algirdas. Na Algirdasovo místo nastoupil syn Jogaila (Jagellonský), což se však nelíbilo dvěma jeho bratrům, Andrewovi a Skirgailovi. Ani jeden z nich neváhal se v boji proti Jogailovi a Kęstutisovi spojit se zahraničními nepřáteli. Andrew uzavřel spojenectví s Livonskými rytíři (větví Řádu německých rytířů), zatímco Skirgaila se spojil přímo s Řádem. To zvrátilo poměry a Kestutis byl nucen podepsat s Řádem německých rytířů mírovou dohodu (1379).

Následující rok však Kęstutise zradil třetí z bratrů, ten kvůli němuž tolik obětoval – Jogaila. Uzavřel s Řádem tajnou dohodu, která měla zajistit Kęstutisovo sesazení a litevský trůn pro Jogaila. Kęstutis se o zradě synovce dozvěděl od některých rytířů, Jogaila zatkl a uvěznil. Od té doby (1381) byl jediným vládcem země. Ale zatímco Kęstutis roku 1382 potlačoval povstání na ruských územích, Jogaila unikl z vězení, sestavil armádu a ovládl hlavní litevská města Vilnius a Trakai. Když Kęstutis přitáhl k Trakai, byl zatčen a převezen do Kriavasu, kde byl zřejmě zabit.

O čtyři roky později (1386) se Jogaila stal králem Polska, jakožto Vladislav II. Jagello.[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ24347739. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek IIIa. 1891.
  2. ↑ Andrej Vasiljevič Ekzempljarskij: Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ24365761. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek VIa. 1892.
  3. ↑ Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ25373668. In: Sytinova vojenská encyklopedie, svazek 6.
  4. ↑ Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ26943853: Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ24439371. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XIVa.
  5. ↑ a b Kestut, kňaz Žmudskij (Trokskij). In: Sytinova vojenská encyklopedie, svazek 12.
  6. ↑ Nikolaj Prokofjevič Vasilenko: Olgerd. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XXIa.
  7. ↑ http://www.britannica.com/EBchecked/topic/315617/Kestutis

Externí odkazy

Zdroj