Jurij Michajlovič Lotman

Jurij Michajlovič Lotman
Narození 28. února 1922
Petrohrad, Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Úmrtí 28. října 1993 (ve věku 71 let)
Tartu, EstonskoEstonsko Estonsko
Místo pohřbení Raadiský hřbitov
Povolání literární historik, sémiotik, radista, editor, filolog, kulturolog a vysokoškolský učitel
Alma mater Petrohradská státní univerzita (1939–1950)
Petrohradská státní univerzita (do 1952)
Petrohradská státní univerzita (do 1961)
Fakulta jazyků Petrohradské statní univerzity
Témata literární věda, kulturologie, sémiotika a kritik
Ocenění medaile Za bojové zásluhy (1944)
medaile Za odvahu (1944)
Řád rudé hvězdy (1945)
Řád Vlastenecké války 2. třídy (1945)
Řád Vlastenecké války 1. třídy (1945)
… více na Wikidatech
Politická příslušnost Komunistická strana Sovětského svazu
Manžel(ka) Zara Mints
Děti Mihhail Lotman[1]
Aleksei Lotman
Příbuzní Rebekka Lotman a Maria-Kristiina Lotman (vnoučata)
Podpis Podpis
multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jurij Michajlovič Lotman (rusky Ю́рий Миха́йлович Ло́тман; 28. února 1922, Petrohrad – 28. října 1993, Tartu) byl sovětský sémiotik, literární a kulturní teoretik estonské národnosti a židovského původu.

Biografie

Studoval filologii na Leningradské státní univerzitě, mimo jiné u Vladimira Proppa. Jeho studia přerušila druhá světová válka, do jejíchž bojů Lotman zasáhl v řadách Rudé armády jako radiotelegrafista u dělostřelectva. Po válce dokončil studia, nicméně v 50. letech narazil na univerzitě na částečně oficiální antisemitismus. Stáhl se tedy na univerzitu v estonském Tartu. Zde založil tzv. tartusko-moskevskou sémiotickou školu. Časopis Труды по знаковым системам, který univerzita v Tartu vydávala od roku 1964 je někdy označován za první sémiotický časopis na světě. Škola byla nejprve ovlivněna zejména strukturalismem a ruským formalismem, později vyvinula svébytnější přístup k analýze kulturních textů a artefaktů (od filmu a literatury až po robotiku), zejména poté, co Lotman v 80. letech přišel s konceptem tzv. sémiosféry.

Dílo

  • Лекции по структуральной поэтике (1964)
  • Статьи по типологии культуры: Материалы к курсу теории литературы 1 (1970)
  • Структура художественного текста (1970)
  • Анализ поэтического текста. Структура стиха (1972)
  • hrob Jurije Michajloviče Lotmana
    Статьи по типологии культуры: Материалы к курсу теории литературы 2 (1973)
  • Семиотика кино и проблемы киноэстетики (1973)
  • Роман А. С. Пушкина «Евгений Онегин»: Комментарий (1980)
  • Александр Сергеевич Пушкин: биография писателя (1981)
  • Культура и взрыв (1992)
  • Лотман Ю. Беседы о русской культуре. Быт и традиции русского дворянства. (1993)
  • Диалог с экраном (1994)

České překlady

  • Kultura a exploze, Brno, Host 2013.
  • KACETLOVÁ, Klára. Jurij Lotman - sémiotika kultury a pojem textu. Praha, 2010. Diplomová práce. Filozofická fakulta, Ústav české literatury a komparatistiky. Vedoucí práce Libuše Heczková. Obsahuje překlad osmi studií Jurije Michajloviče Lotmana. Dostupné online.

Odkazy

Reference

  1. ↑ kniha. Dostupné online.

Literatura

  • Andrews, Edna 2003. Conversations with Lotman: Cultural Semiotics in Language, Literature, and Cognition. Toronto: University of Toronto Press.
  • Shukman, Ann 1977. Literature and Semiotics: A Study of the Writings of Ju. M. Lotman. Amsterdam: North Holland.
  • Waldstein, Maxim 2008. The Soviet Empire of Signs: A History of the Tartu School of Semiotics. Saarbrücken: VDM Verlag Dr. Müller.

Externí odkazy

Zdroj