Juan Antonio Samaranch
| Juan Antonio Samaranch | |
|---|---|
 | |
| 7. předseda Mezinárodního olympijského výboru | |
|
Ve funkci: 3. srpna 1980 – 16. července 2001 | |
| Předchůdce | Lord Killanin |
| Nástupce | Jacques Rogge |
| Narození |
17. července 1920 Barcelona |
| Úmrtí |
21. dubna 2010 (ve věku 89 let) Barcelona |
| Příčina úmrtí | srdeční selhání |
| Místo pohřbení | hřbitov v Montjuic |
| Choť | María Teresa Salisachs (od 1955) |
| Rodiče | Francesc Samaranch Castro a Joana Torelló Malvehy |
| Děti | Juan Antonio Samaranch Salisachs María Teresa Samaranch |
| Příbuzní | Alessia Samaranch Bigelli (vnučka) |
| Sídlo | Barcelona |
| Alma mater | Navarrská univerzita German School of Barcelona IESE |
| Profese | diplomat, politik, rink hockey player, podnikatel, trenér, novinář a sportovní funkcionář |
| Náboženství | katolická církev |
| Ocenění | Grand Cross of Naval Merit with white badge (1967) velkokříž Cisnerosova řádu (1968) Velkokříž za vojenské zásluhy s bílou stuhou (1968) Velkokříž Řádu za zásluhy v zemědělství (1970) … více na Wikidatech |
| Commons | Juan Antonio Samaranch |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Juan Antonio Samaranch Torelló, Marqués de Samaranch (* 17. července 1920, Barcelona – 21. dubna 2010, Barcelona) byl španělský sportovní funkcionář a v letech 1980–2001 předseda Mezinárodního olympijského výboru.
Život
Narodil se do bohaté rodiny. Od roku 1966 byl státním tajemníkem pro sport ve Francově autoritářském Španělsku a stal se také předsedou Španělského olympijského výboru a členem MOV. V letech 1974–1978 byl místopředsedou MOV, v letech 1977–1980 velvyslancem Španělska v Sovětském svazu a Mongolsku a v roce 1991 byl španělským králem Juanem Carlosem povýšen do šlechtického stavu.
Po letní olympiádě v roce 1980 rezignoval na post předsedy MOV Lord Killanin a byl zvolen za jeho nástupce. Během svojí vlády zabezpečil olympijskému hnutí významné sponzory a uzavřel dohody s televizními společnostmi, čímž finančně ozdravil olympijské hnutí. Letní olympijské hry 1984 byly ještě bojkotovány východním blokem, počet států sdružených v MOV a participujících na hrách ale rostl s každou následující olympiádou. Také chtěl, aby se her zúčastnili ti nejlepší sportovci, což postupně vedlo k akceptaci profesionálních sportovců.
Mezi jeho další úspěchy se řadí restrukturalizace MOV a dosažení toho, že letní olympijské hry 1992 se konaly v jeho rodné Barceloně[1].
Přesto byl rozporuplnou osobností a dostalo se mu nemálo kritiky zejména z řad bývalých sportovců, politiků a tisku. Byl podstatou byrokrat a do jisté míry politik autoritářského režimu generála Francisca Franca, což bylo podle některých neslučitelné s funkcí předsedy MOV. Podle kritiků byl autoritářským vládcem a odmítal kritiku zevnitř i zvenku MOV, přičemž rozhodnutí MOV byla často zahalena rouškou tajemství. V tomto kontextu je důležité poznamenat, že byl členem Opus Dei. Během jeho vedení MOV se vyskytlo mnoho případů korupce členů organizace, zejména přijímání výhod od kandidátských měst a zemí. Během posledních let na čele hnutí potlačil některé z těchto excesů, ale bylo mu vytýkáno, že o nich musel během celého své předsednictví vědět a začal konat až po nátlaku médií, zejména po skandálu okolo zimní olympiády v Salt Lake City, která se konala v roce 2002.
Jedním z jeho největších úspěchů zůstává finanční záchrana MOV, který byl v krizi od začátku sedmdesátých let 20. století a hry byly mimořádnou zátěží pro hostitelská města. Každopádně jak MOV se získanými penězi nakládá je součástí spekulací a kritiky.
V roce 2001 se již o funkci předsedy neucházel. Nahradil jej Jacques Rogge a on sám se stal doživotním čestným předsedou organizace.
Byl ženatý od roku 1955, jeho manželka Maria Teresa Salisachs Rowe (* 1931) známá jako „Bibí“ zemřela v roce 2000. Měli dvě děti; syn Juan Antonio Samaranch Salisachs je v současnosti členem MOV a od roku 2016 i prvním místopředsedou této organizace[1].
Vyznamenání
-
Řád kříže země Panny Marie I. třídy (Estonsko, 20. listopadu 2003)[2]
-
velkokříž Řádu Sikatuna (Filipíny, 11. dubna 2001)[3]
-
Řád zlatého rouna (Gruzie, 2001) – za aktivní podporu a pomoc při rozvoji olympijských sportů v Gruzii
-
Velký řád krále Tomislava (Chorvatsko, 26. srpna 1993) – udělil prezident Franjo Tuđman[4]
-
velkodůstojník Řádu zásluh o Italskou republiku (Itálie, 2. června 1971)[5]
-
velkokříž Řádu zásluh o Italskou republiku (Itálie, 27. ledna 19891)[6]
-
komtur Řádu dobré naděje (Jihoafrická republiky, 1999) -
Manasův řád III. třídy (Kyrgyzstán, 8. listopadu 1999) – za skvělé služby při podpoře olympijského hnutí v Kyrgyzstánu a pořádání III. středoasijských her
-
velkokříž Řádu litevského velkoknížete Gediminase (Litva, 4. dubna 1997)[7]
-
Řád republiky (Moldavsko, 14. května 1999) – udělil prezident Petru Lucinschi jako uznání zvláštních zásluh při rozvoji sportu a olympijského hnutí v Moldavsku[8]
-
velkodůstojník Řádu za zásluhy Polské republiky (Polsko, 3. října 1994) – udělil prezident Lech Wałęsa[9]
-
velká čestná dekorace ve zlatě s hvězdou Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku (Rakousko, 1994) -
Řád cti (Rusko, 25. června 2001) – za aktivní podporu rozvoje ruského olympijského a sportovního hnutí
-
Řád bílého dvojkříže I. třídy (Slovensko, 3. září 2000) – udělil prezident Rudolf Schuster[10][11]
-
velkokříž Řádu Karla III. (Španělsko, 20. října 1980) – udělil král Juan Carlos I.[12]
-
velkokříž Řádu Isabely Katolické (Španělsko, 29. září 1975) – udělil Francisco Franco[13]
-
velkokříž s řetězem Řádu Isabely Katolické (Španělsko, 31. března 2000) – udělil král Juan Carlos I.[14]
-
velkokříž Řádu za občanské zásluhy (Španělsko, 1. dubna 1959) – udělil Francisco Franco[15]
-
Řád knížete Jaroslava Moudrého III. třídy (Ukrajina, 21. května 2005)[16] – udělil prezident Viktor Juščenko za vynikající osobní přínos pro rozvoj a popularizaci sportu, pomoc při rozvoji olympijského hnutí na Ukrajině
-
Řád za vynikající zásluhy (Uzbekistán, 29. srpna 1996)[17] – udělil prezident Islam Karimov za služby pro rozvoj olympijského hnutí, posílení mezinárodní spolupráce, míru, přátelství a vzájemného porozumění mezi národy a za podporu sportu v Uzbekistánu, za vynikající přínos k vydobytí si jeho pozice na mezinárodní scéně
Odkazy
Reference
- ↑ a b PHOENICKS. Catalunya 2011 [online]. 21. 4. 2020 [cit. 2020-04-21]. Dostupné online.
- ↑ Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné online.
- ↑ The Order of Sikatuna | Official Gazette of the Republic of the Philippines. web.archive.org [online]. 2016-10-13 [cit. 2019-10-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ Odluka o dodjeli Ordena kralja Tomislava. narodne-novine.nn.hr [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné online.
- ↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné online.
- ↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné online.
- ↑ Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-08.
- ↑ lex.justice.md [online]. [cit. 2020-07-07]. Dostupné online.
- ↑ Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 3 października 1994 r. o nadaniu orderu.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-20.
- ↑ » State Honours | Slovak-Republic.org [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Prezident SR - Rad bieleho dvojkrza, I. trieda. web.archive.org [online]. 2011-05-15 [cit. 2022-07-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-05-15.
- ↑ BOE.es - Documento BOE-A-1980-23524. www.boe.es [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné online.
- ↑ Boletín Oficial del Estado. 1975-10-01, čís. 235, s. 20771. Dostupné online.
- ↑ Otras disposiciones. Boletín Oficial del Estado. 2000-04-01, čís. 79, s. 13765. Dostupné online.
- ↑ Boletín Oficial del Estado. 1959-04-01, čís. 78, s. 4936. Dostupné online.
- ↑ zakon.rada.gov.ua [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné online.
- ↑ УП-1555-сон 29.08.1996. О награждении Хуана Антонио Самаранча орденом «Буюк хизматлари учун». lex.uz [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Juan Antonio Samaranch na Wikimedia Commons
- Osoba Juan Antonio Samaranch ve Wikicitátech
- Zpráva Zemřel Juan Antonio Samaranch, sedmý předseda MOV ve Wikizprávách
- Zemřel Juan Antonio Samaranch na idnes.cz
