Josef Pieper

Josef Pieper
Narození 4. května 1904
Elte (Rheine)
Úmrtí 6. listopadu 1997 (ve věku 93 let)
Münster
Povolání filozof, spisovatel, vysokoškolský učitel a překladatel
Alma mater Münsterská univerzita
Gymnasium Paulinum
Ocenění Aquinas Medal (1968)
Romano Guardini award (1981)
Balzanova cena (1981)
Státní cena Severního Porýní-Vestfálska (1987)
Ehrenring der Görres-Gesellschaft (1990)
… více na Wikidatech
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Pieper (4. května 1904 Elte nad Emsou, Vestfálsko – 6. listopadu 1997 Münster) byl německý filozof, jeden z významných křesťanských filozofů 20. století.

Život

Josef Pieper studoval filosofii, práva a sociologii v Münsteru a Berlíně (promoce 1928), čtyři roky byl asistentem ve Výzkumném ústavu sociologie a nauky o organizaci v Münsteru, poté žil přes deset let jako spisovatel na volné noze. 1946 jmenován profesorem filosofie v Essenu; tam působil i po jmenování řádným profesorem filosofické antropologie na univerzitě v Münsteru, kde přednášel až do své smrti. Byl hostujícím profesorem v Berlíně, na univerzitě Notre Dame v Indianě a na Stanfordově univerzitě v Kalifornii. Během života obdržel řadu cen a čestný doktorát teologie. Jeho knihy se vyznačují vynikajícím stylem a srozumitelností; byly přeloženy do patnácti jazyků.[1]

Dílo

Velká část Pieperova díla je věnována interpretaci Tomáše Akvinského; Pieper nesleduje tolik Tomáše jako historickou postavu, ale spíše jeho myslitelský postoj, který je podle něj aktuální i dnes,[2] a to zejména snahou spojit rozum s vírou, přirozené vědění se zjevenou pravdou, aniž by se jedno kvůli druhému zkracovalo nebo zkreslovalo.[3] Pieper vykládá zejména Tomášovu etiku, ontologii a nauku o pravdě. Základem Tomášovy etiky nejsou podle něj přikázání a povinnosti, nýbrž ctnosti, tj. způsoby zdařilé lidské existence, plného uskutečnění lidských možností. Ve srovnání se školským tomismem Pieper u Tomáše jasněji vidí i "negativní filozofii", tj. přesvědčení, že skutečnost přesahuje všechny pojmy a představy a vposledku je neuchopitelná.

Druhá hlavní větev Pieperova díla je věnována obraně filozofie a filozofického života – života, který je otevřen otázkám po posledních příčinách a nespokojuje se s věděním o tom, co lze ovládnout a použít. Jeho práce o tomto tématu mají kritický náboj; jsou obranou volného času, slavení, hry a kultu a varují před tendencí moderní společnosti stát se totálním světem práce.

Pieper se příležitostně označoval za žáka Romana Guardiniho; celý život se vyrovnával s Platónovými dialogy, podle kterých napsal i několik televizních her.[4] Byl rovněž uznávaným znalcem francouzského existencialismu.

Citáty

  • "Smyslem volného času není, abych mohl pracovat déle, ale abych i v pracovní funkci, která mě omezuje na určitý aspekt reality a činí si nárok jen na jeden určitý díl mé duše, přesto zůstal člověkem, to znamená, abych si rozuměl a realizoval se jako bytost, která je zaměřena na celek skutečnosti."[5]
  • "Ctnost je "dovršená schopnost" člověka jako duchovní osoby; a spravedlnost, statečnost a uměřenost dosáhnou ... svého "dovršení" teprve tehdy, když se zakládají na moudrosti, to znamená na "dovršené schopnosti" správného rozhodování vůbec."[6]
  • "Theoria existuje jen tehdy, pokud člověk neoslepl vůči tomu udivujícímu faktu, že něco jest. Neboť filozofický údiv se nerozněcuje na tom, co "tu ještě nikdy nebylo", na abnormálním a senzačním; na tom jen otupělé myšlení zakouší jakousi náhražku pravého údivu. Kdo k údivu potřebuje něco neobvyklého, dokazuje tím, že ztratil schopnost dát správnou odpověď na podivuhodnost bytí."[7]

Výběrová bibliografie

  • Grundformen sozialer Spielregeln (Základní formy sociálních pravidel hry), 1933
  • Was heisst philosophieren? (Co znamená filozofovat?), 1948
  • Wahrheit der Dinge (Pravda věcí), 1948
  • Musse und Kult (Prázdeň a kult), 1949
  • Über das christliche Menschenbild (O křesťanském obrazu člověka), 1950
  • Was heisst akademisch? (Co znamená "akademický"?), 1952
  • Philosophia negativa, 1953
  • Glück und Kontemplation (Štěstí a kontemplace), 1957
  • Thomas von Aquin - Leben und Werk (Tomáš Akvinský – život a dílo), 1958, 1968
  • Kümmert euch nicht um Sokrates (Nestarejte se o Sókrata, tři televizní hry) 1966
  • Scholastik (Scholastika), 1960
  • Zustimmung zur Welt (Přitakání ke světu), 1962
  • Was heisst sakral? (Co znamená "sakrální"?), 1988
  • Göttlicher Wahnsinn (Božské šílenství), 1989

Česky vyšlo

  • O spravedlnosti, Řím: Křesťanská akademie, 1966.
  • Tomáš z Akvina: Dvanáct přednášek, Řím: Křesťanská akademie, 1972.
  • Volný čas, vzdělání, moudrost, Praha: Křesťanská akademie, 1992.
  • Scholastika: osobnosti a náměty středověké filosofie, Praha: Vyšehrad, 1993.
  • Základní formy sociálních pravidel hry, Praha: ISE, 1994.
  • Tomáš Akvinský: život a dílo, Praha: Vyšehrad, 1997.
  • Ctnosti, Praha: Česká křesťanská akademie, 2000.
  • Co znamená filozofovat? Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007.
  • O víře - o naději - o lásce, Praha: Krystal OP, 2018.
  • Štěstí a kontemplace, Praha: Krystal OP, 2021

Odkazy

Reference

  1. ↑ Georg Scherer: Předmluva, in: Josef Pieper: Co znamená filozofovat? Karmelitánské nakladatelství Kostelní vydří 2007, str. 9-12
  2. ↑ Tomáš Akvinský, Praha 1997, str. 11
  3. ↑ Tomáš Akvinský, Praha 1997, str. 108-120
  4. ↑ Georg Scherer, citované místo
  5. ↑ Práce a volný čas, in: Josef Pieper: Volný čas - vzdělání - moudrost, ČKA Praha 1992, str. 15
  6. ↑ Moudrost, in: Josef Pieper: Volný čas - vzdělání - moudrost, ČKA Praha 1992, str. 37
  7. ↑ Co znamená filozofovat? Karmelitánské nakladatelství Kostelní vydří 2007, str.55


Externí odkazy

Zdroj