Josef Množislav Bačkora

Josef Množislav Bačkora
Josef Množislav Bačkora
Josef Množislav Bačkora
Narození 12. února 1803
Malín
České královstvíČeské království České království
Úmrtí 5. prosince 1876 (ve věku 73 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolání pedagog, spisovatel a překladatel
multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Množislav Bačkora (12. února 1803 Malín[1] – 5. prosince 1876 Praha[2] ) byl český pedagog. Dvacet let vyučoval na c. k. české hlavní škole (dříve vzorná česká škola) v Praze. Byl autorem učebnic a knih pro mládež. Překládal z ruštiny. Jeho bratr Štěpán Bačkora (1813–1887) byl rovněž známý učitel; společně vydali některé práce.

Život

Pokřtěn byl Josef František. Narodil se 12. února 1803 v Malíně u Kutné Hory v rodině učitelského pomocníka a baráčníka Františka Bačkory,[1] původem z Telče. Školní docházku absolvoval v Malíně a Kutné Hoře, kde vystudoval i učitelskou průpravku. Poté získal zaměstnání jako pomocník na městské škole v Čáslavi. Měl zájem si rozšířit vzdělání, proto odjel do Prahy s cílem získat kvalifikaci pro hlavní školu. Z finančních důvodů ale musel studium přerušit a přijmout místo soukromého vychovatele ve Zdechovicích v rodině hraběte Paara. S našetřenými penězi se vrátil a roku 1827 se mu podařilo požadované vysvědčení získat. Od roku 1827 již žil trvale v Praze.[3] Nemohl ale najít stálé místo, pracoval nadále jako soukromý učitel a ve volném čase navštěvoval univerzitní přednášky Jana Nejedlého.[4]

Roku 1835 složil další zkoušky na hrádecké opatrovně Jana Svobody, což mu umožnilo získat v roce 1837 místo v opatrovně na Malé Straně. Působil tam do roku 1843, kdy se vrátil k soukromému vyučování.[4]

Roku 1848 byl přijat na nově založenou vzornou českou školu, později označovanou jako c. k. česká hlavní škola, na Novém Městě, s níž byl spojen i učitelský ústav. Působil tam dvacet let. Byl známý svým jemným, humánním vystupováním a vytříbeným jazykem.[4]

V roce 1868 vyhlásila vídeňská vláda konkurs na obsazení několika učitelských míst na c. k. hlavní škole v Praze, což znamenalo výpověď pro Bačkoru a několik dalších učitelů. Toto rozhodnutí bylo v českém tisku ostře kritizováno, protože se propuštění týkalo úspěšných a oblíbených českých učitelů, zatímco v téže době v řadě českých obcí zůstávali ve školách nepopulární zastánci germanizace.[5]František Jan Zoubek, ředitel c. k. hlavní a průmyslové školy na Smíchově, se pokusil toto rozhodnutí zvrátit osobní žádostí císaři Františku Josefovi I. během jeho návštěvy Prahy, byl ale odmítnut.[6]

Aby se uživil, vrátil se Bačkora k soukromému vyučování. Jako jistou satisfakci za propuštění byl jmenován společně s dalšími postiženými (Karel Slavoj Amerling, Škoda, Tesař) čestným členem Jednoty učitelské pro kraj písecký.[4]

Roku 1874 získal zásluhou Václava Kredby a Jana Lepaře výpomocné místo na pražské škole. Dlouho tam ale nesetrval — počátkem školního roku 1876–77 onemocněl a 5. prosince 1876 zemřel.[4]

Rodina

S manželkou Uršulou (1825–1875) měl šest dětí. Nejmladší dceři bylo v době úmrtí matky 12 let.[3][7]

  • Bratr Štěpán Bačkora (1813–1887) se rovněž proslavil jako učitel a odborný spisovatel.
  • Syn Přemysl (1848–1904), známý pod jménem Bedřich Bernau, byl autorem historických a vlastivědných spisů v češtině i němčině.[8]

Dílo

Je autorem např. těchto knižně vydaných prací:

  • Malý Gratulant, čili, Přánky malých (1845, společně s bratrem Štěpánem)
  • Malý vyprávěč, čili, Deklamovanky (1845, společně s bratrem Štěpánem)
  • Počátky ve čtení (1849–52)
  • Návodná proprava ke mluvnici (1850)
  • Praktické navedení ke hláskování a čtení (1854)

Překlady:

  • Faddej Venediktovič Bulgarin: Iwan Wyžihin : powjdka zábawná a poučná (1842)
  • Nikolaj Michajlovič Karamzin: První dobytí Sibiře od Rusů s předeslanými staršími dějinami sibiřskými, pokud stýkají se s říší ruskou (1861)
  • Anne Fraser Tytler: Marie a Flora : povídka pro dítky a rodiče i pro pěstouny (1871)
  • Aleksandra Išimová: Život Petra Velikého pro mládež dospělejší (1878)

Přispíval rovněž do časopisů (Česká včela, Jindy a nyní, Vlastimil, Květy).[4] Br

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Matrika narozených, Malín 1784-1827, snímek 39, Záznam o narození a křtu
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv.Štěpána na Novém Městě pražském
  3. ↑ a b Josef Množislav Bačkora. Beseda učitelská. 1. 3. 1877, s. 1–2. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f KRYŠPÍN, Vojtěch. Obraz činnosti literární učitelstva českoslovanského za posledních 100 let. Praha: M. Knapp, 1885. 422 s. Dostupné online. Kapitola Bačkora Josef Množislav, s. 53–55. 
  5. ↑ Propuštění učitelů. Národní listy. 1868-06-19, roč. 8, čís. 167, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-07-09]. 
  6. ↑ K pobytu Jeho Veličenstva císaře v Praze. Národní listy. 1868-06-25, roč. 8, čís. 173, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-07-09]. 
  7. ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 9, obraz 857, Bačkora Joseph
  8. ↑ VYKOUKAL, František Vladimír. Nové rovy. Osvěta. 1904, roč. 34, čís. 1, s. 183. Dostupné online [cit. 2012-10-21]. 

Literatura

Externí odkazy

Zdroj