Josef Jiří Švec

Josef Jiří Švec
Josef Jiří Švec
Josef Jiří Švec
Narození 19. července 1883
Čenkov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 25. října 1918 (ve věku 35 let)
Aksakovo-Belebej
RSFSRRSFSR RSFSR
Příčina úmrtí střelná rána
Místo pohřbení Čeljabinsk (1918–1933)
Národní památník na Vítkově (1933 – Desetiletí od 1940)
Třešť (od Desetiletí od 1940)
Povolání voják, učitel a československý legionář
Ocenění Řád sv. Stanislava 3. třídy s meči a stuhou (1915)
Řád sv. Anny 4. třídy (1916)
Kříž sv. Jiří 4. třídy (1917)
Řád sokola (1923)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Jiří Švec (19. července 1883, Čenkov[1] – 25. října 1918 Aksakovo[2]) byl učitel tělocviku, sokolský pracovník, legionář a plukovník legií v Rusku.

Biografie

Čenkov, rodný dům plukovníka Josefa Jiřího Švece

Narodil se ve vesnici Čenkov u Třeště. V Třešti vychodil základní školu a poté nastoupil na gymnázium v Pelhřimově. Po absolvování gymnázia vystudoval učitelský ústav v Soběslavi, kde složil doplňovací zkoušky jako učitel tělocviku. Poté učil osm let na obecné škole v Třebíči.[3] V Třebíči náležel vedle Jana Syrového a Jana Máchala k propagátorům sokolské myšlenky.[4]

Roku 1911 byl vyslán třebíčským Sokolem do Ruska, šířit sokolské ideje. Zde působil jako učitel tělocviku na ekonomickém lyceu v Jekatěrinodaru[5] na severním Kavkazu. Vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu (opakující se zimnice) byl nucen odejít na pobřeží Černého moře do města Gelendžiku, kde ho zastihla zpráva o sarajevském atentátu a samotný začátek války.

Po vypuknutí války nenastoupil do Jihlavy ke svému 81. pěšímu pluku, ale hlásil se jako dobrovolník do České družiny, která se organizovala v Kyjevě. Začínal jako velitel první čety, kde se podílel na provádění rozvědek. Během svého válečného tažení poblíž města Běrežnica přijal pravoslaví a dal si druhé jméno Georgij (nikoliv Jiří nebo Jurij). Pravoslaví přijalo více legionářů, především z politických důvodů.

Největší slávu si získal jako velitel osmé roty 1. střeleckého pluku. V červnu 1917 (podle ruského kalendáře 19. června, dle našeho 2. července 1917) úspěšně bojoval se svou rotou v bitvě u Zborova.[6] Po této legendární vítězné bitvě byl za hrdinství povýšen na poručíka a jmenován velitelem 3. praporu 1. pluku. Další boje, které J. Švec v postavení velitele 3. praporu se svými vojáky absolvoval, byla bitva o Kazaň, bitva o Penzu, bitva u Lipjag a dobytí Samary. Tyto boje již byly vedeny proti bolševikům, kteří zabraňovali v odchodu čs. legií z Ruska.

Sebevražda

Vlastimil Amort (1880–1950): Poslední dopis/Poslední podpis, Národní muzeum
Josef Jiří Švec na ruské frontě jako jeden z prvních českých dobrovolníků - důstojníků[7]
Rodný dům plukovníka Josefa Jiřího Švece v Čenkově

V srpnu 1918 byl povýšen na plukovníka a v polovině října se stal nejen velitelem pluku, ale i celé 1. divize. Poté, co mu 24. října 1918 ve stanici Aksakovo-Belebej jeho podřízení pod vlivem komunistického agitátora Jana Vodičky vypověděli poslušnost a odmítli splnit rozkaz vytlačit přesilu bolševiků z linie Buzuluk – Bugulma, spáchal ve tři hodiny ráno 25. října 1918 J. Švec sebevraždu (zastřelil se ve štábním vagonu), když zanechal dopis na rozloučenou.[8] Smrt plukovníka Švece československými vojáky otřásla a ti nakonec rozkaz splnili.[8]

Pohřben byl v Čeljabinsku 28. října 1918. Při likvidaci hřbitova, na jehož místě dnes stojí obytná čtvrť, se v roce 1933 podařilo sovětskou vládu přesvědčit k vydání ostatků plukovníka Švece do Československa. Ostatky byly exhumovány a přeneseny, společně s ostatky pplk. Karla Vašátky, do Památníku osvobození na Vítkově. Pohřbu se zúčastnilo na dvacet tisíc lidí. Za nacistické okupace byly na příkaz gestapa ostatky definitivně umístěny do rodinné hrobky v Třešti[9].

Památky

  • Bronzový pomník mu byl postaven v Praze „Na Pohořelci“ hledící na Pražský hrad v ose bývalých kasáren proti hlavní bráně. Autorem byl plukovníkův jmenovec, sochař Otakar Švec. Nacisté pomník za okupace odstranili a odeslali do Německa k roztavení. Po válce byl v Německu spojenci nalezen a vrácen do ČSR. Než mohl být znovu odhalen, došlo k uchvácení moci v Praze komunisty, kteří sochu nechali v roce 1949 definitivně roztavit. Kamenný sokl byl za války Němci uložen ve vokovické tramvajové vozovně, odkud byl odvezen k rozdrcení až v padesátých letech komunisty.[10] Obnovou pomníku se zabývá „Sbor pro obnovu pomníku Hrdinům od Zborova“. Zhotovený model byl v roce 2013 darován Muzeu T. G. Masaryka v Lánech, kde je vystaven.
  • Další pomníky se nacházely v Českých Budějovicích, Jindřichově Hradci.
  • V Třebíči byl odhalen pomník 25. října 2008. [11], v roce 2018 v Jindřichově Hradci[12]. Československý pěší pluk 29, který se nacházel v Jindřichově Hradci, získal čestný název „Plukovníka Josefa Jiřího Švece.“
  • Socha poloviční postavy plukovníka Švece, píšícího dopis na rozloučenou na stolku s připraveným revolverem, byla vytvořena jako bozzetto z černě patinované sádry na přelomu roku 1919/1920 v několika exemplářích na objednávku Starodružiníků (má nápis na soklu). Nebyla realizována v bronzu. Autorem je ruský legionář a sochař Vlastimil Amort (1880–1950). Bozzetto je v depozitáři Lapidária Národního muzea v Terezíně.[13]
  • K udržování tradice plukovníka Švece se přihlásil 29. československý pěší pluk se sídlem v Jindřichově Hradci[14], čestný název: „Plukovníka Josefa Jiřího Švece.“ Jmenuje se po něm i sokolská „župa Plukovníka Švece“, sdružující tělocvičné jednoty Sokola v oblasti Vysočiny.
  • Pamětní desky plukovníka Švece se nacházejí v Čenkově[15] na jeho rodném domě a v Pelhřimově[16], na budově dnešní průmyslové školy, dříve gymnázia. Tato deska vyhotovená sochařem J. Šejnostem nese nápis: „Umřel, aby zvítězil“.
  • Jaroslav Šlezinger: Socha Josefa Jiřího Švece v Třebíči
    Jaroslav Šlezinger: Socha Josefa Jiřího Švece v Třebíči
  • Otto Birma (1892–1953): Pomník Josefa Jiřího Švece v Českých Budějovicích (odhalen 1928, odstraněn 1939)
    Otto Birma (1892–1953): Pomník Josefa Jiřího Švece v Českých Budějovicích (odhalen 1928, odstraněn 1939)
  • Pamětní deska Josefa Jiřího Švece (Třebíč)
    Pamětní deska Josefa Jiřího Švece (Třebíč)
  • Pavel Vavrys: Plukovník Josef Jiří Švec, 2014 (malba na dřevě - kruhový „střelecký terč“ o průměru 60 cm; z cyklu Česká paměť)
    Pavel Vavrys: Plukovník Josef Jiří Švec, 2014 (malba na dřevě - kruhový „střelecký terč“ o průměru 60 cm; z cyklu Česká paměť)

Deník

Plukovník Švec si v Rusku psal deník, který popisuje jeho první dny v České družině a je psán do doby bitvy u Zborova, kde deník končí. Po první světové válce vyšel několikrát, ale později byl zakázán.[kdy?][kdo?] Nejcennější jsou Švecovy zápisky z počátku války.[17]

Vyznamenání

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Databáze VÚA, Záznam vojáka: Josef Švec
  3. ↑ ZEJDA, R., HEDBÁVNÝ, M., JINDRA, P., BENDA, P., RICHTER, K. Osobnosti Třebíčska. 1. vyd. Třebíč : Akcent, 2000. 227 s. ISBN 80-7268-104-4. Str. 177. – Zpravodaj města Třebíče, 10/1994 str. 10 s odkazem na pamětníky uvádí, že učil v horecké škole Na Potoce.
  4. ↑ Stáhněte si životopis plk. Švece Dostupné online
  5. ↑ Johana Oczadlá: Plukovník Švec - jeho život a zásluhy, 2007, fotopřílohy Dostupné online
  6. ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, s. 17-76, s. 151-153, s. 161-164
  7. ↑ Vaněk, Otakar, ed., Holeček, Vojtěch, ed. a Medek, Rudolf, ed. Za svobodu: obrázková kronika československého revolučního hnutí na Rusi 1914-1920. [Kniha 1]. Praha: nákladem vlastním, 1928. 2 svazky (867 stran, 6 nečíslovaných listů obrazových příloh) - ilustrace, portréty, faksimile ; 29 cm. (Z technických důvodů vydáno ve dvou svazcích: díl I. Česká družina 1914-1916. 224 stran; část II. Československá brigáda 1916-1917. strana 227-867). Foto ze strany 54.
  8. ↑ a b PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 100–106. 
  9. ↑ Hrob Josef Jiří Švec | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2020-11-05]. Dostupné online. 
  10. ↑ FOJTÍK, Pavel Vozovna Vokovice Praha : Dopravní podnik hlavního města Prahy, 2003. 64 s. ISBN 80-239-0856-1. Str. 23.
  11. ↑ Odhalení sochy plukovníka Švece Dostupné online
  12. ↑ Do Jindřichova Hradce se vrátila socha plukovníka Švece Dostupné online
  13. ↑ Busta plukovníka Jiřího Švece [online]. Národní muzeum [cit. 2023-06-28]. Dostupné online. 
  14. ↑ Sochu legionáře Švece vyrobili na 3D tiskárně. Stojí na nádvoří v Hradci Dostupné online
  15. ↑ Pamětní deska Josefa Jiřího Švece v Čenkově Dostupné online
  16. ↑ Pamětní deska Josefa Jiřího Švece v Pelhřimově Dostupné online
  17. ↑ * ŠVEC, Josef Jiří. Deník plukovníka Švece. Příprava vydání Josef Kudela. Praha: Za Svobodu, 1929. 404 s. Dostupné online. 
  18. ↑ ŠVEC, Josef Jiří. Díl I. [online]. Praha: Památník odboje, 1923 [cit. 2021-01-17]. Dostupné online. 
  19. ↑ ŠVEC, Josef Jiří. Díl I. [online]. Praha: Za Svobodu, 1929 [cit. 2021-01-17]. Dostupné online. 
  20. ↑ ŠVEC, Josef Jiří. Díl II. [online]. Irkutsk, Rusko: Informačně-osvětový odbor ministerstva vojenství, 1919 [cit. 2021-01-17]. Dostupné online. 
  21. ↑ Válka.cz, Kříž Sv. Jiří

Literatura

  • GÖBL, L. Osobnosti Vysočiny I.. 1. vyd. Pelhřimov : Vydavatelství 999, 2005. 245 s. ISBN 80-86391-15-9
  • BUDÍNSKÝ, L. Vraždy, sebevraždy, popravy slavných Čechů / Vydavatelství MAYDAY publishing, 2008. 62-63 s. ISBN 978-80-86986-31-9
  • PRECLÍK, Vratislav: T. G. Masaryk a jeho legionáři, in ČAS, časopis Masarykova demokratického hnutí, číslo 97, s. 4-8, ročník XX., leden-březen 2012, ISSN 1210-1648.
  • ŠVEC, Josef Jiří. Deník plukovníka Švece. Příprava vydání Josef Kudela. Praha: Za Svobodu, 1929. 404 s. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj