Josef Hlinomaz

Josef Hlinomaz
Josef Hlinomaz
Josef Hlinomaz
Narození 9. října 1914
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 8. srpna 1978 (ve věku 63 let)
Split
JugoslávieJugoslávie Jugoslávie
Příčina úmrtí infarkt myokardu
Alma mater Pražská konzervatoř
Povolání herec, spisovatel, malíř, ilustrátor a publicista
Rodiče Václav Hlinomaz
Podpis Podpis
multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Hlinomaz (9. října 1914 Praha, Rakousko-Uhersko – 8. srpna 1978 Split, Jugoslávie) byl český herec, ilustrátor, dabér a významný naivní malíř.

Za svůj život hrál v divadle, v televizi a zejména ve filmu desítky rolí, v převážné většině případů se jednalo o menší či o vedlejší role nebo o role epizodní. Nicméně jeho neobyčejně zemitý a osobitý umělecký projev i charakteristický herecký styl ho předurčoval zejména pro role komické, ba přímo parodické. Nezapomenutelná zůstává mimo jiné jeho role smradlavého Grimpa v divadelním představení v Brdečkově muzikálovém kusu Limonádový Joe aneb koňská opera, kterou si pak zopakoval i ve stejnojmenném filmu (trojici filmových padouchů s ním tehdy ztvárnili Waldemar Matuška a Karel Effa). Ztvárnil mnoho podobných rázovitých postav z lidu, hrál i v oblíbeném televizním seriálu Chalupáři a v dalších televizních filmech. Je také znám jako naivní malíř, který ztvárňoval často náměty ze světa divadla, varieté, cirkusu a umění vůbec. Jeho naivistické obrazy jsou dnes ozdobou nejedné renomované galerie.

Životopis

Narodil se jako čtvrté a poslední dítě v rodině hudebního skladatele a pedagoga Václava Hlinomaze. Tři starší sourozenci pocházeli z otcova prvního manželství. Rodina žila v Dobříši a od roku 1916 v Příbrami, kam musel otec nastoupit jako učitel. Ten zde založil hudební školu a byl předsedou Příbramské filharmonie, se kterou vystupoval jako sólový houslista.[1] Josef Hlinomaz v Příbrami studoval reálné gymnázium se zaměřením na přírodovědné obory. Sekundu a septimu musel pro špatný prospěch opakovat. Stejně jako jeho otec hrál v příbramském ochotnickém divadle. Po svém otci zdědil výrazné umělecké vlohy hudební, herecké i výtvarné. Jako dítě se naučil hrát na klavír a housle.[2] Po maturitě nejprve dva roky studoval malířství na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, ale po neshodách s tamními pedagogy přešel na studium herectví na dramatickém oddělení pražské konzervatoře, kterou absolvoval v roce 1940. Zpočátku své herecké dráhy vystřídal řadu oblastních divadel, často hrával i po estrádách. V sezóně 1941/1942 hrál na Kladně, 1942/1943 v pardubickém Východočeském divadle, 1943/1944 v Plzni, v roce 1944 hostoval v Divadle na Vinohradech a to až do uzavření divadel nacisty. Odstěhoval se zpět do Příbrami a živil se malováním. Po válce byl znovu angažován na Kladně (1945/1946), v sezóně 1946/1947 v Realistickém divadle, dva další roky působil v Divadle satiry. Od roku 1949 do roku 1950 byl angažován v pražském Národním divadle. Po jedné sezóně mimo divadlo působil v období 1951 až 1955 v Divadle estrády a satiry (pozdější Divadlo ABC).[3]

Od roku 1958 až do své smrti pak působil v hereckém souboru Filmového studia Barrandov. Zemřel během dovolené v jugoslávském Splitu ve věku 63 let.

Umělecké zhodnocení

Jeho herecký projev byl velmi zemitý a realistický, působil velmi živelným, leckdy až improvizovaným dojmem. Nicméně byl to projev ozdobený výrazným hlasem, velmi dobrou mimikou jakož i výrazným pohybovým nadáním, na němž spočívalo jeho zvláštní osobité klaunství i nesporné osobní kouzlo, jímž oplýval[zdroj?].

Tak jako bylo osobité jeho originální herectví, byly velice osobité i jeho poeticko-surrealistické obrazy, které se vyznačovaly velkou dávkou humoru, poezie a humorně laděné fantazie. Kromě naivního malířství se také věnoval knižním ilustracím. V roce 1967 například ilustroval Poláčkův román Bylo nás pět.[4] Přispíval také svými články a fejetony do různých novin a časopisů.[5] Svůj umělecký směr nazýval surneonaivismem. Sbírku několika jeho obrazů vlastní Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích a Orlická galerie v Rychnově nad Kněžnou. V roce 1976 o něm Jiří Brdečka natočil krátký dokumentární film Dvojí život Josefa Hlinomaze.

Dílo

Film

Televize

  • 1963 Smutný půvab (TV film) – role: vrátný
  • 1964 Vlajky korzárů (TV hra)
  • 1968 Klapzubova jedenáctka (TV seriál) – role: hostinský Vejvoda
  • 1969 Brýle (TV mikrokomedie) – role: František
  • 1970 Vražedný týden (TV filmová komedie s detektivní zápletkou) – role: Karas
  • 1970 Kapacita (TV komedie) – role: prodavač Kačaba
  • 1971 Fantom operety (TV seriál) – role: divadelní režisér
  • 1972 O Bumbrlíčkovi (TV pohádka) – role: starosta
  • 1973 Čestné kolo (film) – role: masér
  • 1975 Chalupáři (TV seriál) – děda Makovec
  • 1977 Růžové sny – role: strýc Anton

Rozhlasové role

Památka

V Příbrami je po něm pojmenována ulice u fotbalového stadionu SK Spartak, v listopadu 2020 sem město doplnilo tabulku s popisem.[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Josef Hlinomaz - Vzpomínky na budoucí Příbram [online]. Výletník.cz [cit. 2014-12-06]. Dostupné online. 
  2. ↑ ENENKELOVÁ, Lea. Josef Hlinomaz je zpátky v Příbrami. Deník.cz [online]. 2012-08-26 [cit. 2014-12-06]. Dostupné online. 
  3. ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 148.
  4. ↑ Josef Hlinomaz (1914-1978) [online]. Creativo a.s. [cit. 2014-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-08. 
  5. ↑ Český biografický slovník XX. století I, s. 469.
  6. ↑ a b VELÍŠEK, Martin. Sen noci svatojánské - dvě archivní nahrávky z let 1950 a 1964 [online]. Český rozhlas, 2016-06-09 [cit. 2016-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-06. 
  7. ↑ Pribram.cz: Názvy ulic v Příbrami vysvětlí doplňkové tabulky (12/2020)

Literatura

Externí odkazy

Zdroj