Josef František Václav Bruntálský z Vrbna

Josef František hrabě Bruntálský z Vrbna
Erb Bruntálských z Vrbna
Erb Bruntálských z Vrbna
Nejvyšší zemský sudí Českého království
Ve funkci:
5. června 1721 – 1747
Panovník Karel VI., Marie Terezie
Předchůdce Jan Arnošt ze Schaffgotsche
Nástupce Filip Nerius Krakowský z Kolowrat
Nejvyšší dvorský sudí Českého království
Ve funkci:
19. května 1719 – 1721
Panovník Karel VI.
Předchůdce František Josef z Waldsteinu
Nástupce František Josef Czernin z Chudenic
Skutečný tajný rada
Ve funkci:
1719 – ?
Panovník Karel VI.
Místokancléř Českého království
Ve funkci:
1715 – 1719
Panovník Karel VI.
Nástupce Vilém Albrecht II. Krakowský z Kolowrat
Císařský komorník
Ve funkci:
1699 – 9. června 1755
Panovník Leopold I., Josef I., Karel VI., Marie Terezie
Narození 2. srpna 1675
Úmrtí 9. června 1753 (ve věku 77 let)
Choť (1701) Marie Anna Lamingerová z Albenreuthu (1685–1740)
Rodiče Jan František Bruntálský z Vrbna a Marie Terezie Františka z Martinic
Děti Václav Michael (1709–1755)
Příbuzní nevlastní bratr: Filip Antonín Bruntálský z Vrbna (1664–1720)
bratr: Norbert František Václav Bruntálský z Vrbna (1682–1729)
tchán: Wolf Maxmilián Laminger z Albenreuthu (1634–1696)
švagr: Maxmilián Norbert Krakowský z Kolowrat (1660–1721)
švagrová: Marie Aloisie Kinská z Vchynic a Tetova (1707–1786)
Náboženství římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef František Václav hrabě Bruntálský z Vrbna (Josef František hrabě z Vrbna a Bruntálu / Joseph Franz Graf von Wrbna und Freudenthal, 2. srpna 1675 – 9. června 1755) byl český šlechtic, majitel panství Fulnek na severní Moravě a menších statků v Čechách. Téměř padesát let působil v zemských úřadech Českého království, nakonec byl dlouholetým nejvyšším zemským sudím (1721–1747).

Kariéra

Zámek Krnsko postavený Josefem Františkem z Vrbna v roce 1729

Pocházel ze slezského šlechtického rodu usazeného v Čechách a na Moravě, narodil se jako třetí syn nejvyššího kancléře Jana Františka Bruntálského z Vrbna (1634–1705) a jeho druhé manželky Marie Terezie, rozené hraběnky z Martinic (1643–1706). Pod otcovým vedením se již v mládí připojil k úřednímu aparátu Českého království. V roce 1699 byl jmenován císařským komorníkem, od roku 1701 byl komorním radou, působil též u zemského soudu a dvorské kanceláře. V letech 1715–1719 zastával funkci místokancléře a v roce 1719 byl jmenován skutečným tajným radou. Ve své kariéře postoupil nakonec do funkcí nejvyššího dvorského sudího (1719–1721) a nejvyššího zemského sudího (1721–1747).[1] Z titulu svých funkcí byl též členem sboru místodržících a měl významnou úlohu při korunovaci Karla VI. českým králem (1723).[2] Naopak pozdější korunovace Marie Terezie (1743) se nezúčastnil, protože na počátku války o rakouské dědictví se přidal na stranu Karla Bavorského. Za jeho vlády přijal dočasnou hodnost nejvyššího hofmistra a po obnovení habsburské vlády v Praze mu byl zakázán přístup ke dvoru.[3] Později byl sice omilostněn a zůstal ve funkci nejvyššího sudího, ze zdravotních důvodů ale v 1747 rezignoval a odešel do soukromí.

Majetkové a rodinné poměry

Po starším bratrovi Janu Antonínovi (1664–1720) zdědil na severní Moravě panství Fulnek, kde ale příliš nepobýval, protože svými funkcemi byl vázán k pobytu v Praze. Správě fulneckého panství se nicméně věnoval, pokračoval v podpoře kapucínského kláštera ve Fulneku, v roce 1726 založil ves Nové Vrbno a zasloužil se o barokní úpravu zámecké zahrady ve Fulneku. V Čechách bylo jeho majetkem panství Krnsko s připojeným statkem Řehnice, které koupil v roce 1726 a nechal zde postavit barokní zámek.[4] V Praze byl jeho sídlem Vrbnovský palác na Hradčanech.

V roce 1701 se v Praze oženil s Marií Annou Lamingerovou z Albenreuthu (1685–1740), dcerou známého Wolfa Maxmiliána Lomikara. Měli spolu šest dětí, z nichž pět zemřelo v dětství. Syn Václav Michael (1709–1755) byl nejvyšším sudím na Moravě a mecenášem kapucínského kláštera ve Fulneku.

Jeho švagrem byl dlouholetý český nejvyšší komorník hrabě Maxmilián Norbert Krakovský z Kolovrat (1660–1721).[pozn. 1][5]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ V době dlouhodobého onemocnění a následného úmrtí Maxmiliána Krakovského z Kolovrat se uvažovalo o tom, že funkci nejvyššího komorníka by mohl převzít jeho švagr Josef František z Vrbna. Novým nejvyšším komorníkem se nakonec stal hrabě Jan Arnošt Antonín Schaffgotsch (dva měsíce po Kolovratově smrti). Josef František Bruntálský nicméně ještě téhož roku postoupil do funkce nejvyššího zemského sudího, zatímco jeho dosavadní post dvorského sudího převzal ambiciózní František Josef Černín z Chudenic, který přitom předtím také usiloval o hodnost nejvyššího komorníka, pro tento post byl ale shledán jako příliš mladý.

Reference

  1. ↑ PALACKÝ, František: Dílo Františka Palackého I., Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků. Příprava vydání Jaroslav Charvát; Praha, 1941, s. 397–398 dostupné online
  2. ↑ VÁCHA, Štěpán a kolektiv: Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723; Praha, 2009; s. 97 ad. ISBN 978-80-7432-002-6
  3. ↑ HLAVAČKA, Milan: Karel Albrecht. Příběh druhého zimního krále; Praha, 1997; s. 99–101 ISBN 80-85770-50-4
  4. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s 239–240
  5. ↑ VOKÁČOVÁ, Petra: Příběhy o hrdé pokoře. Aristokracie českých zemí v době baroka; Nakladatelství Academia, Praha, 2014; s. 422–423 ISBN 978-80-200-2364-3

Literatura

  • Ottův slovník naučný, díl 26.; Praha, 1907; s. 1017–1019 dostupné online

Externí odkazy

Zdroj