José Castellanos Contreras

José Castellanos Contreras
Jiná jména José Arturo Castellanos Contreras
Narození 23. prosince 1893[1]
San Vicente, SalvadorSalvador Salvador
Úmrtí 18. června 1977[1]
San Salvador, SalvadorSalvador Salvador
Povolání plukovník generálního štábu vládních vojenských sil Salvadoru; salvadorský diplomat
Zaměstnavatelé vládní vojenské síly Salvadoru; diplomatické služby Salvadoru
Domovské město Liverpool, Hamburk, Ženeva
Znám jako „Schindler ze Salvadoru“ (německy: „Schindler von El Salvador“)[2]
Ocenění Spravedlivý mezi národy
Choť Maria Schürmann
Děti dcera (Frieda de Garcia) a dva synové (Paul Andree a José Arturo Castellanos mladší)
Rodiče otec: Adelino Castellanos;[3] matka: Isabel Contreras de Castellanos[4]
Příbuzní dva bratři, vnučka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vlajka Mezinárodního výboru Červeného kříže
Logo Anti-Defamation League
Logo American Jewish Committee (AJC)
Leon Marcus Uris
Pohled na Jad Vašem v Jeruzalémě v Izraeli (2014)
Medaile udělovaná Spravedlivým mezi národy

José Arturo Castellanos Contreras (23. prosince 1893, San Vicente, Salvador – 18. června 1977, San Salvador, Salvador) byl vysokým důstojníkem (plukovníkem)[5] generálního štábu ozbrojených sil v Salvadoru[5][p 1] a koncem 30. a v první polovině 40. let 20. století salvadorským diplomatem, který během druhé světové války zachránil několik desítek tisíc židovských životů. [p 2] Posmrtně byl prohlášen za Spravedlivého mezi národy.

Stručný životopis

José Arturo Castellanos Contreras prakticky od ledna roku 1910, kdy vstoupil do Vojenské polytechnické školy (Escuela Politécnica Militar), strávil přes 26 aktivních let v ozbrojených silách Salvadoru, kde nakonec dosáhl hodnosti plukovníka a vysoké důstojnické funkce v generálním štábu. [p 3][p 1] Později jako generální konzul Salvadoru působil na následujících místech: Liverpool (Anglie) – roky 1937, 1938 (zde ve funkci vojenského zástupce na konzulátu); Hamburk (Německo) – roky 1938, 1939; Ženeva (Švýcarsko) – léta 1941 až 1945. Během druhé světové války zastával ve švýcarské Ženevě (v období od 4. listopadu 1941 do 1. října 1945) funkci generálního konzula pro Salvador. Ve spolupráci s židovsko-maďarským podnikatelem jménem György Mandl pomohl zachránit minimálně 25 tisíc Židů[5] ze středoevropského regionu před nacistickým rasovým pronásledováním a smrtí tím,[2] že poskytl celkem asi 40 tisíc osvědčení[1] o salvadorském občanství[5] (a z toho plynoucí ochranu mezinárodního Červeného kříže)[5] (de facto politický azyl).[6][p 2] V roce 2010 byl prohlášen za Spravedlivého mezi národy.

Podrobný životopis

Rodinný původ a kariéra v armádě

José Arturo Castellanos Contreras se narodil v roce 1893 v provinčním městě San Vicente, jeho otcem byl generál Adelino Castellanos[3] a jeho matkou byla Isabel Contreras de Castellanos[4] a měl dva bratry.

V lednu roku 1910 nastoupil jako kadet do Vojenské polytechnické školy (Escuela Politécnica Militar), kterou opustil v roce 1913 jako poddůstojník. V roce 1914 se stal velitelem útvaru dělostřelectva a v roce 1917 byl povýšen na plukovníka a velitele dělostřeleckého pluku. V roce 1921 začal (po dalším kariérním postupu) velet Národní gardě (španělsky: Guardia Nacional) nejprve ve funkci zástupce velitele a v roce 1928 jako velitel. V roce 1930 se vrátil zpět k dělostřelectvu. V roce 1931 se k moci v Salvadoru dostal generál Maximiliano Hernández Martínez, když vojenským pučem svrhl civilní vládu. V roce 1932, kdy se v západním Salvadoru odehrála etnocida, se plukovník Castellanos stal důstojníkem odpovědným za dělostřelectvo v generálním štábu vládních vojenských sil Salvadoru (FAES). [p 1] A byl to právě diktátor a stoupenec fašismu Maximiliano Hernández Martínez, který plukovníka Castellanose poslal do Itálie, jenž byla tou dobou fašistickou diktaturou Benita Mussoliniho. Ve 30. letech 20. století studoval plukovník Castellanos v italském Turíně na Vojenském institutu armády (italsky: Istituto di Studi Militari dell'Esercito) a v roce 1936 se stal zástupcem velitele generálního štábu vládních vojenských sil Salvadoru (FAES). [p 1]

Diplomacie

Plukovník Castellanos získal diplomatickou imunitu při nákupu zbraní.[7] Zbrojařská továrna ve švýcarském městě Solothurn byla společným podnikem tvořeným továrnou na nábojnice Hirtenberger (tu zastupoval Fritz Mandl) a firmou Rheinmetall (tu zastupoval zbrojní inženýr – technik zbraní Hans Eltze). Tato společná firma (joint venture) se zabývala exportem rakouských a německých zbraní. [p 4] V červnu roku 1937 cestoval plukovník Castellanos do Čech. Dne 25. října 1937 byl Jiřím VI. (králem Spojeného království a britských dominií) akreditován jako generální konzul (a vojenský zástupce) Salvadoru v anglickém městě Liverpoolu. Dne 9. května 1938 byl akreditován Adolfem Hitlerem jako generální konzul Salvadoru v německém přístavním městě Hamburku. [p 5][p 6] Dne 4. listopadu 1941 se plukovník Castellanos stal v Ženevě generálním konzulem Salvadoru v době, kdy v čele švýcarské federální rady stál (v letech 1928 až 1944) Marcel Pilet-Golaz (1889–1958). Plukovník Castellanos byl znám svým nesouhlasným postojem k fašistickému režimu nejen v Německu, ale i v tehdejším Salvadoru.[5] Viděl, jakému pronásledování jsou vystaven Židé a ještě v Německu se jim snažil nějakým způsobem pomáhat.[5]

Druhá světová válka

Jeho snaha pomoci se mohla plně rozvinout ale až během jeho působení ve funkci konzula v neutrálním Švýcarsku.[5] Prvním, komu pomohl, byl jeho kamarád (v Transylvánii narozený) maďarský židovský obchodník jménem György Mandl, který znal plukovníka Castellanose z dob svého podnikání. György Mandl byl v Záhřebu zatčen nacisty, ale podařilo se mu uprchnout do Ženevy. György Mandl oslovil plukovníka Castellanose s prosbou, aby mu pomohl vyřešit životně vážnou situaci, do níž se dostal on, jeho rodina i bezpočet jeho židovských souvěrců (lidí vyznávajících stejnou víru). Castellanos ad hoc pomohl Mandlovi hned v několika věcech. Vystavil všem členům jeho rodiny nové doklady totožnosti, tím se jim změnilo občanství (stali se z nich občané Salvadoru), György Mandl se stal mužem s italsky znějícím jménem George Mantello (George Mandel-Mantello) a získal funkci prvního tajemníka salvadorského konzulátu (byl Castellanosův atašé). Následoval krátký hovor s gestapem, během něhož se objasnilo, že došlo k faux pas a na základě salvadorských dokladů nemohou nikoho z rodiny George Mantella (a ani jeho samotného) poslat do Osvětimi. Se souhlasem plukovníka Castellanose začal Mandl (přes zákaz salvadorské vlády vpouštět do země židovské uprchlíky) vystavovat vstupní víza a posléze i celým rodinám osobní průkazy se salvadorským občanstvím. [p 7] Obdobné doklady byly pašovány také do Němci obsazených zemí, především však do Francie a Maďarska. Tímto způsobem bylo vydáno přinejmenším 13 tisíc osvědčení o „salvadorském občanství“ a to hlavně „středoevropským“ Židům. V distribuci dokumentů Židům do Maďarska pomohl významnou měrou švýcarský vicekonzul působící na zastupitelství Švýcarska v Budapešti, kterým byl (od roku 1942 až do konce druhé světové války) švýcarský diplomat Carl Lutz (1895–1975). Celkově se odhaduje, že bylo vydáno asi 40 tisíc osvědčení o salvadorské státní příslušnosti.[1] Tato osvědčení o státní příslušnosti sice nemohla být přímo použita k opuštění země (jako by tomu bylo u cestovních pasů), ale tento typ dokladů poskytoval jejich nositelům právo žádat o ochranu u Mezinárodního červeného kříže[10] nebo případně u švýcarského konzula v Budapešti. Takovéto záruky ve skutečnosti zachránily desítky tisíc „Salvadořanů“ bulharské, české, slovenské, maďarské, polské a rumunské národnosti ze spárů nacistické smrticí mašinérie. Teprve v průběhu roku 1944 směl Castellanos začít vydávat určitý počet víz legálně, tedy se svolením salvadorské vlády. Celkem se odhaduje, že výše popsaným způsobem bylo zachráněno minimálně 25 tisíc Židů.[5][p 2][p 8]

Osobní život

Plukovník Castellanos se oženil ve Švýcarsku s Marií Schürmannovou (Maria Schürmann byla původem ze Švýcarska.) a měl s ní dceru (Frieda de Garcia) a dva syny (Paul Andree, José Arturo Castellanos mladší). Po druhé světové válce vedl klidný a nenápadný život aniž by se více kde angažoval. Zemřel v roce 1977. Jeho přítel George Mandel-Mantello zemřel v roce 1992.[1] Měl syna jménem Enrico Mandel-Mantello.[1]

Ocenění

Činnost a úsilí plukovníka Castellanose při záchraně Židů ze střední Evropy zaregistrovalo, zdokumentovalo a uznalo v různých dobách hned několik organizací, například Anti-Defamation League (ADL) (v překladu: Liga proti hanobení), American Jewish Committee (AJC) [p 9] a skupina Víza pro život (group Visas For Life).

  • O své roli zachránce během druhé světové války plukovník Castellanos sotva kdy hovořil. Americký spisovatel Leon Marcus Uris vystopoval bývalého diplomata v roce 1972 a Castellanos mu poskytl v roce 1976 krátké rozhlasové interview. Přesto zůstal Castellanos i nadále mimo pozornost medií. Na otázku proč o svojí činnosti za druhé světové války ve Švýcarsku nikdy ani v rodině nehovořil uvedl, že to pro něj nebylo nic hrdinského a že na jeho místě by každý jiný udělal totéž.[11]
  • V roce 1995 americký prezident Bill Clinton, v dopise adresovaném Lize proti hanobení (Anti-Defamation League), vzdal hold plukovníkovi Castellanosovi a dalším členům tehdejšího salvadorského diplomatického sboru za jejich úsilí věnované záchraně tisíců osob před nacistickou vyhlazovací mašinérií.
  • V roce 1999 ocenila městská rada Jeruzaléma vnučku plukovníka Castellanose při příležitosti slavnostního otevření ulice pojmenované El Salvador Street (německy: El-Salvador-Straße) v sousedství městské čtvrti Giv'at Masu'a (v překladu: Vrch strážných světel) v jihozápadní části Jeruzaléma.
  • Izraelské ministerstvo zahraničí spolu s židovskou komunitou v Salvadoru požádaly organizaci "Holocaust Martyrs' and Heroes' Remembrance Authority" (Památník mučedníků a hrdinů holocaustu) o vyjádření a v roce 2010 byl Institutem Jad Vašem uznán plukovník José Arturo Castellanos Contreras za Spravedlivého mezi národy.[12]
  • Jeho jméno se také objevilo v seznamu udržovaném nadací Raoula Wallenberga jako jeden z diplomatů, kteří se podíleli na záchraně Židů za druhé světové války.[10]


Odkazy

Poznámky

  1. ↑ a b c d Ozbrojené síly v Salvadoru (anglicky: Armed Forces of El Salvador; německy: Streitkräfte der Regierung El Salvadors; španělsky: La Fuerza Armada de El Salvador, zkratka: FAES) jsou oficiální vládní vojenské síly v Salvadoru. Tvoří jej Armáda Salvadoru (Ejército de El Salvador), Námořní síly Salvadoru (Fuerza Naval de El Salvador) a salvadorské letectvo (Fuerza Aérea Salvadoreña).
  2. ↑ a b c Většina pramenů hovoří o tom, že bylo vydáno 40 tisíc dokladů o salvadorské národnosti, ale David H. Kranzler (1930–2007) americký profesor knihovnické vědy na Queensborough Community College v New Yorku, který se specializoval na studium záchrany Židů během holocaustu (autor knihy The Man Who Stopped the Trains to Auschwitz: George Mantello, El Salvador, and Switzerland's Finest Hour; Syracuse: Syracuse University Press; 2000; ISBN 978-0-8156-2873-6) odhadl, že bylo vydáno až 10 tisíc salvadorských dokladů o národnosti.[1] Protože každý z těchto dokumentů mohl zahrnovat rodinu, David H. Kranzler odhadl, že tímto způsobem mohlo být „pokryto“ přibližně 30 tisíc Židů.[1]
  3. ↑ Jednalo se o funkci druhého náčelníka generálního štábu, tj. zástupce náčelníka generálního štábu
  4. ↑ Miguel Mármol informoval o automatické pistoli německé výroby, která se nazývala „Solotour“.[8]
  5. ↑ Jmenování generálního konzula Salvadoru v Hamburku bylo zrušeno kvůli uzavření konzulátu až po skončení druhé světové války dne 5. září 1945.[9]
  6. ↑ Salvador vyhlásil válku Německé říši v průběhu druhé světové války dne 8. prosince 1941.
  7. ↑ Iniciátorem myšlenky vydávání salvadorských dokladů o národnosti byl György Mandl alias George Mantello (George Mandel-Mantello), ale plukovník Castellanos byl autoritou, bez níž by se tato myšlenka nedala realizovat.[1]
  8. ↑ Po skončení druhé světové války jen málo z těch „nových občanů“ židovského původu skutečně emigrovalo do Salvadoru. Většinou si obnovili své staré národnosti nebo se usadili v Izraeli.[1]
  9. ↑ American Jewish Committee (AJC) je americký židovský výbor – nejstarší americké globální centrum pro židovskou a izraelskou advokacii

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků José Castellanos Contreras na anglické Wikipedii a José Arturo Castellanos Contreras na německé Wikipedii.

  • Braham, Randolph L., The Nazis' last victims: the Holocaust in Hungary. (Poslední nacistické oběti: holocaust v Maďarsku) Detroit; (Velká Británie): Wayne State University Press, 1998 (anglicky).
  • Kranzler, David, The man who stopped the trains to Auschwitz: George Mantello, El Salvador, and Switzerland's finest hour. (Muž, který zastavil vlaky do Osvětimi: George Mantello, Salvador a nejlepší hodina ve Švýcarsku) Syracuse, N.Y.: Syracuse University Press, 2000 (anglicky).
  1. ↑ a b c d e f g h i j Colonel (plukovník) José Arturo Castellanos Contreras (* 23. prosince 1893, San Vicente, Salvador – 18. června 1977, San Salvador, Salvador) ve věku 83 let [online]. www geni com, 2018-05-23 [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Der Schindler von El Salvador, (Schindler ze Salvadoru) Jüdische Allgemeine, 30. červen 2019; datum přístupu: 4. července 2019. (Jüdische Allgemeine je týdeník pro politiku, kulturu, náboženství a židovský život – důležitý a nejrozšířenější časopis určený německému Židovstvu.)
  3. ↑ a b generál Adelino Castellanos [online]. www geni com, rev. 2018-05-24 [cit. 2020-03-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b Isabel Contreras [online]. www geni com, rev. 2018-05-24 [cit. 2020-03-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d e f g h i VIDLÁKOVÁ, Michaela. Ti, kdo zachraňovali (José Castellanos Contreras) [online]. Terezínská iniciativa, 2019-01-31 [cit. 2020-03-24]. Časopis Terezínská iniciativa, číslo 94, leden 2019, strany 19 a 20; ke stažení ve formátu *.pdf. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-01-30. 
  6. ↑ Call to honour El Salvador's rescuer of Jews after war role rediscovered (Rozhodnutí o poctě salvadorskému zachránci Židů poté, co byla (60 let) po válce odhalena jeho role), Rory Carroll, červen 2008, The Guardian, datum přístupu: 24. březen 2020; (anglicky)
  7. ↑ Strana 12: Martínez lo envió a Europa con la misión de comprar armas (Martínez jej poslal do Evropy na misi nákupu zbraní) Strana 12 :: El mundo (Svět) :: Rescatan al Schindler salvadoreño (Salvadorský Schindler zachránil)
  8. ↑ Roque Dalton. Die Welt ist ein hinkender Tausendfüssler, Das Jahrhundert des Miguel Mármol (Svět je kulhající stonožka, století Miguela Mármola), nakladatelství: Rotpunktverlag, Curych (Zürich), 1997, strana 207.
  9. ↑ Acuerdo # 133 del 5 de Septiembre 1945 (Dohoda číslo 133 ze dne 5. září 1945)
  10. ↑ a b Pablo Brum, Mariana Dambolena, On Diplomatic Commitment to Human Rights, (O diplomatickém závazku v oblasti lidských práv); 14. května 2009; strana 4.; datum přístupu 4. července 2019.
  11. ↑ El Schindler salvadoreño (Salvadorský Schindler) (španělsky), BBC Mundo, 18. června 2008; datum přístupu 4. července 2019.
  12. ↑ José Castellanos Contreras – jeho činnost při záchraně židovských životů během holocaustu na webových stránkách Jad Vašem; datum přístupu 4. července 2019. (anglicky)

Související články

Externí odkazy

Zdroj