Johann Otto

Msgre. Johann Otto
Narození	4. května 1885 Rumburk, Rakousko-Uhersko
Úmrtí	1. června 1952 (ve věku 67 let) Gmünd, Rakousko
Povolání	Římskokatolický duchovní
Ocenění	Kaplan Jeho Svatosti
Nábož. vyznání	římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Johann Otto (4. května 1885 Rumburk – 1. června 1952 Gmünd, Rakousko) byl německojazyčný římskokatolický kněz z českých zemí, sídelní kanovník litoměřické kapituly v letech 1940–1952.

Biografie

Rumburský rodák z německy mluvící rodiny byl na kněze v litoměřické diecézi vysvěcen 11. července 1909 litoměřickým biskupem Emanuelem Schöbelem. Od roku 1910 byl kaplanem v České Lípě. Od roku 1912 byl concinator u litoměřické katedrály, v období I. světové války byl polním kurátem a od roku 1919 byl v Litoměřicích ředitelem institutu (Director Instituti surdomut).^[1] Dne 1. března 1940 byl litoměřickým biskupem Antonínem Weberem jmenován sídelním kanovníkem katedrály sv. Štěpána s kanonikátem ceinoviánským. Po skončení II. světové války v souvislosti s poválečným vývojem byl v květnu 1946, spolu s ostatními členy kapituly německé národnosti, zařazen do odsunu. Zemřel v rakouském Gmündu 1. června 1952. Za svou duchovní činnost byl papežem jmenován tajným papežským komořím.

Odkazy

Reference

Literatura

• Personalangaben der Geistlichkeit der Diözese Leitmeritz (stand von 1. Jänner 1944), Litoměřice 1944, s. 1.
• PETERA Václav: Géniové církve a vlasti, Rkp. uložený v Centrální katolická knihovně KTF UK v Praze, Praha 1964.
• KASTLER Martin: Die Integration der Heimatvertribenen in der fränkischen Diözesen am Beispiel Eichstätts, in RAINER B., JANKER S.M. (Hg.): Vertriebene Katholiken - Impulse für Umbrüche in Kirche und Gesellschaft?, Münster 2005, ISBN 3-8258-5959-2.
• MACEK Jaroslav: Biskupství litoměřické, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2005, ISBN 80-7192-978-6, s. 115.

Zdroj