Johann Ferdinand Kuefstein

Jan Ferdinand I. hrabě z Kuefsteina
Erb rodu Kuefsteinů
Erb rodu Kuefsteinů
Místodržitel v Dolních Rakousích
Ve funkci:
1746 – 1749
Předchůdce Leopold Viktorin Windischgrätz
Nástupce Adam Filip Losy z Losinthalu
Vyslanec Českého království na říšském sněmu v Řezně
Ve funkci:
1734 – 1734
Předchůdce Bedřich August Harrach
Nástupce Rudolf Josef Colloredo
Narození 26. března 1686
Vídeň
Úmrtí 12. dubna 1755 (ve věku 69 let)
Vídeň
Commons Johann Ferdinand I. von Kuefstein
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Ferdinand I. hrabě z Kuefsteina (Johann Ferdinand I. Graf von Kuefstein, Freiherr auf Greillenstein) (26. března 1688[1], Vídeň – 12. dubna 1755, Vídeň) byl rakouský šlechtic, diplomat a politik. Během své kariéry střídal službu ve státní správě, diplomatických službách a u císařského dvora ve Vídni, nakonec se stal dvorským místokancléřem a místodržitelem v Dolních Rakousích (1746–1749).

Životopis

Zámek Greillenstein, hlavní sídlo rodu Kuefsteinů

Pocházel ze starého šlechtického rodu Kuefsteinů, který vlastnil statky v Dolních Rakousích (Litschau, Greillenstein). Patřil k početné rodině císařského tajného rady a maltézského rytíře Jana Jiřího IV. z Kuefsteinu (1645–1699), narodil se jako třináctý ze čtrnácti dětí. Studoval práva na univerzitě ve Vídni, poté absolvoval kavalírskou cestu, během níž ještě krátce studoval v Gießenu a po návratu se zapojil do státních služeb. Původně byl komorníkem u pozdější císařovny Marie Amálie, později působil jako rada dolnorakouského místodržitelství. V roce 1716 byl jmenován říšským dvorním radou[pozn. 1][2] a skutečným císařským komořím. Poté strávil několik na diplomatických cestách v Říši, kde bylo jeho úkolem přimět německé panovníky k uznání pragmatické sankce. Jako diplomat pobýval u biskupských dvorů v Lutychu a Mohuči, po roce 1723 u říšských hrabat v Porýní. V roce 1730 byl jmenován c.k. tajným radou a od roku 1735 byl rakouským dvorským místokancléřem. Jako držitel českého inkolátu byl v únoru 1734 vyslancem Českého království na říšském sněmu v Řezně.[3] Závěr svého veřejného působení strávil ve funkci místodržitele v Dolních Rakousích (1746–1749).

Za zásluhy obdržel v roce 1734 právo velkého palatinátu, od roku 1746 byl také členem říšského kolegia švábských hrabat, mimo jiné získal v roce 1725 inkolát v Čechách. Jeden z jeho starších bratrů Jan Leopold Antonín (1676–1745), byl císařským tajným radou a krátce majitelem panství Náměšť nad Oslavou. Po Janu Leopoldovi zdědil Jan Ferdinand kmenová rodová panství v Dolních Rakousích, několik let se ale soudil o majetkové nároky s příbuznými. Fakticky převzal správu panství až v roce 1751. Jeho manželkou byla hraběnka Marie Anna Breunerová (1700-–766), dcera generála a člena dvorské válečné rady Maxmiliána Ludvíka Breunera (1643–1716). Měli spolu jediného syna Jana Ferdinanda II. (1727–1789), který byl pokračovatelem rodu na panství Greillenstein.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Členem říšské dvorské rady byl jmenován 21. května 1716 spolu s Leopoldem Windischgrätzem, který byl také diplomatem a později Kuefsteinovým předchůdcem ve funkci dolnorakouského místodržitele. Spolu s nimi byl v roce 1716 do říšské dvorské rady uveden také hrabě Karel Antonín Serényi.

Reference

  1. ↑ Jiné zdroje uvádějí jako rok narození 1686 in: Schauplatz des landsässigen Nieder-Oesterreichischen Adels; 5. díl; Vídeň, 1804; s. 311 dostupné online
  2. ↑ Chronologische Liste des Reichshofräte, Vídeň, 2014; s. 152 dostupné online
  3. ↑ KUBEŠ, Jiří: V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740; NLN, Praha, 2018; s. 359, 393 ISBN 978-80-7422-574-1

Související články

  • Kuefsteinové

Externí odkazy

Zdroj