Jiří Jaroš (generál)

brig. gen. Jiří Jaroš
Narození 16. ledna 1896
Velké Meziříčí Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 6. dubna 1943 (ve věku 47 let)
Stuttgart
Velkoněmecká říšeVelkoněmecká říše Velkoněmecká říše
Příčina úmrtí popraven gilotinou
Národnost česká
Alma mater Vysoká škola válečná
Povolání voják
Choť Helena Jarošová
Děti Jiřina a Helena
Rodiče Karel Jaroš, Julie Němcová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jiří Jaroš (16. ledna 1896 Velké Meziříčí – 6. dubna 1943 Stuttgart) byl československý legionář, důstojník a odbojář z období druhé světové války popravený nacisty.

Život

Před první světovou válkou

Jiří Jaroš se narodil 16. ledna 1896 ve Velkém Meziříčí v rodině stolařského mistra Karla Jaroše a Julie rozené Němcové. Ve Velkém Meziříčí vychodil mezi lety 1907 a 1911 čtyřtřídní reálnou školu a dále studoval na České státní průmyslové škole v Brně, kde v roce 1915 maturoval. Byl členem Sokola.

První světová a ruská občanská válka

Necelý měsíc po maturitě byl Jiří Jaroš povolán do. c. a k. pěšího pluku v Jihlavě, kde absolvoval pěchotní výcvik a školu pro důstojníky pěchoty v záloze. V lednu 1916 byl odvelen na ruskou frontu, kde 14. června téhož roku lehce raněn padl u Strypy v hodnosti kadeta do zajetí. O měsíc později se přihlásil do srbské dobrovolnické divize, kde získal funkci velitele čety a zúčastnil se bojů v Dobrudži. Podal si žádost o přeložení do Československých legií, kam přešel v březnu 1917 a byl zařazen do zálohy československých důstojníků v Bělgorodu. Mezi květnem a červnem 1917 prováděl nábory dobrovolníků, poté byl zařazen 7. československému střeleckému pluku, kde se postupně vypracoval z velitele čety na velitele roty. Zúčastnil se ústupových bojů na Ukrajně a sibiřské anabáze. Od června 1919 působil na postu náčelníka výzvědného oddělení na štábu 2. československé střelecké divize v Tomsku, od října pak náčelníka operačního oddělení. Do Československa se vrátil v červnu 1920 v hodnosti majora.

Mezi světovými válkami

Jiří Jaroš zůstal v armádní službě a působil na velitelstvích v Brně a Olomouci. Mezi lety 1922 a 1923 studoval na Vysoké škole válečné v Praze. Následně působil na velitelských funkcích v Brně, Užhorodu, Českém Těšíně, od roku 1932 v Praze. Mezitím si zvyšoval kvalifikaci a armádní vzdělání. Mezi lety 1933 a 1936 byl velitelem hraničářského praporu v Šahách a poté pěšího pluku ve Znojmě a to až do jeho zrušení v červenci 1939. Po odstoupení Sudet pluk sídlil v Moravských Budějovicích. Dosáhl hodnosti plukovníka.

Druhá světová válka

Po německé okupaci a zrušení Československé armády pracoval Jiří Jaroš od srpna 1939 na zemské pobočce Nejvyššího úřadu cenového v Brně. Bezprostředně po okupaci vstoupil do protinacistického odboje a společně s pplk. Josefem Kynclem a JUDr. Františkem Novákem pracoval na vybudování ilegální organizace. V dubnu 1939 se zapojil do Obrany národa a stal se krajským velitelem Velké Meziříčí (někdy uváděno jako Třebíč). Za svou činnost byl 1. prosince téhož roku zatčen gestapem, vězněn na Špilberku, Sušilových a Kounicových kolejích, Breslau. Zde dne 1. září 1942 svědčil u soudu se jeho kolegy a přáteli, kde vzal velký podíl viny na sebe, čímž některým souzeným zachránil život. On sám byl souzen 14. prosince 1942 ve Stuttgartu a i zde bral maximum viny na sebe, díky čemuž čtveřice s ním souzených osob unikla trestu smrti. Jiří Jaroš byl odsouzen k trestu smrti a dne 6. dubna 1943 popraven gilotinou ve věznici ve Stuttgartu.

Rodina

Jiří Jaroš se oženil s Helenou Jarošovou. Manželům se narodily dcery Jiřina a Helena. Jiří Jaroš byl zatčen gestapem v přítomnosti manželky, které se podařilo varovat před zatčením generála Františka Slunečka, který se tak mohl přesunout do Prahy a pokračovat v odboji.[1]

Publikační činnost

Jiří Jaroš vydal knihu vzpomínek na první světovou válku Povídky emisarovy.[2] Byl redaktorem Vojenské výchovy, Legionářského sjednocení, spoluredaktorem Vojenského světa, přispíval do Lidových novin a Důstojnických listů.

Ocenění

Vyznamenání

Posmrtná ocenění

Pamětní kámen generála Jiřího Jaroše na novém hřbitově ve Velkém Meziříčí
  • Jiří Jaroš byl v roce 1946 in memoriam povýšen do hodnosti brigádního generála
  • Jiřímu Jarošovi byl in memoriam udělen Československý válečný kříž 1939
  • Jiří Jaroš byl jmenován čestným občanem města Znojma
  • V roce 2013 byl na novém hřbitově ve Velkém Meziříčí na počest Jiřího Jaroše odhalen pamětní kámen[3]

Odkazy

Literatura

Reference

  1. ↑ * Helena Jarošová v Encyklopedii dějin města Brna
  2. ↑ Dílo Jiřího Jaroše na stránkách Databáze knih.cz
  3. ↑ Lenka Mašová - Meziříčí uctilo brigádního generála pomníkem (článek ve Žďárském deníku, 2013)

Externí odkazy

Zdroj