Jiří Polívka

Prof. PhDr. Jiří Polívka
Rodné jméno Georg Johann Polivka
Narození 6. března 1858
Enns
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 21. března 1933 (ve věku 75 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnost česká
Alma mater Univerzita Karlova
Vídeňská univerzita
Povolání pedagog, spisovatel, vysokoškolský učitel, etnograf, literární historik, slavista, učitel a folklorista
Zaměstnavatel Univerzita Karlova
Příbuzní Osvald Polívka[1] (sourozenec)
Podpis Jiří Polívka – podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Polívka (6. března 1858 Enns[2][3], Rakousko – 21. března 1933 Praha[4]) byl český filolog, slavista, balkanolog, bulharista, bohemista, paleoslovenista, polonista, rusista, slovakista, ukrajinista, literární historik, etnograf, folklorista, dialektolog, paleograf a vysokoškolský pedagog.

Život

Narodil se v rodině Johanna Polivky, vrchního inženýra Buštěhradské dráhy (1827–1892) a Marie roz. Bartlové. Jeho sourozenci byli: Osvald (1859–1931), Kateřina Růžičková (1861–1946) a Anna Lauermannová (1863–1943).[5]

V letech 1868–1876 absolvoval v Praze novoměstské gymnázium, 1876–1880 slavistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK),[6] letní semestr 1880 pak na záhřebské univerzitě, kde se věnoval studiu staroslověnštiny a paleografie.[7] Doktorát filozofie získal ve Vídni (1882).[8]

Již jako soukromý docent mluvnice slovanských jazyků se v roce 1884 habilitoval prací O časech ve slovanských nářečích (1889 habilitace rozšířena o slovanské literatury), 1895 byl jmenován mimořádným profesorem slovanských jazyků a literatur, řádnou profesuru sice získal roku 1902, ale jmenován (ad personam) byl až v roce 1907.[6] Souběžně (1896–1913) vykonával funkci spoluředitele slovanského semináře, vedl oddělení pro nové jazyky a literatury slovanské,[9] v letech 1908–1909 byl děkanem[10] a 1909–1910 proděkanem FF UK (funkci rektora nepřijal), do důchodu odešel v roce 1928.[7]

Na univerzitě přednášel všechny hlavní slovanské jazyky a jejich literatury, ústní slovesnost a dialektologii, do příchodu prof. Františka Pastrnka (1895) vyučoval také paleoslovenistiku.[11] Absolvoval několik zahraničních studijních pobytů spojených s intenzivním prohlubováním znalosti jazyků v Polsku a Rusku (1889–1890), a v letech 1893–1894 pak v Záhřebu a Srbsku.[7] V průběhu svého života procestoval všechny slovanské země, byl hostem vrcholných vědeckých institucí evropských metropolí (mj. Amsterdam, Oslo, Petrohrad, Sofie).[12]

Vedle pedagogické a badatelské práce se podílel na řadě organizačně vědeckých, kulturních a společenských aktivit. Stál u zrodu pražského Slovanského ústavu (od roku 1928 předseda I. odboru), v roce 1919 se stal předsedou Československého národopisného ústavu pro lidovou píseň, byl členem rady a předsedou Národopisné společnosti českoslovanské, předsedal I. sjezdu slovanských geografů a etnografů (Praha 1924), ve funkci místopředsedy se zúčastnil I. sjezdu slovanských filologů v Praze (1929).[7] Kromě obsáhlé vlastní publikační činnosti redakčně a editorsky působil v Národopisném věstníku českoslovanském a Národopisném sborníku slovanském, spoluredigoval též Věstník slovanské filologie a starožitností.[8]

Od roku 1923 byl také členem profesorského sboru nově založené Ruské národní univerzity v Praze, kde byl vedoucím katedry československých studií.

Zemřel roku 1933 v Praze a byl pohřben na Vinohradském hřbitově.

Ocenění

Řádný člen České akademie věd a umění od 28. listopadu 1908 (dopisujícím zvolen 1. prosince 1891, mimořádným 3. července 1907),[13] řádný člen Královské české společnosti nauk od 8. ledna 1913 (mimořádný 13. ledna 1909, čestný 9. listopadu 1932),[13] v letech 1920–1932 byl jejím místopředsedou.[14] Zahraniční člen akademií věd v Petrohradě, Kyjevě, Záhřebu, Bělehradu, Sofii, Oslu a Amsterdamu.[6][8]

Význam

Přední český slavista přelomu 19. a 20. století svým rozsáhlým dílem podnětně zasáhl do mnoha vědních oborů, zejména paleoslovenistiky (mj. přispěl k ustálení terminologie oboru včetně stabilizace názvu staroslověnský jazyk),[15] lingvistiky slovanských jazyků, literární vědy a historie slovanských národů, dialektologie, národopisu, slovesně zaměřené folkloristiky i kulturních dějin. Mezinárodní věhlas a uznání mu pak zajistily jeho srovnávací studie a edice slovanské ústní slovesnosti, především pohádek.[16]

Výběrová bibliografie

Publikace

  • Praktické navedení ke snadnému naučení se polskému jazyku (Praha 1883)
  • Dvě povídky v české literatuře XV. století (Praha 1889)
  • Drobné příspěvky literárně historické (Praha 1891)
  • Kronika o Bruncvíkovi v ruské literatuře (Praha 1892)
  • Pohádkoslovné studie (Praha 1904)
  • Anmerkungen zu den Kinder- und Hausmärchen der Brüder Grimm I–V (s J. Boltem, Leipzig 1913, 1915, 1918, 1930, 1932; Hildesheim 1963)
  • Povídky lidové o zkrocení zlé ženy (Lvov 1914)
  • Lalija (Praha 1914)
  • Znamení života, předzvěsti smrti v lidových podáních, obyčejích a pověrách (Praha 1917)
  • Súpis slovenských rozprávok I–V (Turčiansky Sv. Martin 1923, 1924, 1927, 1930, 1931)
  • Lidové povídky slovanské: Vybrané rozpravy. I. (Praha 1929)
  • Slovanské pohádky. I, Úvod. Východoslovanské pohádky (Praha 1932)
  • Lidové povídky slovanské: Vybrané rozpravy. II. (Praha 1939)

Edice lidové prózy se studiemi a komentáři

  • Povídky kladské 1, 2 – J. Š. Kubín (Praha 1909, 1914)
  • Povídky lidu opavského a hanáckého (s F. Stavařem a J. Tvrdým, Praha 1916)
  • Lidové povídky z českého Podkrkonoší. Podhoří západní – J. Š. Kubín (Praha 1923)
  • Výbor ruských pohádek I–III (s S. J. Karcevským, Praha 1924–1925)
  • Lidové povídky z českého Podkrkonoší. Úkrají východní – J. Š. Kubín (Praha 1926)
  • Výbor ľudových rozprávok (Turčiansky Sv. Martin 1927, 1932)
  • Lidová vypravování z Podbrdska a jiných českých krajů – Karel Vaněček (Plzeň 1928)
  • Lidové povídky jihomakedonské: z rukopisů St. Verkovičových (s P. A. Lavrovem, Praha 1932)

Sborníky

  • Slovanstvo. Obraz jeho minulosti a přítomnosti (s J. Bidlem, 1912)
  • Sborník prací věnovaných profesoru dru Václavu Tillovi k šedesátým narozeninám 1867—1927 (s J. Frčkem a J. Ježkem, Praha 1927)

Autorská hesla v Ottově slovníku naučném

  • Euchologion (8, 1894)
  • Evangelium u Poláků (8, 1894)
  • Evangelium u pravoslavných Slovanů (8, 1894)
  • Evangelium u Lužických Srbů (8, 1894)
  • Dějiny literatury srbsko-chorvatské (13, 1898)
  • Jihoslované (národopis): Chorvaté a Srbové (13, 1898)
  • Jazyk srbsko-chorvatský (19, 1898)
  • Jazyk ruský (22, 1904)

Odkazy

Reference

  1. ↑ kolektiv autorů: Ottův slovník naučný. Praha.
  2. ↑ Taufbuch – 01-01D | Linz-Innere Stadt | Oberösterreich: Ev. Kirche A.B | Österreich | Matricula Online. data.matricula-online.eu [online]. [cit. 2024-01-29]. Dostupné online. 
  3. ↑ Taufbuch – 01-01D | Linz-Innere Stadt | Oberösterreich: Ev. Kirche A.B | Österreich | Matricula Online. data.matricula-online.eu [online]. [cit. 2024-01-29]. Dostupné online. 
  4. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2024-01-29]. Dostupné online. 
  5. ↑ Soupis pražských obyvatel:Polívka Jan. [s.l.]: Archiv hl. m. Prahy Dostupné online. 
  6. ↑ a b c Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky, s. 514.
  7. ↑ a b c d Lexikon české literatury 3/II, s. 1008.
  8. ↑ a b c Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od roku 1760, s. 389.
  9. ↑ Historie Ústavu českého jazyka a teorie komunikace [online]. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy [cit. 2014-04-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-09. 
  10. ↑ Jiří Polívka [online]. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy [cit. 2014-04-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-03. 
  11. ↑ Česká slavistika od počátku 60. let do roku 1918, s. 60.
  12. ↑ Slavista Jiří Polívka v kontexte literatúry a folklóru 2, s. 3.
  13. ↑ a b Členové České akademie věd a umění 1890–1952, s. 238.
  14. ↑ Bohemia docta: k historickým kořenům vědy v českých zemích, s. 143.
  15. ↑ Česká slavistika od počátku 60. let do roku 1918, s. 192–193.
  16. ↑ Československá slavistika v letech 1918–1939, s. 306–307.

Literatura

  • Sborník prací věnovaných prof. Dr. J. Polívkovi k šedesátým narozeninám Společností Národopisného musea českoslovanského v Praze – uspořádal Jiří Horák. Praha: Společnost Národopisného musea českoslovanského, 1918. 258 s.
  • PAVLÁSKOVÁ, Eva. Jiří Polívka: literární pozůstalost. Praha: Lit. archiv Národního muzea, 1959. 31 s.
  • KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk, a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od roku 1760: biograficko-bibliografický slovník. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 560 s. S. 389–392. 
  • KUDĚLKA, Milan, a kol. Československá slavistika v letech 1918–1939. 1. vyd. Praha: Academia, 1977. 469 s. S. 139, 306–309. 
  • DOUPALOVÁ, Eva. Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí. Praha: SPN, 1988
  • Encyklopédia ľudovej kultúry Slovenska 2. Bratislava: Veda, Bratislava, 1995. 418 s. ISBN 80-224-0235-4. S. 59–60
  • KUDĚLKA, Milan, a kol. Česká slavistika od počátku 60. let do roku 1918. 1. vyd. Praha: Historický ústav, 1997. 477 s. ISBN 80-85268-69-8. 
  • RUSEK, Jerzy. Jiří Polívka. In Slavica Pragensia ad tempora nostra: sborník statí z mezinárodní vědecké konference ke 150. výročí založení stolice slovanské filologie na Univerzitě Karlově Praha, 8. – 10. června 1998. Praha: Euroslavica, 1998. 319 s. ISBN 80-85494-42-6. S. 28–31 (polsky).
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století: II. díl: K–P. Praha; Litomyšl: Paseka; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 606. 
  • OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 3/II. P–Ř. Praha: Academia, 2000. 733–1522 s. ISBN 80-200-0708-3. S. 1007–1011. 
  • Enzyklopädie des Märchens: Handwörterbuch zur historischen und vergleichenden Erzählforschung. Band 10. Berlin–New York, 2002. ISBN 3-11-016841-3. Sloupce 1145–1150
  • ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 238. 
  • Jiří Polívka (1858–1933): Bibliografická příloha Národopisné revue č. 20 – sestavila Viera Gašparíková. Strážnice: Národní ústav lidové kultury, 2006. 62 s. ISBN 80-86156-89-3
  • Lidová kultura: národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 1. sv. Praha: Mladá fronta, 2007. 284 s. ISBN 978-80-204-1711-4. S. 177–178 
  • ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 514–516. 
  • Slavista Jiří Polívka v kontexte literatúry a folklóru. 1–2. – Hana Hlôšková, A. Zelenková (eds.). Bratislava–Brno: Kasico, 2008. 112, 248 s. ISBN 978-80-969992-0-0
  • Bohemia docta: k historickým kořenům vědy v českých zemích – Alena Míšková, Martin Franc, Antonín Kostlán (eds.). Praha: Academia, 2010. 529 s. ISBN 978-80-200-1809-0. 
  • VEČERKA, Radoslav. Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 341 s. ISBN 978-80-210-6265-8. S. 220. 

Externí odkazy

Zdroj