Buštěhradská dráha

Buštěhradská dráha
Schéma tratí Buštěhradské dráhy
Schéma tratí Buštěhradské dráhy
Základní údaje
Datum založení 1852
Datum zániku 1923
Adresa sídla Praha, Česko (Budova Ředitelství Buštěhradské dráhy)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Buštěhradská dráha (BD; v dobových pramenech spíše B.E.B. z německého Buschtěhrader Eisenbahn) bylo obecné označení privátní železniční společnosti, která v letech 1855–1922 provozovala tratě v severozápadních Čechách spojující Kladensko, později i Krušné hory a Podkrušnohoří s Prahou. Označení „buštěhradská dráha“ se nadále používá pro její hlavní trať Praha – Kladno – Rakovník (moderním číslováním 120).

Historie

Rozvoj těžby uhlí na Kladensku v polovině 19. století vyvolal požadavek nahradit koněspřežnou dráhu ze 30. let výkonnějším dopravním prostředkem. V roce 1852 tak byla založena Buštěhradská železniční společnost (německy Buschtěhrader Eisenbahngesellschaft) a od 1. ledna 1855 obdržela koncesi k provozování parostrojní železnice. Jedním ze zakladatelů byl i známý podnikatel Vojtěch Lanna.[1] V buštěhradském zámku mělo administrativní centrum jedno panství v majetku byvšího císaře Ferdinanda, a proto se někdy usuzuje, že to bylo důvodem pojmenování dráhy jako Buštěhradská. Kladno však bylo v té době malé městečko, kdežto Buštěhrad byl mnohem známější.[2]

Společnost uvedla do provozu první trať 5. listopadu 1855, úsek Staré Kladno – Kralupy nad Vltavou o délce 20,5 kilometrů. V Kralupech trať navazovala na státní dráhu Praha–Podmokly a také zde byla možná překládka uhlí na lodě a jeho další doprava po Vltavě a Labi. Současně byla převzata stará trať koněspřežky mezi Starým Kladnem a Vejhybkou (dnes stanice Kladno) a přestavěna pro parostrojní provoz. Roku 1863 získala společnost koncesi k přestavbě koněspřežky v úseku Vejhybka–Bruska na parostrojní provoz a její prodloužení do Buben, 11. ledna 1867 následovala osmdesátiletá[3] koncese pro zbylý úsek Vejhybka–Lány (dnešní stanice Stochov), do níž byly zahrnuty i dosavadní úseky. Při přestavbě byly některé úseky trasovány nově.

Chomutovské nádraží 1913 (kolejiště Ústecko–teplické dráhy)

Na základě požadavku na železniční spojení od producentů cukru a chmele na Žatecku a Lounsku a rozvoje těžby hnědého uhlí v Podkrušnohoří postupně Buštěhradská dráha rozvinula své trati do celé oblasti. (Na toto rozšíření byla vydána koncese 1. července 1868 s platností 90 let.)[4] 4. února 1871 byl zahájen provoz na 83,8 kilometrů dlouhém úseku Lány–Chomutov, čímž Chomutov získal přímé spojení s Prahou. V Chomutově vystavěla BEB vlastní nádraží, které pak využívala společně s Ústecko-teplickou drahou.

Masivní portál bývalé budovy BEB (stav 2011)

V letech 1871–1872 vznikla podle návrhu architekta Vojtěcha Ig. Ullmanna výstavná správní budova v tehdejší Bredovské ulici na Novém Městě (Politických vězňů čp. 1531/9, po roce 1989 sídlo KSČM).[5]

3. března 1872 byl zahájen provoz na úseku Smíchov–Hostivice přes známé hlubočepské viadukty (moderní trať 122). Tím získala Buštěhradská dráha nové spojení s Prahou na průmyslový Smíchov, navíc sklonově příznivější než dejvická větev. V původních plánech bylo postavit na Smíchově nové, reprezentativní nádraží v oblasti Na Knížecí, tato myšlenka však byla opuštěna a zůstalo u provizorní zastávky Praha-Smíchov severní nástupiště.[6]

Stanice Křimov, opuštěná trať do Reitzenhainu (2007)

Dne 1. srpna 1872 zahájila BD provoz na 57,7 kilometrů dlouhém jednokolejném úseku z Chomutova do Vejprt s odbočkou Křimov – Nová Ves (Hora Svatého Šebestiána) s napojením na saskou železniční síť v Reitzenhainu.[7] Dne 1. března 1873 byl uveden do provozu dvanáctikilometrový úsek Chomutov–Kadaň–Prunéřov.

Také v následujících letech byla síť postupně rozšiřována, až v roce 1891 dosáhla největší délky 465 kilometrů.

Již před první světovou válkou se uvažovalo o zestátnění Buštěhradské dráhy. V roce 1918 vzniklé Československo zestátňování drah upřednostňovalo, a zákon ze dne 8. června 1923 o nabytí Buštěhradské železnice státem č. 124/1923 Sb. tak s účinností již od 1. ledna 1923 vykoupil „veškeré movité i nemovité jmění akciové společnosti Buštěhradská železnice („Ausschliessend priv. Buschtěhrader Eisenbahn“)“ za 34,4 miliónu Kč a úhradu závazků[8] (prioritní obligace 4% v objemu 104,76 mil. Kč).[9] Byla začleněna do ČSD[10] stejně jako další soukromé tratě zestátněné v téže době. Hlavním důvodem, proč Buštěhradská dráha koncem ledna 1923 požádala o zestátnění, byly finanční problémy po válce. V letech 1921 a 1922 její hospodaření skončilo schodkem 32,8 miliónů korun.[11][9]

Krušovický pivovar přepravoval pivo v chladicích vozech BD (Železniční muzeum Lužná u Rakovníka; 2008)

Vozidla

Na konci roku 1922 Buštěhradská dráha provozovala 254 lokomotiv, 226 tendrů, 330 osobních a 8366 nákladních vozů a 25 sněhových pluhů.[11] Z lokomotiv společnosti se zachovaly tři ve sbírkách Národního technického muzea – lokomotiva Kladno z roku 1855 jako nejstarší dochovaná lokomotiva v Čechách tvoří součást expozice v hlavní hale muzea; bývalá IIIa 272 (ČSD 324.391) jako neprovozní exponát je v železničním muzeu v Lužné u Rakovníka. Stroj 300.619 je také zapůjčen do Lužné.[12]

Parní lokomotivy BD
Řada Číslo Uspořádání Rok výroby Výrobce řada ČSD Obrázek
I 101–105 C2' n2t 1855–1861 Lokomotivfabrik der StEG Lokomotiva Lokomotivfabrik der StEG
Ia 401–422 C n2t 1890–1906 Wiener Neustadt, Floridsdorf, BMMF 300.601–623 Lokomotiva Lokomotivfabrik Floridsdorf
II 106–112 C n2 1863–1868 Lokomotivfabrik der StEG
III 113–170 C n2 1870–1873 Lokomotivfabrik der StEG, Floridsdorf 322.201–254
IIIa 180–277 C n2 1887–1907 Wiener Neustadt, Lokomotivfabrik der StEG 324.301–396 Lokomotiva Lokomotivfabrik der StEG
IV 201–203 (do r. 1887)
301–306		 D n2 1884, 1890 Wiener Neustadt 412.001–006
IVa 351–355 D n2 1909 BMMF 413.101–105
V 1–20 1B n2 1870–1872 Sächsische Maschinenfabrik/Chemnitz 232.201–220
Va 501–506 1'E1' n2t 1918 BMMF 524.101–106 Lokomotiva ČKD
VI 81–84 1B n2 1873 Kessler/Karlsruhe
VII 90–96 2'B n2 1887–1897 Wiener Neustadt 253.301–307
VIII 51–73 2'C n2 1898–1914 Lokomotivfabrik der StEG 354.425–447 Lokomotiva Lokomotivfabrik der StEG

Tratě BD

Trať Stavební délka (km)[13] První otevření Dokončení Poznámka
Dubny–Staré Kladno 002,690 5. listopad 1855 jen místní nákl. doprava
Wejhybka (Kladno)–Kralupy 024,813 23. únor 1856 23. únor 1872
Praha (Bubna) – Lužná u Rakovníka
Lužná u Rakovníka – Chomutov
Chomutov – Cheb 		237,819 4. listopad 1863 1. březen 1873  
Lužná-Líšany – Rakovník 009,394 5. červen 1871 5. březen 1873 místní dráha
Březno u Chomutova – Kadaň-Prunéřov 010,251 9. listopad 1871
Tršnice – Františkovy Lázně 004,129 9. prosinec 1871  
Praha-Smíchov – Hostivice 019,334 3. březen 1872
Chomutov – Křímov (– Reitzenhain) 036,243 12. květen 1872 23. srpen 1875 Úsek st. hranice – Reitzenhain ve vlastnictví Král. saských státních drah, pronajatý
Chomutov – Vejprty hranice 035,144 12. květen 1872 Místní dráha; úsek Vejprty – st. hranice pronajat Král. saským státním drahám
Sokolov – st. hranice (– Klingenthal) 027,786 1. červen 1876 1. říjen 1886 místní dráha; úsek st. hranice – Klingenthal majetkem Král. saských státních drah
Krupá–Kolešovice 012,311 15. září 1883 místní dráha
Celkem: 419,914 roku 1910 obnášela celková délka včetně uhelných a průmyslových drah (61,50 km) ~481 km
Zahájení provozu na jednotlivých traťových úsecích
Datum Traťový úsek[14]
05.11.1855 Kladno – Kladno-Dubí
16.11.1855 Kladno-Dubí – Kralupy nad Vltavou
04.11.1863 Praha-Dejvice – Kladno
27.04.1868 Praha-Dejvice – Praha-Bubny
22.04.1869 Kladno – Stochov
19.09.1870 Cheb – Karlovy Vary
04.02.1871 Stochov – Chomutov
09.11.1871 Ostrov nad Ohří – Prunéřov
09.12.1871 Tršnice – Františkovy Lázně
12.05.1872 Chomutov – Vejprty
03.07.1872 Praha-Smíchov – Hostivice
09.12.1872 Ostrov nad Ohří – Karlovy Vary
01.03.1873 Prunéřov – Chomutov
05.03.1873 Lužná u Rakovníka – Rakovník
23.08.1875 Křímov – Rakovník
01.06.1876 Sokolov – Kraslice-předměstí
15.09.1883 Krupá – Kolešovice
01.10.1886 Kraslice-předměstí – Klingenthal
15.04.1895 Vojkovice – Kyselka (převzetí dráhy firmy Mattoni)

Tratě provozované BD

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Buschtěhrader Eisenbahn na německé Wikipedii.

  1. ↑ Vojtěch Lanna Archivováno 20. 12. 2016 na Wayback Machine. na stránkách vila-lanna.cz
  2. ↑ SCHREIER, Pavel. Příběhy z dějin našich drah. Praha: Mladá fronta, 2009. Kapitola Dráhy zvané uhelné, s. 85. 
  3. ↑ § 17, ode dne vydání
  4. ↑ § 18, od zahájení provozu. Při zestátňování bylo jako datum vypršení uvedeno 4. března 1963, tj. od připojení Rakovníka.
  5. ↑ Mgr. Petr Šámal: Výzdoba pražské obytné budovy od šedesátých let 19. století do první světové války, disertační práce, FF UK 2015
  6. ↑ Musil, Stanislav. Vůně pražských nádraží. Editor: Matěj Barták. Praha: Plot, 2005. ISBN 80-86523-49-7
  7. ↑ BINTEROVÁ, Zdena. Historie Vejprt. Chomutov: Tiskárna Akord Chomutov, 2007. 192 s. ISBN 978-80-239-9870-2. S. 168. Dále jen Binterová (2007). 
  8. ↑ https://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?Id=3333&Section=1&IdPara=1&ParaC=2
  9. ↑ a b Poslanecká sněmovna N.S.R.Č. 1923, Tisk 4136 – Vládní návrh zákona o nabytí Buštěhradské železnice státem včetně důvodové zprávy, 8. května 1923
  10. ↑ Binterová (2007), s. 171
  11. ↑ a b VAŠEK, Vladimír. Stavby horských tratí z Chomutova v retrospekci i očima pamětníků. Památky, příroda, život. 2015, roč. 47, čís. 2, s. 8. ISSN 0231-5076. 
  12. ↑ Archivovaná kopie. www.ntm.cz [online]. [cit. 2019-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-09-01. 
  13. ↑ Geschichte der Eisenbahn der österreichisch-ungarischen Monarchie, IV. Band, k.u.k. Hofbuchhandlung & k.u.k. Hofbuchdruckerei Karl Prochaska, Wien-Teschen-Leipzig, 1899, strany 331–332
  14. ↑ KOUTNÝ, Robert; MEISEL, Thorald; TYLLER, Rudolf. Ozvěny historie – lidé a technika. Pozor přijíždí vlak!. 3. vyd. Kraslice: Nakladatelství R. Vilímka a R. Kotlínka, 2016. 197 s. ISBN 978-80-270-2420-9. Kapitola Buštěhradská dráha, s. 5. 

Literatura

Související články

Externí odkazy

Zdroj