Jiří Kodet

Jiří Kodet
Jiří Kodet
Narození	6. prosince 1937 Praha Československo Československo
Úmrtí	25. června 2005 (ve věku 67 let) Praha Česko Česko
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Choť	Soňa Kodetová (1969–2005)
Děti	Barbora Kodetová
Rodiče	Jan Kodet a Jiřina Steimarová
Příbuzní	Kristian Kodet a Evelyna Steimarová (sourozenci)
Český lev
Nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli 1997 – Knoflíkáři Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli 1999 – Pelíšky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo

pradědeček	Vendelín Budil
dědeček	Emanuel Kodet
dědeček	Jiří Steimar
babička	Anna Steimarová
matka	Jiřina Steimarová
otec	Jan Kodet
nevlastní bratr po otci	Kristian Kodet
nevlastní sestra po matce	Evelyna Steimarová
nevlastní sestra po matce	Julie Juhanová
dcera	Barbora Kodetová
dcera	Karolína Kodetová
syn	Ian Kodet
nevlastní neteř po matce	Anna Polívková

Jiří Kodet (6. prosince 1937 Praha – 25. června 2005 Praha) byl český herec.

Život

Pocházel z velmi starého českého divadelnického rodu Steimarů a výtvarnického rodu Kodetů, byl synem české herečky Jiřiny Steimarové a sochaře Jana Kodeta. Po rozvodu rodičů se matka provdala za automobilového závodníka Jaroslava Juhana, který však emigroval. Toto mělo dopady na další studium Jiřího Kodeta, který byl vyloučen z gymnázia a na DAMU byl přijat až napodruhé.^[1]

Ještě před ukončením DAMU ze školy odešel a svoji divadelní kariéru započal ve Východočeském divadle v Pardubicích (1961–1962).^[2] V letech 1962–64 byl v Uměleckém vojenském souboru, se základnou v Praze na Pohořelci. S tímto souborem sjezdil značnou část tehdejšího Československa. S ním byli v souboru mj. i jeho budoucí kolegové z Činoherního klubu, Jiří Hrzán, Jiří Zahajský a Petr Skoumal. V Pardubicích si jej vyhlédl Jan Kačer, který sestavoval soubor pro ostravské Divadlo Petra Bezruče. V Ostravě Kodet působil v letech 1963–1965,^[2] od roku 1966 hrál v pražském Činoherním klubu, kam část členů ostravského souboru přešla. V roce 1991 se stal členem činohry Národního divadla v Praze.^[3]

Ve filmu a v televizi si během svého života zahrál celou řadu drobných a epizodních rolí, hlavní role se dostavily prakticky až v závěru jeho života zejména díky režiséru Janu Hřebejkovi, který jej obsadil do svého filmu Musíme si pomáhat, dříve také do filmu Pelíšky, což byl nakonec jeho vůbec nejúspěšnější film.

Byl dvakrát ženatý, s první manželkou Renatou (roz. Cihelkovou) měl dceru Karolínu, s druhou manželkou Soňou (roz. Murgašovou) měl dvě děti – syna Iana, který se věnuje rockové hudbě, herectví a dceru Barboru, která je herečkou^[1].

Jeho bratr Kristian Kodet je malíř, sestra Evelyna Steimarová i neteř Anna Polívková jsou herečky.

Divadelní role (výběr)

• 1967 N. V. Gogol: Revizor, Chlestakov, Činoherní klub, režie Jan Kačer
• 1978 Jaroslav Vostrý: Tři v tom, Ubaldo, Činoherní klub, režie Jiří Menzel
• 1982 N. V. Gogol: Hráči, Utěšitel, Činoherní klub, režie Ladislav Smoček
• 1991 William Shakespeare: Jak se vám líbí, Jacques, Národní divadlo, režie Ivan Rajmont

Film

• 1960 – Vyšší princip
• 1964 – Atentát
• 1966 – Hotel pro cizince
• 1968 – Všichni dobří rodáci
• 1972 – Morgiana
• 1975 - Osvobození Prahy
• 1978 – Od zítřka nečaruji
• 1978 – Poplach v oblacích
• 1979 – Panelstory aneb Jak se rodí sídliště
• 1980 – Cukrová bouda – role: otec František Přibyl
• 1980 – Vrchní, prchni
• 1982 – Smrt talentovaného ševce
• 1982 – Jak svět přichází o básníky
• 1983 – Svatební cesta do Jiljí
• 1984 – Rozpuštěný a vypuštěný
• 1985 – Čarovné dědictví
• 1986 – Veselé Vánoce přejí chobotnice
• 1986 – Chobotnice z II. patra
• 1987 – Šašek a královna
• 1987 – Jak básníkům chutná život
• 1997 – Knoflíkáři
• 1999 – Pelíšky
• 2000 – Musíme si pomáhat
• 2003 – Sentiment

Televize

• 1969 Bližní na tapetě (TV cyklus mikrokomedií Malé justiční omyly) – role: Petr, přítel Libuše (1.příběh: Nactiutrhač)
• 1983 Návštěvníci (TV seriál) – role: kolotočář Eda Nehasil
• 1986 Grófinka (TV inscenace povídky) – role: Václav Hádek (falešný major Westermann)
• 1989 Smrt v kruhu (TV detektivka) – role: policejní inspektor Vrba

Ocenění

• Medaile Za zásluhy 1. stupeň (2003)

Odkazy

Reference

Literatura

• Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 33, 127, 128, 327.
• ČERNÝ, Jindřich: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955. Praha: Academia, 2007, str. 143, ISBN 978-80-200-1502-0
• FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 611–612.
• Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 435. 
• Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 299–300. 
• Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 335. 
• SPÁČILOVÁ, Mirka. Šlechtic a furiant do posledního dechu. Mladá fronta DNES. 27. červen 2005, s. B1. ISSN 1210-1168. 
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 95. 
• VALTROVÁ, Marie: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských. Praha: Brána, 2001, str. 80, 97, 99, ISBN 80-7243-121-8
• VALTROVÁ, Marie – ORNEST, Ota: Hraje váš tatínek ještě na housle?. Praha: Primus, 1993, str. 284, ISBN 80-85625-19-9

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Kodet na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Kodet
• Jiří Kodet v databázi Archivu Národního divadla
• Jiří Kodet v Česko-Slovenské filmové databázi
• Jiří Kodet ve Filmové databázi
• Jiří Kodet na Kinoboxu
• Jiří Kodet v Internet Movie Database (anglicky)
• Jiří Kodet na Dabingforum.cz
• Jiří Kodet (6. 12. 1937–25. 6. 2005) Archivováno 22. 2. 2010 na Wayback Machine. (Nekrolog.cz)
• Jiří Kodet (Cyklus České televize Příběhy slavných) – video on-line v archivu ČT

Zdroj