Jeghiše Čarenc

Jeghiše Čarenc
Rodné jméno Եղիշե Աբգարի Սողոմոնյան
Narození 13.jul. / 25. března 1897greg.
Kars, Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Úmrtí 27. listopadu 1937 (ve věku 40 let)
Jerevan, Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Povolání překladatel, básník, prozaik a spisovatel
Národnost arménská
Žánr báseň a epická poezie
Významná díla Země Nairi
Politická příslušnost Komunistická strana Sovětského svazu (od 1918)
Děti Arpenik Charents
Anahit
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jeghiše Čarenc

Jeghiše Čarenc, arménsky Եղիշե Չարենց, vlastním jménem Jeghiše Soghomonjan (13.jul./ 25. března 1897greg., Kars, Ruské impérium, nyní v Turecku – 29. listopadu 1937, Jerevan) byl arménský básník, zakladatel moderní arménské literatury. Stal se obětí stalinského teroru během Velké čistky.

Život

Čarenc pocházel z rodiny obchodníka s koberci. V letech 1908–1912 studoval na střední škole v rodném městě, v roce 1915 se přihlásil do jednoho z arménských dobrovolnických oddílů, které se snažily zabránit arménské genocidě ze strany Turecka, a zúčastnil se obrany města Van. Roku 1916 začal v Moskvě studovat na Národní městské universitě Šaňavského. Komunistickou říjnovou revoluci přivítal, protože v ní viděl naději pro záchranu svébytnosti arménského národa a proto vstoupil roku 1918 do Rudé armády, se kterou se zúčastnil bojů o Carycin a později i občanské války v Arménii.

Roku 1922 se vrátil do Moskvy, aby dokončil své vzdělání, a zapojil se plně do literárního života, ve kterém byl pod vlivem Proletkultu propagátorem odmítání předrevolučních literárních tradic. V letech 1923 až 1925 působil v diplomatických službách v Turecku a v západní Evropě.

Své první básně publikoval Čarenc ještě při studiu na střední škole. Zpočátku byl ovlivněn francouzským a ruským symbolismem, později dal své dílo do služeb revoluce a hledal nové estetické principy pro vyjádření revolučních idejí. Psal však také intimní, hluboce emocionální lyriku, a právě pro tu je dodnes vysoce ceněn. V polovině 30. let se však v jeho díle začal projevovat pesimismus, vyvolaný zřejmě rozčarováním z národnostní praxe v Sovětském svazu, za který byl ostře kritizován a který se stal nakonec záminkou k jeho fyzické likvidaci. Roku 1937 byl jako údajný kontrarevolucionář zatčen a obviněn z nacionalismu, trockismu a dokonce i z terorismu. Ve vězeňské nemocnici pak za nejasných okolností zemřel, pohřben byl neznámo kde. Roku 1955 byl plně rehabilitován.

Od roku 1967 je po něm pojmenováno arménské město Čarencavan.

Dílo

Jeghiše Čarenc na arménské poštovní známce z roku 1997.

Básnické sbírky

  • Jereg jerg tchradaluk aghdžkan (1914, Tři písně bledé dívce),
  • Tesilažamer (1915, Hodiny vidin),
  • Kaputačja hairenik (1915, Modrooká vlast),
  • Danteakan araspel (1916, Dantovská legenda),
  • Clacan (1917, Duha),
  • Voghdžakizvogh krak (1920, Všespalující oheň),
  • Poghocajin pčruhun (1920, Pouliční krásce),
  • Tagharan (1921, Zpěvník),
  • Utnjakner arevin (1921, Osmiverší slunic),
  • Romans anser (1922, Romance bez lásky),
  • Aspekatan rapsodia (1922, Rytířské rapsodie),
  • Balald Vladimir Iljiči, mužiki jev mi zujg košiki masin (1924, Balada o Vladimíru Iljiči, mužikovi a páru bot),
  • Lenin keri (1924, Srýček Lenin),
  • Rubajai (1926, Čtyřverší),
  • Epikakan lusabac (1930, Epické svítání),
  • Lenin u Alin (1935, Lenin a Alí).

Romány

  • Jerkir Nairi (1926, Země Nairi), román, odehrávající se v Karsu, prodchnutý sžíravou ironií a zároveň bolestou rezignací na dobou zrazené sny o vytvoření samostatné země Nairi (Arméni toto slovo používají jako jiné pojmenování své vlasti),
  • Hišoghutjuner Jerevani Ughghič tnic (1927, Vzpomínky z jerevanské polepšovny).

Česká vydání

  • Lenin a Ali, Svět sovětů, Praha 1958, přeložil Jaroslav Tafel za spolupráce Ludmily Motalové,
  • Sladký ohnivý svět, Svět sovětů, Praha 1962, přeložili Marcela Boušková a Ludmila Motalová, přebásnil Oldřich Vyhlídal, výbor z veršů,
  • Země Nairi, Odeon, Praha 1985, přeložil Václav A. Černý, znovu 1989.

Literatura

  • Slovník sovětských spisovatelů I., Odeon, Praha 1976, str. 286-287

Externí odkazy

Zdroj