Jedle Mariesova

Jak číst taxoboxJedle Mariesova
alternativní popis obrázku chybí
Jedle Mariesova (Abies mariesii)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení nahosemenné (Pinophyta)
Třída jehličnany (Pinopsida)
Řád borovicotvaré (Pinales)
Čeleď borovicovité (Pinaceae)
Podčeleď jedlové (Abietoideae)
Rod jedle (Abies)
Binomické jméno
Abies mariesii
Mast., 1879
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jedle Mariesova (Abies mariesii) je jehličnatý strom z čeledi borovicovité, rostoucí v Japonsku a blízký příbuzný americké jedle líbezné.

Synonyma

  • Abies mariesii forma hayachinensis
  • Pinus mariesii.

Popis

Stálezelený, jehličnatý a pomalu rostoucí strom, dorůstající 15–30 m. Kmen je rovný. Koruna je oválná či seshora plochá. Borka je zprvu šedá až stříbrnošedomodrozelená, hladká a později téměř bílá. Pupeny jsou kulovité, mírně pryskyřičnaté, červenohnědošedé. Letorosty jsou pouze zpočátku chlupaté, hnědočervenošedé. Jehlice se překrývají, na horních stranách větví směřují vpřed a na spodních jsou hřebenovitě uspořádané a překrývající se; jsou 0,8–2 cm dlouhé a 2-2,5 mm široké, seshora rýhované a světle zelené, šedivě žlutobílé vespod, široké, bez průduchů na horních površích a se 7 řadami průduchů na spodních površích, na koncích zaoblené. Samčí šištice jsou červenožluté a krátké. Samičí šištice (šišky) jsou 7–15 cm dlouhé a 4–5 cm široké, elipsoidní, zakulacené na obou koncích, se zploštělým vrcholem, zpočátku tmavomodré a později černočervenohnědé. Semena jsou žlutočervená, s dlouhým, purpurově hnědým, křídlem.

Příbuznost

Jedle Mariesova je blízce příbuzná jedli líbezné.

Výskyt

Japonsko - endemicky na ostrově Honšú (pohoří Hakkóda).

Ekologie

Vysokohorský strom rostoucí v nadmořských výškách 1000–2800 m. Půdy jsou většinou vulkanického původu, často podzoly, taktéž často mesické, pH půdy je kyselé až neutrální, půdy jsou vlhké ale současně dobře odvodňované. Klima je studené a vlhké, zimy s velkým množstvím sněhu a léta chladná a vlhká, s průměrným množstvím srážek nad 2000 mm. Časté tajfuny snižují maximální věk jedinců jedle Mariesovy opakovanou likvidací její populace. Strom je mrazuvzdorný do -23 °C, nesnáší znečištění ovzduší a sucho, není nicméně náročný na světlo, dokáže růst ve stínu, polostínu a na přímém slunci. Jedle Mariesova tvoří někdy samostatné jednodruhové porosty, častěji ale roste smíšeně s jehličnatými stromy – jedlí Veitchovou, jedlovcem různolistým (Tsuga diversifolia), smrkem ajanským (Picea jezoensis varieta hondoensis), borovicí zakrslou, jalovcem obecným (Juniperus communis varieta nipponica) ale i listnatými stromy – břízou Ermanovou, jeřábem Sorbus commixta a dalšími.

Využití člověkem

Dřevo je pevné a lehké, občas se používá ve stavebnictví, na kuchyňské nářadí a dřevovinu, nicméně díky tomu, že strom roste v nepřístupných horských oblastech, je využití pro dřevo málo časté. V hortikultuře je využíván pouze vzácně a je pěstován pouze v arboretech a botanických zahradách.

Ohrožení

Strom není považován organizací IUCN za ohrožený a žádné hrozby nejsou známy [2], stav jeho populace je stabilní, díky vysoké regenerační schopnosti a výskytu v nepřístupných oblastech. Strom není proto chráněn, nicméně části jeho populace se vyskytují v několika chráněných oblastech.

Galerie

  • Jedle Mariesova, jehlice.
    Jedle Mariesova, jehlice.
  • Jedle Mariesova, les.
    Jedle Mariesova, les.

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. ↑ Archivovaná kopie. www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2015-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-10. 

Externí odkazy

Zdroj