Jaroslav Vyhnis

Plk. Jaroslav Vyhnis
Narození 12. března 1919
Plzeň-Bory
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 2. prosince 2005 (ve věku 86 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Národnost Češi
Povolání pilot a veterán
Ocenění Čestné občanství hlavního města Prahy
Choť Věra Vyhnisová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaroslav Vyhnis (12. března 1919 Plzeň-Bory[1] – 2. prosince 2005 Praha) byl příslušník 116. perutě RAF.[2]

Život

Mládí

Měl dva sourozence, jeho otec byl voják z povolání. Narodil se v kasárnách, jeho křtiny zařizoval vojenský kaplan. Započal studia Vyšší hospodářské školy v Klatovech, které nedokončil. Přihlásil se do výzvy „1000 pilotů republice“ a po absolvování výcviku se stal příslušníkem 1. leteckého pluku TGM[3] v Milovicích. Zde prodělal pěší výcvik, na letišti Boží dar poté i pilotní výcvik. Při obsazení republiky nacisty byl již pilotem-stíhačem v hodnosti desátníka, u 43. letky 4. stíhacího leteckého pluku v Praze-Kbelích.

Polsko

V roce 1939 přešel s několika přáteli (jedním z nich byl např. Josef František) přes Ostravu do Polska, kde přijal spolu s dvanácti dalšími letci nabídku pro vstup do polského vojenského letectva.[4] Úkolem československých letců zde byl výcvik polských letců.[3] Na začátku září 1939[5] došlo k zahájení německého útoku na Polsko. Jaroslav Vyhnis se pokusil zabránit Němcům v napadení letiště. Útok skončil neúspěchem[5], touto akcí se však Jaroslav Vyhnis stal prvním československým pilotem, který ve válečném konfliktu zasáhl do bojů proti Luftwaffe.[6][7] Po přepadení Polska byl nucen s dalšími Poláky ustoupit směrem k východním hranicím, jednotka byla napadána sovětskými i německými letadly, nakonec se dostal se do sovětského zajetí. Prošel několika sovětskými internačními tábory, v říjnu 1940 byl repatriován do Velké Británie, 28. října přistál v Liverpoolu [2][3][8]

Velká Británie

V Anglii byl pro urážku důstojníka Královského letectva přeřazen k československé pozemní jednotce, kde sloužil jako řidič tahače u dělostřelecké jednotky. V červnu 1941 se dostal zpět k letectvu. V červenci 1941 byl povýšen na četaře. Poté absolvoval přeškolovací a operační výcvik. V dubnu 1942 byl při přistání zraněn, léčil se čtyři měsíce v nemocnici v Oxfordu. Po vyléčení se stal příslušníkem 116. perutě RAF.[8] Peruť během války prováděla speciální úkoly. Sloužila k dopravě osob nad nepřátelským územím, spolupracovala s protiletadlovým dělostřelectvem či například vyhledávala ponorky. V roce 1943 byl opět těžce raněn, po vyléčení působil do srpna 1943 jako instruktor. Létal poté s adepty radiotelegrafiky a později sloužil u jednotky pro přepravu letounů. Na jaře 1945 létal jako instruktor u výcvikové jednotky na severovýchodě Anglie. V době služby u Britského královského letectva nebyl zařazen jako bojový pilot.[2][3]

Život po válce

V srpnu 1945 se vrátil do Československa. V říjnu 1945 byl povýšen na podporučíka.[3] Krátce létal ve Škole pro učitele létání v Olomouci. Z vlastní vůle odešel v listopadu 1946 z letectva a pracoval jako vojenský referent.[8] Poté pracoval v textilním průmyslu, na šachtě ve Zbůchu, jako řidič ČSAD, v hotelovém průmyslu, v pohostinství a jako rekreační referent.[2] V roce 1965 byl částečně rehabilitován a povýšen na majora. Roku 1977 odešel do důchodu.[3]

Život po roce 1989

Po roce 1989 došlo k jeho úplné rehabilitaci a roku 1990 byl povýšen na plukovníka. Přítel[2] a podnikatel Jan Horal jej zaměstnal v letech 1998 až 2005 ve svém Hotelu Duo v Praze jako zástupce vedoucího úseku sportcentra.[9]

V roce 2005 byl jedním z válečných veteránů, kteří kritizovali postup ministerstva spravedlnosti v kauze katarského prince.[7]

Autor knihy

Zážitky Jaroslava Vyhnise z jeho válečného působení jsou popsány v knize Zahájil jsem leteckou válku z roku 2002.[8][10]

Ocenění

Plukovník Jaroslav Vyhnis byl nositelem řady československých, polských a britských vyznamenání.[3][8][11]

Dne 19. prosince 2006 se stal čestným občanem městské části Praha 18.[8]

Při příležitosti stého výročí vzniku Československé republiky představil fotograf Jadran Šetlík soubor portrétů nazvaný Galerie osobností R.A.F. Jaroslav Vyhnis byl jednou z fotografovaných osobností.[12]

Vyznamenání

Reference

  1. ↑ Jaroslav Vyhnis. www.vuapraha.cz [online]. VOJENSKÝ ÚSTŘEDNÍ ARCHIV. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e Vyhnis, Jaroslav. https://www.valka.cz [online]. [cit. 2020-08-21]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g Plukovník letectva Jaroslav Vyhnis. www.obecdysina.cz [online]. KAPITOLY O OBCI DÝŠINĚ. Dostupné online. 
  4. ↑ Čs letci v Polsku 1 - 16 září 1939 - Letci Plumlov z.s.. www.svazletcu.cz [online]. [cit. 2020-08-21]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b Čechoslováci v polském letectvu. warthunder.com [online]. [cit. 2020-08-21]. Dostupné online. 
  6. ↑ Před sto lety se narodil Jaroslav Vyhnis. www.facebook.com [online]. Českoslovenští letci za 2. světové války [cit. 2020-08-21]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b Váleční veteráni kritizují ministra spravedlnosti. iDNES.cz [online]. 2005-08-26 [cit. 2020-08-21]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c d e f Čestní občané Letňan: Jaroslav Vyhnis. www.letnanskelisty.cz [online]. [cit. 2020-08-21]. Dostupné online. 
  9. ↑ The last of the few ? the movie. The Independent [online]. 2002-05-12 [cit. 2020-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Zahájil jsem leteckou válku (Jaroslav Vyhnis). www.cbdb.cz [online]. Československá bibliografická databáze [cit. 2020-08-21]. Dostupné online. 
  11. ↑ Vyhnis, Jaroslav : V. https://www.valka.cz [online]. [cit. 2020-08-22]. Dostupné online. 
  12. ↑ Galerie veteránú R.A.F. – Jadran Šetlík [online]. [cit. 2020-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 

Zdroj