Jaromír Hecht

kpt. Jaromír Lahulek-Hecht
Narození 22. října 1923
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 6. srpna 1946 (ve věku 22 let)
Humenné
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtí dopravní nehoda
Místo pohřbení Vinohradský hřbitov
Národnost česká
Povolání voják
Znám jako Jaromír Lahůlek
Rodiče Věra a Zdeněk Lahůlkovi
Příbuzní sestra Věra Tichá, švagři Ladislav Fišman a Pavel Tichý
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaromír Hecht (rodným jménem Jaromír Lahůlek, 22. října 1923 Praha – 6. srpna 1946 Humenné) byl důstojníkem 1. československoho armádního sboru.

Život

Před druhou světovou válkou

Jaromír Lahůlek se narodil 22. října 1923 v Praze v rodině Věry a Zdeňka Lahůlkových, příslušníků pražské proletářské inteligence. Rodina se z důvodů své angažovanosti stěhovala postupně na ostravsko, do Přerova a v roce 1930 zpět do Prahy. V roce 1932 byl Zdeněk Lahůlek vyslán Komunistickou stranou Československa do Moskvy. Protože byl v té době souzen pro svou politickou činnost vycestoval s pasem na jméno Emil Hecht. Toto příjmení začaly následně používat i obě jeho děti. Rodina žila postupně v Moskvě, v sibiřském Prokopjevsku a od jara 1937 opět v Moskvě. V roce 1935 byli Jaromírovi rodiče nuceni zažádat o sovětské občanství. Jeho otec byl v listopadu 1937 zatčen NKVD a bez soudu poslán na deset let do vyhnanství v Kazachstánu, rodina poté živořila. Matka se chtěla s dětmi vrátit do Československa, to jí ale nebylo umožněno. Jaromír Hecht se v Noginsku, kde rodina žila, vyučil frézařem.

Druhá světová válka

V létě 1940 byl Jaromír Hecht povolán do Rudé armády, kde sloužil v pracovních jednotkách. Sice jako občan Sovětského svazu, ale Čechoslovák, měl právo přihlásit se do vznikající československé jednotky, což učinil. Odjel do Buzuluku a příslušníkem československého vojska se stal 23. března 1942. Byl přidělen k motocyklové rotě, během jara 1942 absolvoval poddůstojnickou školu, v červnu byl přidělen k rotě npor. Otakara Jaroše, který si jej vybral jako svou spojku. Zúčastnil se bojů u Sokolova. Absolvoval školu pro důstojníky v záloze a tankistický kurz, kde získal klasifikaci velitele tanku. Jeho strojem se stal tank T-34/76 se jménem Lidice. Zúčastnil se bitvy o Kyjev, bojů u Čerňachova, Bílé Cerekve a Korsuň-ševčenkovské operace. Po vzniku 1. československého tankového pluku na jaře 1944 byl ustanoven velitelem tankové roty. Během Karpatsko-dukelské operace se zúčastnil bojů o strategická místa. Službu mu ztěžovaly opakující se malarické stavy a názorové střety se staršími důstojníky. Účastnil se bitvy u Jasla a Ostravské operace. V únoru 1945 byl ustanoven zástupcem 1. tankového praporu.

Po druhé světové válce

Po skončení druhé světové války byl Jaromír Hecht v červnu 1945 přiřazen ke štábní rotě Ministerstva národní obrany. Pod svým rodným jménem Jaromír Lahůlek v září 1945 přihlásil do přípravky Akademie výtvarných umění v Praze pro obor figurálního malířství, po dvou semestrech ale studium ukončil. V létě 1946 byl převelen na východní Slovensko v návaznosti na akce banderovců. Dne 6. srpna 1946 zahynul jako spolujezdec při dopravní nehodě u Humenného. Pohřben je na Vinohradském hřbitově.

Ocenění

Vyznamenání

Posmrtná ocenění

Rodina

Otec Jaromíra Hechta vyhnanství přežil, vrátil se do Československa a zemřel v roce 1962. Jeho sestra Věra Tichá působila rovněž v řadách 1. československého armádního sboru jako zdravotnice. Po válce se stala spisovatelkou, dílo Balada o českém vojákovi je životopisem Jaromíra Hechta.[1] Jejím prvním manželem byl dělostřelec Ladislav Fišman, druhým Jiří Kyncl a třetím Pavel Tichý, za války příslušník Československé samostatné obrněné brigády a následně politický vězeň komunismu.[2]

Odkazy

Literatura

Reference

  1. ↑ TICHÁ, Věra. Balada o českém vojákovi. Praha: Naše vojsko, 1986. 223 s. Dostupné online. 
  2. ↑ Věra Tichá na stránkách Československé ženy. zeny-bojujici.cz [online]. [cit. 2023-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-05-07. 

Externí odkazy

Zdroj