Jan VI. Esterházy z Galanty

Jan VI. Esterházy z Galanty
rodový erb
rodový erb
Narození 23. března 1824
Kluž
Úmrtí 24. června 1898 (ve věku 74 let)
Kluž
Povolání historik a politik
Politická strana nezávislý politik
Choť Juliana Mikóová (od 1856)[1]
Děti Cecílie Esterházyová z Galanty
Rodiče Denis Esterházy z Galanty
Rod Esterházyové
Funkce člen Sněmovny magnátů (1849)
člen Sněmovny magnátů (1869–1885)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrabě Jan Nepomuk VI. Esterházy z Galanty (maďarsky Eszterházy VI z Galánthai János Nepomuk, 23. března 1824, Kluž – 24. června 1898 tamtéž) byl uherský šlechtic z rodu Esterházyů, působil jako poslanec uherského sněmu, historik a kronikář.

Život

Narodil se jako syn Denise Esterházyho (1789–1869) ze starší csesznekovské větve rodu, okresního soudce v Klužsku, a jeho manželky Cecílie Hallerové. Jeho bratr, Miguel z Esterházy, byl důstojníkem 48. pluku císařské armády.

Jeho dědeček Jan Nepomuk z Esterházy byl županem a jeho strýc, podplukovník Alois z Esterházy, byl manželem harfenistky Johanny Esterházyové.

Svá studia dokončil v roce 1843 a dále v nich pokračoval na školách v Kluži.

V roce 1849 za maďarského boje za nezávislost působil jako čestný navrhovatel ministerstva vnitra v Debrecínu a účastnil se Národního shromáždění jako člen horní komory. V roce 1850 byl postaven před vojenský soud v Pešti, ale byl omilostněn.

Manželství a potomstvo

V roce 1856 se oženil s Julianou Mikóovou (1834-1912) a o rok později se narodila jejich dcera Cecílie, která se v roce 1876 provdala za Arnošta Bánffyho.

Činnost

Byl zakládajícím členem a členem správní rady Maďarské historické společnosti a přispěvatelem do dobových časopisů Századok, Archeológiai Értesítő a Archeológiai Közlemények.

Během mnoha let práce shromažďoval a průběžně rozšiřoval informace o rodu Esterházyů a jeho členech, mimo jiné s využitím materiálů z rodinných archivů a ústních sdělení rodinných příslušníků. Jeho hlavní dílo se skládá ze dvou částí. První svazek obsahuje osvědčení [2] a druhý obsahuje systematické životopisy členů rodiny spolu s genealogickými tabulkami.[3]

Své knihy nikdy nepovažoval za zcela dokončené. Po jeho smrti převzal rukopisy Jan Michael Esterházy (1864–1905) od jeho vdovy, která je za asistence ředitele knížecího archivu Lajose Merényiho dopracovala a zajistila k vydání. Knihy vydal posmrtně kníže Mikuláš Esterházy, coby tehdejší hlava rodu.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Esterházy János (történész) na maďarské Wikipedii.

  1. ↑ Magyar főnemességi adattár. Dostupné online. [cit. 2025-04-26].
  2. ↑ Dostupné online. 
  3. ↑ Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj