Jan Slavík (historik)

Jan Slavík
Narození 25. března 1885
Šlapanice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 9. května 1978 (ve věku 93 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání archivář, historik, publicista, spisovatel a učitel
Ocenění Řád Tomáše Garrigua Masaryka mzz 4. třídy in memoriam (1992)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Slavík (25. března 1885 Šlapanice (okres Kladno) – 9. května 1978 Praha) byl český historik a archivář, který se zabýval zejména moderními dějinami Ruska a SSSR.

Život a dílo

Slavík vystudoval historii na Karlově univerzitě u profesorů J. Pekaře a J. Bidla a potom učil na gymnáziích na Kladně a v Praze. V letech 1925-1939 byl ředitelem Ruského zahraničního archivu při Ministerstvu zahraničních věcí, kde soustředil písemnosti ruských emigrantů a vytvořil tak středisko studia nových ruských dějin.

Jako historik zdůrazňoval sociologické stránky a metody, včetně marxistických, a hájil historická stanoviska F. Palackého a T. G. Masaryka, zejména v hodnocení husitství. Vydal například „Nový názor na husitství. Palacký či Pekař“ (1929) a „Husitská revoluce“ (1934). Především se však věnoval ruským dějinám a hlavně oběma ruským revolucím. Vydal například „V předvečer ruské revoluce“ (1926), „Studie k dějinám ruské revoluce“ (1926–28), „Smysl ruské revoluce“ (1927), „Lenin“ (1934), „Leninova vláda 1917–1924“ (1935) a další. Vydání Masarykova „Ruska a Evropy“ doplnil stručným doslovem. Právem píše český publicista M. C. Putna:[1] "Na Masarykovo dílo a názory navazovali mnozí čeští historikové a publicisté; za všechny budiž jmenován Jan Slavík."[2]

Ačkoli před válkou úzce spolupracoval s řadou pozdějších marxistických historiků, po válce se s marxismem rozešel a působil v Národně socialistické straně. Velkoryse začatou práci „Vznik českého národa“ (1946, 1948) už nedokončil, po únoru 1948 nemohl publikovat a jeho dílo patřilo mezi zakázané knihy. Ruský archiv, který vybudoval, byl odvezen do SSSR.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ PUTNA, Matěj C.: "Obrazy z dějin ruské religiozity", Vyšehrad, Praha 2015
  2. ↑ DOLISTA, Josef: „Rusko a Evropa v pojetí T. G. Masaryka.“ in Čas: časopis Masarykova demokratického hnutí, duben-červen 2015, roč. XXII., čís. 110., reg. Min. kultury ČR č. 7435/96, (ISSN 1210-1648), str. 4-15
  3. ↑ Kdo byl kdo v našich dějinách (Libri), heslo Slavík Jan. www.libri.cz [online]. [cit. 2009-07-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-04-01. 

Literatura

  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Slavík Jan. Sv. 10, str. 1321
  • BOUČEK, Jaroslav. Jan Slavík (K 110. výročí narození). Historický obzor, 1995, 6 (3/4), s. 82-83.
  • Jan Slavík, Iluze a skutečnost. Praha: Academia, 2000 – 231 s. ISBN 80-200-0727-X.
  • M. Havelka (vyd.), Spor o smysl českých dějin 1895-1938. Praha: Torst, 1995 – 867 s. ISBN 80-85639-41-6.
  • SLAVÍK, Jan. Válečný deník historika. Praha: Academia, 2008. 544 s. ISBN 978-80-200-1685-0. 
  • BOUČEK, Jaroslav. Jan Slavík : příběh zakázaného historika. Jinočany: H+H, 2002. 248 s. ISBN 80-7319-006-0. 
  • KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 1065 s. ISBN 80-7106-252-9. 

Externí odkazy

Zdroj