Jan Pavel I.

Blahoslavený
Jan Pavel I.
263. papež
Fotografie
Fotografie
Církev římskokatolická
Zvolení 26. srpna 1978
Uveden do úřadu 3. září 1978 (intronizace)
Pontifikát skončil 28. září 1978
Předchůdce Pavel VI.
Nástupce Jan Pavel II.
Heslo „Humilitas“
„Pokora“
Znak Znak
Svěcení
Jáhenské svěcení 2. února 1935
světitel Giosuè Cattarossi
Kněžské svěcení 7. července 1935
světitel Giosuè Cattarossi
Biskupské svěcení 27. prosince 1958
světitel Jan XXIII.
1. spolusvětitel Girolamo Bartolomeo Bortignon
2. spolusvětitel Gioacchino Muccin
Kardinálská kreace 5. března 1973
kreoval Pavel VI.
Titul kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Zúčastnil se
Osobní údaje
Rodné jméno Albino Luciani
Země VatikánVatikán Vatikán
Datum narození 17. října 1912
Místo narození Forno de Canale, ItálieItálie Itálie
Křest 17. října 1912
Datum úmrtí 28. září 1978
(ve věku 65 let)
Místo úmrtí Apoštolský palác, VatikánVatikán Vatikán
Příčina úmrtí infarkt myokardu
Místo pohřbení Bazilika svatého Petra
Národnost Italská
Rodiče Giovanni Luciani a Bortola Tancon
Příbuzní Antonia Luciani (sourozenec)
Podpis Podpis: Jan Pavel I.
Svatořečení
Začátek procesu 17. červen 2003
Beatifikace 4. září 2022
Svatopetrské náměstí, Vatikán
beatifikoval papež František
Svátek 26. srpna
Atributy papežský oděv
Seznam papežů nosících jméno Jan Pavel
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Blahoslavený Jan Pavel I. (17. října 1912 Forno de Canale – 28. září 1978 Vatikán), rodným jménem Albino Luciani, byl v pořadí 263. papež. Byl zvolen 26. srpna 1978 a zemřel 28. září téhož roku, takže jeho pontifikát byl jedenáctý nejkratší v historii. Byl prvním papežem v dějinách, který si zvolil dvě jména (obě po svých předchůdcích na papežském stolci, které oba zažil: po sv. Janu XXIII. a sv. Pavlu VI.)[1] a také prvním papežem, který si za jméno sám doplnil číslici „I.“

Život

Dětství a raná kariéra

Znak kardinála Lucianiho

Narodil se ve Forno de Canale (dnes Canale d'Agordo) v oblasti Belluno (severní Itálie). Knězem se stal 7. července 1935. Studoval teologii, doktorát získal na prestižní Papežské Gregoriánské univerzitě v Římě.

Později byl vicerektorem semináře diecéze Belluno (1937–1947). Učil zde předměty dogmatika, morální teologie a kanonické právo. V roce 1948 byl vybrán jako pobočník generálního vikáře diecéze, o deset let později se stal generálním vikářem (1958). Ještě týž rok jej však Jan XXIII. jmenoval biskupem v diecézi Vittorio Veneto.

Zúčastnil se druhého vatikánského koncilu (1962–1965). 15. prosince 1969 jej papež Pavel VI. jmenoval patriarchou Benátek. Tentýž papež jej 5. září 1973 povýšil mezi kardinály. Papežem byl zvolen 26. srpna 1978. Zvolil si jméno Jan Pavel I., protože hodlal navázat na dílo svých předchůdců, papežů Jana XXIII. a Pavla VI.

Papežství

Povahově byl podobný sv. Janu XXIII. – i on měl přátelské vystupování a smysl pro osobitý humor.[zdroj?]

Přes velmi krátké trvání svého pontifikátu Jan Pavel I. stihl udělat několik změn. Zrušil užívání majestátního plurálu My v papežských proslovech a dokumentech a omezil velkolepé tradice doprovázející uvedení papeže do úřadu. Kladl velký důraz na tu část povinností papeže, která je vyjádřena v titulu Servus servorum Dei (služebník služebníků Božích).

Představoval konzervativce v otázkách morálky, ale reformátora a pokrokáře v oblasti církevních struktur a pojetí poslušnosti v církvi. V obou oblastech připravoval nové encykliky, ale vznikly pouze malé zlomky přípravných textů, které krom výše uvedených zobecnění nedovolují udělat si přesnější představu o jeho plánech.

Každopádně jeho plány narážely na odpor některých kardinálů Kurie, kteří mu vyčítali malý smysl pro zodpovědnost, nedostatek diplomatických zkušeností a přílišné volnomyšlenkářství.

Smrt

Jeho pontifikát ukončila náhlá smrt v noci z 28. na 29. září 1978. Jako její příčina bylo stanoveno srdeční selhání. Tělo bylo balzamováno, což znemožnilo pitvu; Vatikán to odůvodnil tak, že jeho zákony pitvu papeže zakazují.

Nesporným faktem je, že Jan Pavel I. měl zdravotní potíže již dříve a v posledních dnech si stěžoval na velmi namáhavý program. V době úmrtí mu nebylo ani 66 let, nižšího věku se před ním z papežů dožil až Řehoř XIV. v 16. století.

Spekulace o jeho smrti

Brzo po jeho smrti se objevily pověsti, že nebyla přirozená – většinou se naznačuje, že byl otráven; zesílily poté, co byl za jeho nástupce vybrán poněkud konzervativnější Karol Wojtyła. (Viz též níže Odraz v umění.)

Beatifikační proces

Roku 2003 byl zahájen jeho beatifikační proces.

Dne 4. září 2022 byl při nedělní mši svaté ve Vatikánu Jan Pavel I. papežem Františkem blahořečen.[2]

Odraz v umění

Krátký pontifikát Jana Pavla I. je volně umělecky zpracován ve filmu Kmotr III (1990), kde se papežem tohoto jména stane postava kardinála Lamberta. Krátce po svém zvolení se stane obětí spiknutí špiček tehdejší církve s vysokými politickými kruhy a sicilskou mafií.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Lukáš Nosek: Usměvavý papež Jan Pavel I. Katolický týdeník 34/2018, s. 7. (Pozn. online (http://www.katyd.cz/clanky/usmevavy-papez-jan-pavel-i.html) je zdarma přístupný jen úvod článku, v němž tato informace není.
  2. ↑ KLIMENTOVÁ, Monika. Papež blahořečí Jana Pavla I. v bazilice svatého Petra 4. září 2022 [online]. Cirkev.cz, 2021-12-27 [cit. 2022-08-29]. Dostupné online. 

Literatura

  • David A. Yallop: Ve jménu Božím: tajemná smrt třiatřicetidenního papeže Jana Pavla I. (In God's Name). Praha, Knižní klub 1994 – prosazuje konspirační teorii o otravě

Související články

Externí odkazy

Papež
Předchůdce:
Pavel VI. 		1978–1978
Jan Pavel I. 		Nástupce:
Jan Pavel II.

Zdroj