Jan Křtitel Mitrovský

Jan Křtitel Baltazar
hrabě Mitrovský z Nemyšle
Jan Křtitel Mitrovský, rytina
Jan Křtitel Mitrovský, rytina
Nejvyšší zemský komorník Moravského markrabství
Ve funkci:
1783 – 1811
Panovník Josef II., Leopold II., František I.
Předchůdce Josef Karel ze Žerotína
Nástupce Petr Alcantara Blümegen
Nejvyšší zemský sudí Moravského markrabství
Ve funkci:
1776 – 1781
Panovník Marie Terezie, Josef II.
Předchůdce Josef Karel ze Žerotína
Nástupce Jan Zikmund Bukůvka z Bukůvky
Ředitel kanceláře moravského zemského gubernia
Ve funkci:
1771 – ?
Panovník Marie Terezie
Tajný rada
Ve funkci:
1769 – ?
Panovník Marie Terezie
Císařský komorník
Ve funkci:
1764 – ?
Narození 28. ledna 1736
Vikštejn
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 18. ledna 1811 (ve věku 74 let)
Brno
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Choť I. (1764) Marie Josefa Pergenová (1743–1796)
II. (1797) Marie Anna Ugartová, ovdovělá Hausperská z Fanalu (1737–1798)
Rodiče Arnošt Matyáš Mitrovský (1677–1748) a
Marie Terezie Lehotská ze Lhoty († 1759)
Děti Alois (1765–1824)
Antonín Bedřich I. (1770–1842)
Příbuzní bratr: Jan Nepomuk Mitrovský (1704–1760)
bratr: Maxmilián Josef Mitrovský (1709–1782)
vnuk: Antonín Bedřich II. Mitrovský (1801–1865)
vnuk: Josef Mitrovský (1802–1875)
Profese komorník
Náboženství římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Křtitel Baltazar hrabě Mitrovský z Nemyšle (Johann Baptist Balthasar Graf Mittrowsky von Mittrowitz und Nemyschl) (28. ledna 1736, Vikštejn – 18. ledna 1811, Brno) byl moravský šlechtic a politik. Od mládí působil v zemské správě Moravy, v roce 1769 byl povýšen na hraběte. Na Moravě byl nakonec nejvyšším sudím a nejvyšším komořím. Věnoval se problematice hospodářského rozvoje a spolu s dalšími příbuznými patřil k výrazným osobnostem osvícenství na Moravě.

Životopis

Pocházel ze starého šlechtického rodu Mitrovských z Nemyšle, narodil se jako nejmladší potomek z druhého manželství opavského zemského hejtmana Arnošta Matyáše Mitrovského (1677–1748). Studoval na rytířské akademii ve Vídni a na univerzitě v Lovani, mezitím absolvoval kavalírskou cestu po německých zemích a Nizozemí. Po návratu na Moravu začal v roce 1757 působit v moravské justici, v roce 1764 byl jmenován císařským komořím. Od roku 1765 působil u moravského zemského gubernia a v roce 1768 byl jmenován guberniálním radou. Spolu s dalšími příbuznými byl v roce 1769 povýšen do hraběcího stavu, téhož roku získal titul c. k. tajného rady. Od roku 1771 zastával funkci ředitele kanceláře moravského zemského gubernia a často zastupoval nepřítomného moravského zemského hejtmana Jana Kryštofa Blümegena. V letech 1776–1781 byl nejvyšším sudím na Moravě, poté byl až do smrti moravským nejvyšším zemským komořím (1783–1811).

Kromě kariéry ve vysokých funkcích se uplatnil též jako podnikatel a patřil také k významným osobnostem moravského osvícenství. Podporoval kulturní aktivity na Moravě, kde se zároveň prosazoval v hospodářském rozvoji. V roce 1770 spoluzakládal Moravskou zemědělskou společnost v Brně a stal se jejím prvním ředitelem. Později byl předsedou Moravské společnosti přírodních věd a vlastivědy, v roce 1804 se podílel na založení c. k. Moravsko-slezské společnosti pro povznesení orby, přírodovědy a vlastivědy. V Brně vedl proslulý salón kde se scházela moravská osvícenská společnost, sídlil v domě ve Starobrněnské ulici č.p. 7. Patřil také ke svobodným zednářům, v Brně spoluzakládal lóži U vycházejícího slunce (1782). Jejími členy byli i jeho nevlastní synovci Josef Antonín a Antonín Arnošt Mitrovští.

Zámek Žádlovice, sídlo Jana Křtitele Mitrovského od roku 1764

V roce 1764 koupil panství Žádlovice na severní Moravě, nechal upravit zdejší zámek[1] a při úpravách zahrady a parku dal průchod svým botanickým zájmům.[2] V Žádlovicích v roce 1768 založil textilní manufakturu, její provoz byl ale kvůli nízké kvalitě produkce a nezájmu zákazníků ukončen již v roce 1774. Podobně jako řada jiných aristokratů té doby prosazoval na svých statcích chov ovcí.[3]

Byl dvakrát ženatý, jeho první manželkou se v roce 1764 stala hraběnka Marie Josefa Pergenová (1743–1796; její portrét je součástí prohlídkové trasy na zámku Lysice). Po ovdovění se o rok později v roce 1797 oženil s hraběnkou Marií Annou Ugartovou, ovdovělou Hausperskou z Fanalu (1737–1798), která zemřela již o rok později. Z prvního manželství pocházeli dva synové. Starší Alois (1765–1824) zdědil po otci Žádlovice, mladší Antonín Bedřich (1770–1842) patřil k významným rakouským státníkům první poloviny 19. století, byl mimo jiné moravským zemským hejtmanem a nejvyšším kancléřem.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II. Severní Morava; Praha, 1983; s. 285
  2. ↑ HIEKE, Karel: Moravské zámecké parky a jejich dřeviny; Praha, 1985; s. 278–279
  3. ↑ MYŠKA, Milan: Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska; Ostravská univerzita, Ostrava, 2003; s. 306–307

Literatura

Externí odkazy

Zdroj