Jan Jiří Marek Clary-Aldringen

Jan Marek Jiří hrabě z Clary-Aldringenu
Erb rodu Clary-Aldringenů
Erb rodu Clary-Aldringenů
Narození 4. března 1638
Úmrtí 4. dubna 1699 (ve věku 61 let)
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbení Praha
Choť Ludmila Terezie ze Schönfeldu (1667–1676)
Anna Eleonora Marie z Lamberka
Barbora Kokořovcová z Kokořova
Rodiče Jeroným z Clary-Aldringenu a Anna Marie z Aldringenu
Děti František Karel z Clary-Aldringenu
Jan Jiří Rafael z Clary-Aldringenu
Příbuzní Jan Antonín z Clary-Aldringenu, František Václav z Clary-Aldringenu a Josef Šebestián z Clary-Aldringenu (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Marek Jiří hrabě z Clary-Aldringenu (německy Johann Markus Georg Graf von Clary-Aldringen, 4. března 1638 – 21. dubna 1700, Praha) byl český šlechtic italského původu. Jako dědic vymřelého rodu Aldringenů se stal zakladatelem aliančního rodu Clary-Aldringen. Vlastnil panství Teplice a další statky v severních Čechách, v roce 1666 získal titul českých hrabat, v roce 1680 se stal říšským hrabětem. Kromě nižších funkcí ve správě Českého království a rakouských zemí byl dlouholetým císařským vyslancem v Sasku (1686–1694). Proslul také jako štědrý mecenáš katolické církve a donátor sakrálních staveb na svých statcích.

Životopis

Byl jediným synem generála Jeronýma (Hieronyma) Claryho († 1671) a jeho manželky Anny Marie z Aldringenu († 1661). Rod Aldringenů vymřel v roce 1664 a Jeroným poté získal nárok na dědictví v Čechách (Teplice). Na základě toho byl v roce 1666 i se synem Janem Markem povýšen do českého hraběcího stavu s povinností spojit jméno a erb obou rodů (Clary-Aldringen).

Jan Marek byl v Čechách přísedícím lenního a komorního soudu, dále byl radou komory v Horním Rakousku.[1] Ve druhé polovině 17. století stoupala obliba teplických lázní a Jan Marek byl Leopoldem I. jmenován uvítacím komisařem, aby v zastoupení císaře pečoval o hosty z řad nejvyšší evropské šlechty. Do Teplic často zajížděla rodina saského kurfiřta Jana Jiřího II., který byl také hostem na první svatbě Jana Marka Clary-Aldringena v roce 1667. V roce 1680 mu byla platnost hraběcího titulu rozšířena pro celou Říši. V letech 1684–1685 byl vážně nemocen a přislíbil, že po uzdravení vykoná děkovnou pouť do Loreta, k čemuž došlo až po deseti letech.

V letech 1686–1694 byl Jan Marek císařským vyslancem u saského dvora a vzhledem k blízkosti Teplic a Drážďan obdržel od císaře zvláštní povolení, že jako diplomat nemusí u saského dvora pobývat trvale. Přesto v Drážďanech patřil k významným osobnostem vyšší společnosti a z této doby jsou doloženy další návštěvy saských kurfiřtů v Teplicích, kteří v teplickém zámku měli vyčleněné vlastní apartmá. V roce 1693 byl Jan Marek jmenován císařským tajným radou. Po ukončení diplomatické mise v Sasku vykonal v roce 1695 zbožnou cestu do Říma a v dubnu 1695 mu byla udělena audience u papeže Inocence XII. Na jaře 1700 byl jako diplomat vyslán do Polska, krátce po návratu zemřel v Praze.

Majetkové a rodinné poměry

Rodový palác na Valdštejnském náměstí v Praze

Po otci převzal statek Dobříčany na Žatecku, po matce byl dědicem panství Teplice. Proslul jako uvážlivý hospodář a podporoval různá odvětví průmyslu (papírna v Dubí, pivovar v Trnovanech). Zajímal se o možnosti využití ložisek nerostných surovin na svých panstvích a ziskový byl i provoz teplických lázní. Naopak jeho ekonomickému zaměření nevyhovovala dlouholetá diplomatická mise v Sasku, která pro něj znamenala vysokou finanční zátěž. Přesto mimo jiné finančně podporoval vznik sakrálních staveb, doložené jsou i jeho dary chudým. V Teplicích nechal postavit novou budovu děkanství a zřídil loretánskou kapli, na teplickém panství financoval stavbu kostela sv. Apolináře v Modlanech a kostela sv. Vavřince v Hradišti. Byl také mecenášem kostela Panny Marie Sněžné v Praze, kde byla zřízena rodová hrobka Clary-Aldringenů.

K Dobříčanům přikoupil v roce 1684 Lenešice, v roce 1687 poblíž Teplic získal panství Kostomlaty pod Milešovkou. Skoupením několika podílů sjednotil také panství Benešov nad Ploučnicí. Mezitím v letech 1680–1682 skoupil několik domů na Malé Straně, které sjednotil výstavbou paláce (dnes Aueršperský palác na Valdštejnském náměstí). Mimoto realizoval stavební úpravy v Teplicích a nechal také přestavět panský dům na zámek v Lenešicích[2].

Jan Marek Clary-Aldringen byl třikrát ženat, poprvé se oženil v Bohosudově v roce 1667 s Ludmilou Terezií ze Schönfeldu (1641–1676), podruhé v Innsbrucku v roce 1678 s Marií Eleonorou z Lambergu (1662–1692), jeho třetí manželkou byla Barbora Kokořovcová (1643–1727), vdova po Janu Františkovi z Vrtby. Z prvních dvou manželství měl celkem třináct dětí, osm z nich se dožilo dospělosti. Starší syn Jan Jiří (1668–1702) zemřel krátce po otci bez potomstva, mladší František Karel (1675–1751) dosáhl hodnosti nejvyššího lovčího Českého království a převzal Teplice.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ottův slovník naučný, díl 5.; Praha, 1892 (reprint 1997) s. 437 ISBN 80-7185-102-7
  2. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - díl III. Severní Čechy; Praha,1984 s. 261

Literatura

  • KLÍMKOVÁ, Kateřina: Císařská diplomacie na bavorském a saském dvoře v osmdesátých a devadesátých letech 17. století; Brno, 2006, Masarykova univerzita (diplomová práce)
  • KUBEŠ, Jiří a kol.: V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640-1740; Praha, 2018 ISBN 978-80-7422-574-1
  • KUBEŠ, Jiří: Jan Marek z Clary a Aldringenu jako vyslanec Leopolda I. u saského dvora na konci 17. století; Český časopis historický 113; Praha, 2015 s. 346-380 ISSN 0862-6111
  • SLAVÍČKOVÁ, Hana: Barokní kaple sv. Eustacha ve Mstišově (1707-2007); Porta Bohemica 4, sborník historických prací; Státní oblastní archiv v Litoměřicích; Ústí nad Labem, 2007 s. 181-200 ISBN 978-80-86971-45-2

Externí odkazy

Zdroj