Jakub Antonín Zemek

Jakub Antonín Zemek OP
Narození 15. července 1914
Vlčnov, Rakousko-Uhersko
Úmrtí 26. června 1989
(ve věku 74 let)
Československo
Národnost česká
Povolání
Církevní heraldika
Církevní heraldika
Římskokatolický duchovní
Znám jako
Řád bratří kazatelů
Řád bratří kazatelů
Člen řádu bratří kazatelů - dominikánů
Nábož. vyznání římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jakub Antonín Zemek (15. července 1914 Vlčnov – 26. června 1989) byl převorem dominikánského kláštera ve Znojmě. Během komunistického režimu byl odsouzen k 18 letům vězení, z nichž si 12 odpykal v nejtěžších žalářích té doby, např. v Jáchymově nebo Leopoldově.

Život

Jakub Zemek složil řádové sliby 28. září 1932 v Olomouci, na kněze byl vysvěcen 5. července 1937. Poté působil jako kazatel a lidový misionář. Takto přišel i do Znojma zabraného v důsledku Mnichovské dohody nacistickým Německem. Brzy se zde stal objektem nenávisti mnohých fanatických znojemských Němců. Trnem v oku jim byl zejména pro svá odvážná kázání v kostele sv. Michala, ve kterém se nebál zdůraznit, že spásu nelze hledat v kříži hákovém, ale pouze Kristově.[1]

I v letech nacistické okupace pomáhal lidem v ohrožení, podílel se např. na ukrývání manželky poúnorového ministra obrany a pozdějšího prezidenta Ludvíka Svobody. Byl vyznamenán jako pracovník protinacistického odboje.[2]

Po únoru 1948 se Zemek stal vůbec prvním komunisty zatčeným knězem. V té době pomohl k útěku do svobodného světa řadě osob, včetně spisovatele Jiřího Kovtuna nebo členů rodiny hraběte Belcrediho z Líšně a Jimramova. Uprchlíkům vydával pro první okamžiky v exilu doporučení pro františkánský klášter ve Vídni. Ve svých kázáních také otevřeně pranýřoval aroganci komunistů i jejich machinace s volebními výsledky ve volbách 30. května 1948.[1]

Ve vyšetřovací vazbě se tak ocitl již 28. června 1948. Soudní líčení se konalo 23.-24. září téhož roku před Krajským soudem v Brně. Oficiálně bylo převoru Zemkovi kladeno za vinu, že spolu s římskokatolickým knězem v Dyjákovičkách Jaroslavem Starkou vedl ilegální převaděčskou skupinu napomáhající k přechodům do Rakouska osobám, které pak měly proti republice páchat záškodnickou činnost. Za zločin vojenské zrady a zločin přípravy úkladů o republiku byl převor Zemek odsouzen na 18 let.[1]

Během věznění se v roce 1954 v pracovním táboře Nikolaj u Jáchymova setkal např. s Václavem Vaškem. „Měl žaludeční vředy a hodně trpěl. Přesto se snažil, aby to na něm nebylo znát, a všude kolem sebe roznášel dobrou náladu," píše Vaško.[2]

P. Zemek byl propuštěn na amnestii po 12 letech v květnu 1960. Pod dohledem Státní bezpečnosti však zůstal po zbytek života. Zemřel v předvečer pádu komunistické moci v červnu 1989.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d TOMAN, Jan: Perzekuce církví na Znojemsku v období komunismu. www.znoj-tyden.cz [online]. [cit. 2012-10-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-17. 
  2. ↑ a b VAŠKO, Václav: Ne vším jsem byl rád, Karmelitánské nakl. Kostelní Vydří, 2001, ISBN 80-7192-600-0

Literatura

  • HANUŠ, Jiří: Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století, Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno, 2005, ISBN 80-7325-029-2
  • ZEMEK, Jakub Antonín: Vatikánský špión (přepis audionahrávek vzpomínek P. Zemka), MCM, Olomouc, 2002, ISBN 80-7266-114-0

Externí odkazy

Zdroj