Jaan Kärner

Jaan Kärner
Narození 15.jul. / 27. května 1891greg.
Kirepi
Úmrtí 3. dubna 1958 (ve věku 66 let)
Tartu
Místo pohřbení Hřbitov v Elvě
Povolání básník, překladatel, spisovatel, novinář a politik
Alma mater Moskevská městská lidová univerzita
Ocenění Řád čestného odznaku (1946)
zasloužilý spisovatel Estonské SSR
Politická příslušnost Estonská nezávislá socialistická dělnická strana
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaan Kärner (27. května 1891 Käo, tehdy obec Kirepi, dnes Rõngu, Tartumaa – 3. dubna 1958 Tartu) byl estonský spisovatel.

Známé jsou zejména jeho básně věnované přírodě. Mnoho jeho děl bylo zhudebněno estonskými autory sborových písní. Kärner napsal i mnoho románů, povídek a divadelních her, díla věnující se literární kritice, ale i vědecká a historická pojednání. Překládal i ruskou a německou literaturu, nejznámější jsou jeho překlady básní Heinricha Heineho do estonštiny z roku 1934.

Život

Jaan Kärner se narodil v rodině zemědělce. V letech 1901 až 1906 navštěvoval školu v obci Uderna (dnes součást Rõngu). Od roku 1906 byl literárně činný. Od roku 1910 pracoval Kärner v několika redakcích novin v Tallinnu. Na přelomu roku 1911/12 a v roce 1914 studoval na „městské lidové univerzitě A. L. Šanjavského“ (rusky Московский городской народный университет имени А. Л. Шанявского) v Moskvě. Od roku 1917 byl Kärner také politicky aktivní, nejprve byl členem Eesti sotsialistide-revolutsionääride partei a poté Eesti Iseseisev Sotsialistlik Tööliste Partei. V roce 1919 se stal šéfredaktorem odborových novin Töö hääl („Hlas práce“). V témže roce byl zvolen do Ústavodárného shromáždění (estonsky Asutav Kogu) Estonské první republiky.

V roce 1921 se Kärner usadil v malém městě Elva. Od roku 1927 do roku 1929 pracoval jako šéfredaktor literárního časopisu Looming, v letech 1936–1938 jako redaktor časopisu Tänapäev a na přelomu let 1940/41 v nakladatelství Ilukirjandus ja Kunst. Koncem 20. let se stal „spisovatelem na volné noze“. Během německé okupace Estonska v letech 1941-44 pobýval Kärner v Sovětském svazu. Po znovuobsazení země Sovětským svazem se vrátil do vlasti. Po válce působil jako redaktor různých novin a časopisů i v nakladatelstvích. V roce 1946 získal titul „Zasloužilý spisovatel“. Po polovině 40. let 20. století u něj propukla duševní choroba.[1]

Jaan Kärner zemřel v roce 1958 v Tartu.

Dílo

Jaan Kärner je znám především jako autor lyrické poezie s přírodní tematikou.

výběr

Sbírky básní

  • Aja laulud (1921)
  • Lõikuskuu (1925)
  • Õitsev sügis (1926)
  • Inimene ristteel (1932)
  • Sõna-sütega (1936)
  • Käidud teedelt (1939)
  • Kodumaa käsk (1942)
  • Viha, ainult viha (1944)

Veršovaný román

  • Bianka ja Ruth (1923)

Romány

  • Naine vaesest maailmast (1930)
  • Soodoma kroonika (1934)
  • Tõusev rahvas (2 svazky, 1936/1937)
  • Pidu kestab (1938)

Paměti

  • Kadunud aegade hämarusest (1935)
  • Öösiti kumavad linnad (1939)

Vědecká pojednání

  • Ärkamisaegne Eesti Ühiskond (1924)
  • Eesti näitelava 19. aastasajal (1923)
  • Estonia kuuskümmend aastat (1925)

Literární kritiky

  • Lehed tuulde (2 svazky 1924/1937)
  • Eesti uuemad luuletajad (1925)

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Jaan Kärner na německé Wikipedii a Jaan Kärner na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Cornelius Hasselblatt, Geschichte der estnischen Literatur, s. 443

Literatura

  • Cornelius Hasselblatt: Geschichte der estnischen Literatur. Berlin, New York 2006 (ISBN 3-11-018025-1), S. 442f.

Externí odkazy

Zdroj