Irene Kirpal

Irene Kirpal
Poslankyně Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1920 – 1938
Stranická příslušnost
Členství rakouská soc. dem.
DSAP
Narození 1. ledna 1886
Hořice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 17. prosince 1977 (ve věku 91 let)
Ústí nad Labem
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Profese politička
Commons Irene Kirpal
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Irene Kirpal nebo Irene Kirpalová, též Irena Kirpalová, rozená Irene Grundmann (1. ledna 1886 Hořice[1][2] – 17. prosince 1977 Ústí nad Labem[2]) byla československá politička německé národnosti a meziválečná poslankyně Národního shromáždění za Německou sociálně demokratickou stranu dělnickou v ČSR.

Biografie

Narodila se v židovské úřednické rodině jako třetí ze šesti dětí. Měla tři sestry a dva bratry. Otec byl soukromým úředníkem. Vychodila národní a měšťanskou školu. V letech 1902–1912 pracovala jako vychovatelka, od roku 1912 byla členkou rakouské sociální demokracie. Roku 1915 se stal předsedkyní ženské stranické organizace v Ústí nad Labem a roku 1918 členkou zemské komise. V Ústí nad Labem se angažovala v obecní samosprávě, byla v letech 1918–1920 členkou obecního zastupitelstva.[2][3]

Od roku 1919 byla členkou a od roku 1938 i náměstkyní předsedkyně celostátního ženského výboru DSAP.[2] V parlamentních volbách v roce 1920 byla za Německou sociálně demokratickou stranu dělnickou v ČSR zvolena do Národního shromáždění. Mandát pak obhájila ve všech následujících volbách, tedy v parlamentních volbách v roce 1925, parlamentních volbách v roce 1929 i parlamentních volbách v roce 1935.[4] Poslanecké křeslo ztratila na podzim 1938 v souvislosti se změnami hranic Československa.[5] Patřila k velmi aktivním poslankyním, podala 16 pozměňovacích návrhů a 6 resolucí, většinou týkající se sociální problematiky např. ochrany matek a kojenců, úpravy platů a právních poměrů pěstounek na mateřských školách, reorganizace dívčího školství (PSP ČR, ©1920–1925). Desetkrát vystoupila v rozpravě. Stejně jako několik dalších kolegyň se také vyjádřila k zákonu o reorganizaci dívčích škol odborných a o úpravě poměrů učitelstva na těchto školách a k zákonu o částečném zákazu námezdného kojení. Jako představitelka sociální demokracie často se stavěla do pozice mluvčí pracujících žen.

Od roku 1938 pobývala v exilu ve Velké Británii. Zde působila jako členka Rady československých žen a v německých ženských organizacích. V roce 1947 se vrátila do Československa.[6]

Profesí byla soukromnicí. Podle údajů z roku 1935 bydlela v Ústí nad Labem,[7] kde organizovala protifašistické demonstrace. Při jedné z nich byla běsnícím davem dokonce vážně zraněna a málem přišla o oko. Zajímavostí jistě je informace, že manželem její sestry Leonie, zavražděné nacisty v Treblince, byl Ciril Globočnik, strýc Obergruppenführera SS Odila Lotaria Globocnika, velitele „Operace Reinhard“, který byl přímo zodpovědný za tři miliony mrtvých židů v koncentračních táborech a tedy přímo své tety Leonie.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Národní shromáždění Republiky československé v prvém desítiletí, 1928, s. 1302. [online]. google.cz [cit. 2014-12-17]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d BALLING, Mads Olle: Von Reval bis Bukarest: statistisch-biographisches Handbuch der Parlamentarier der deutschen Minderheiten in Ostmittel- und Südosteuropa 1919-1945, 1991, s. 309. [online]. books.google.cz [cit. 2014-12-17]. Dostupné online. (německy) 
  3. ↑ Úloha žen v prvních československých parlamentních volbách roku 1920, Aleš Ziegler [online]. Masarykova univerzita Brno [cit. 2011-10-11]. Dostupné online. 
  4. ↑ Irene Kirpal [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-11]. Dostupné online. 
  5. ↑ 151. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-11]. Dostupné online. 
  6. ↑ Ein neues Kapitel [online]. Sozialistische Mitteilungen [cit. 2011-10-11]. Dostupné online. (německy) 
  7. ↑ seznam zvolených poslanců [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-11]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj