Ioann Rakovský

Ioann Rakovský
Rodné jméno Ioann Rakovskij (nebo poslovenštěně Rakovský)
Narození 5. března 1815
Stavne
Úmrtí 3. prosince 1885 (ve věku 70 let)
Iza
Příčina úmrtí neznámá
Pseudonym Panonianin
Povolání řeckokatolický kněz
Etnikum Rusín
Témata rusínská lingvistika a žurnalistika
Literární hnutí rusofilské křidlo rusínského národní obrození
Významná díla Ruská gramatika, Aritmetika
Vlivy rusínská lidová rusofilie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ioann Rakovský[1] (rusínsky Іоанн Раковский, 5. března 1815 Stavne – 3. prosince 1885 Iza[1]) byl rusínský novinář, lingvistik, učitel, buditel a řeckokatolický kněz.[1] Ioann byl jedním z nejvýznamnějších rusínských novinářů, sám psal články do novin Svět, Nový Svět, Sova a Východ.[1][2][3] Také byl redaktorem časopisu Zemský vládní časopis dle království Uherského a Církevní noviny. Ioann, i přes své řeckokatolické vzdělání, propagoval konverzi rusínského obyvatelstva z řeckokatolické církve na pravoslavnou.

Život

Ioann Rakovský se narodil 5. března 1815 v obci Stavne.[1][3] Jeho otec byl župní notář. V roce 1824 šel studovat na užhorodské gymnázium a také dva roky studoval na právnické akademii v Košicích.[1] Své řeckokatolické vzdělání získal na Užhorodském teologickém lyceu.[1] V roce 1836 byl přidělen na biskupský úřad, kde působil dva roky, poté v roce 1839 byl vysvěcen na kněze a dobrovolně zůstal v celibátu. Převzal farnost v obci Vyšná Rybnica, kde sloužil 5 let, než odešel do Užhorodu, kde se stal učitelem na teologickém lyceu.[1]

V roce 1859 převzal farnost v obci Iza a zde vyučoval místní obyvatele číst a psát rusky a propagoval pravoslavné náboženské obřady. Po jeho smrti začalo obyvatelstvo obce konvertovat na pravoslavné křesťanství, což vyústilo ve tři soudní procesy (Maramorošskosihoťské procesy a proces s bratry Gerovskými) a náboženské represe.[2]

Ioann Rakovský zemřel 3. prosince 1885 v obci Iza. Jeho smrt vyvolala ve společnosti velký rozruch a mnozí věřili, že byl otráven. Ke konci života byl předvolán k výslechu řeckokatolickou diecézní správou, kde byl přesvědčován, aby zanechal své rusofilské a pravoslavné činnosti.[2] Jelikož Rakovský neustoupil, byl nahlášen na ministerstvo kultu a vyučování, kam se musel na předvolání dostavit. V reakci na předvolání se rozhodl Ioann Rakovský utéct do Ruska. Jeho útěku si všimlo pouze pár svědků, kde nebylo možné verifikovat pravdivost jejich tvrzení a tak není známa jeho příčina smrti.[2]

Dílo

V roce 1850 byl jmenován redaktorem časopisu Zemský vládní časopis dle království Uherského.[1] Ten psal v ruštině a vydával jej v Budapešti. V roce 1855 se v domě Adolfa Dobrjanského, společně s dalšími rusíny, dohodli na vytvoření časopisu Církevní noviny, ty publikovali články z ruských náboženských časopisů a články Jakova Holovackého a Alexandera Duchnoviče.[1][2][3] 19. května 1858 byl časopis úřady zakázán, Ioann přestal používat ruštinu a přešel na jazyk jazyčije. Úřady mu povolili vydat dalších deset čísel než byly definitivně zakázány.[2]

Po roce 1860 psal články do novin Svět, Nový Svět, Sova, Východ a také do ruského Zpravodaje západního Ruska.[1][2][3] Také napsal lingvistické dílo v maďarštině, a to Ruská gramatika a také učebnici Aritmetika.[1] V roce 1866 byl spoluzakladatelem spolku sv. Vasilije Velikého a v roce 1867 se stal jeho místopředsedou.[1][3]

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Раковский, Иван Иванович na ruské Wikipedii a Раковський Іван Іванович na ukrajinské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m POPOV, Ivan Ivanovič. Podkarpatská Rus: osobnosti její historie, vědy a kultury. 1. vyd. vyd. Praha: Libri 311 s. ISBN 978-80-7277-370-1. 
  2. ↑ a b c d e f g RAZGULOV, Valerij. K rozluštění smrti Ivana Rakovského (К разгадке смерти Иоанна Раковского). Užhorod: [s.n.], 2004. 
  3. ↑ a b c d e Закарпатська Обласна Універсальна Наукова Бібліотека ім. Ф. Потушняка::Видатні закарпатці. www.biblioteka.uz.ua [online]. [cit. 2024-12-10]. Dostupné online. (ukrajinsky) 

Související články

Zdroj