Humprecht Czernin

Humprecht Czernin
Erb Černínů z Chudenic
Erb Černínů z Chudenic
Majitel zámku a statku Hlušice
Ve funkci:
24. prosince 1931 – 1942/1944
Předchůdce Děpold Josef Czernin
Nástupce na majetek uvalena vnucená správa, poté zkonfiskován, po Sametové revoluci Diviš Czernin
Narození 9. února 1909
Dymokury
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 19. září 1944 (ve věku 35 let)
Nová Ves pod Pleší
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbení rodinná hrobka v Dymokurech
Titul Hodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení šlechtické tituly neuznává)
Choť (1939) Ida Lobkowiczová (1917–2002)
Rodiče Děpold Josef Czernin (1871–1931) a Marie Anna, roz. Kinská z Vchynic a Tetova (1885–1952)
Příbuzní bratr: Rudolf Theobald Czernin (1904–1984)
sestra: Anna Marie Czerninová, provd. Strachwitzová (1905–1993)
sestra: Marie Felicitas Czerninová (1906–1994)
sestra: Gabriela Czerninová, provd Lobkowiczová a podruhé Štaffová (1913–1995)
bratr: Jan Nepomuk Děpold Czernin – P. Václav (1915–1967)
vnuk: Tomáš Czernin (* 1962)
vnuk: Děpold Czernin (* 1969)
děd Theobald Czernin (1836–1893)
babička: Anna Westphalenová z Fürstenbergu (1850–1924)
strýc: Otakar Czernin (1872–1932)
Náboženství římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Humprecht hrabě Czernin z Chudenic (celým jménem Humprecht Ottokar Paul Theobald Rudolf Johannes Ignatius Josef Maria hrabě Czernin z Chudenic;[1]9. února 1909 Dymokury – 19. září 1944 sanatorium Pleš)[2] byl český šlechtic z vinořské větve rodu Czerninů z Chudenic, majitel statku Hlušice. Podepsal Deklaraci české šlechty ze září 1939, následně se stal obětí nacistického režimu.

Život

Zámek Hlušice

Narodil se jako druhý syn Děpolda Josefa Czernina (1871–1931) a jeho manželky Marie Anny Kinské z Vchynic a Tetova (1885–1952). Měl šest sourozenců, mezi nimi staršího bratra Rudolfa Theobalda Czernina (1904–1984), který byl perzekvován nacisty i komunisty a v roce 1964 emigroval do Rakouska. Strýc Otakar Czernin (1872–1932) zastával v posledních letech Rakousko-uherské monarchie úřad ministra zahraničních věcí.

Humprecht Czernin zdědil po otci statek Hlušice u Nového Bydžova, jehož příjmy z velké části generovalo pěstování cukrové řepy a její zpracování v cukrovarech.[3]

Byl signatářem Deklarace české šlechty ze září 1939. Za druhé světové války odmítl přijmout říšskou příslušnost a na jeho statek byla v roce 1942 uvalena vnucená správa.[4][5] Stal se obětí heydrichiády. Dne 9. června 1942 byl zatčen, vyslýchán gestapem v Kolíně a nakonec byl v Petschkově paláci v Praze stanným soudem 30. června 1942 odsouzen za neoprávněné vlastnění zbraně k trestu smrti. Jeho majetek byl zkonfiskován ve prospěch Říše. Požádal o milost a trest mu byl změněn na doživotí. Odpykával si ho ve věznici v Brandenburgu an der Havel. Propukla u něj tuberkulóza, 15. září 1944 byl ve vážném stavu převezen do plicního sanatoria na Pleši a o 4 dny později tam zemřel.[6]

Cílem zinscenované akce byla konfiskace Czerninova velkostatku. Intriku zosnoval velitel gestapa v Kolíně Paul Feustel (1899–1973) na rozkaz velitele pražské úřadovny gestapa Hanse-Ulricha Geschkeho (1907–1959).[3] Konfident gestapa František Dvořák (1912–?), který pracoval na hlušickém velkostatku jako samostatný lesní hospodář a lesní geometr a který proti hraběti v roce 1942 křivě svědčil, byl odsouzen teprve v 70. letech 20. století k desetiletému trestu odnětí svobody nepodmíněně.[7]

Humprecht Czernin byl pochován v hrobce Czerninů v Dymokurech.[8]

Rodina

V Praze se oženil 3. května 1939 s Marií Idou Lobkowiczovou (15. 10. 1917 Dolní Beřkovice – 3. 6. 2002 Vicenza), dcerou Mořice prince z Lobkowicz (1890–1944) z dolnobeřkovické linie roudnické primogenitury, a jeho manželky Gisely, roz. hraběnky ze Silva-Tarouca (1887–1958).[2] Manželství zůstalo bezdětné.

Marie Ida se po válce v Praze 27. prosince 1946 podruhé provdala za hraběte Fabrizia Franka (13. 1. 1903 Verona – 29. 10. 1983 Vicenza) a přestěhovala se do Itálie.[2][9][10]

Odkazy

Reference

  1. ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Czerninů 3 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2008-10-13 [cit. 2022-12-12]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 95. 
  3. ↑ a b JUŘÍK, Pavel. Czerninové. Nezahyneš ani ohněm, ani mečem. Praha: Euromedia Group a. s., 2021. 160 s. ISBN 978-80-242-7274-0. S. 93. Dále jen Czerninové. Nezahyneš ani ohněm, ani mečem. 
  4. ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. S. 196. 
  5. ↑ JELÍNKOVÁ, Dita. Osudy aristokracie v Protektorátu. Perzekuce české šlechty se zřetelem k chlumecké větvi rodu Kinských. Paměť a dějiny. 2014, roč. 2014, čís. 2, s. 13–24, zde 17. Dostupné online. 
  6. ↑ HOŘEJŠ, Miloš. Rudolf a Humprecht Czerninové z Chudenic: oběti heydrichiády z řad české šlechty. Pamět a dějiny. 2014, čís. 4, s. 31–42, zde 39. Dostupné online. 
  7. ↑ Rudolf a Humprecht Czerninové z Chudenic: oběti heydrichiády z řad české šlechty, s. 42
  8. ↑ Czernin von und zu Chudenitz 3 [online]. Royalty Guide [cit. 2022-12-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Lobkowiczů 5 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2008-01-04 [cit. 2022-12-13]. Dostupné online. 
  10. ↑ Czerninové. Nezahyneš ani ohněm, ani mečem, s. 94

Literatura

  • HOŘEJŠ, Miloš. Rudolf a Humprecht Czerninové z Chudenic: oběti heydrichiády z řad české šlechty. Pamět a dějiny. 2014, čís. 4, s. 31–42. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj