Pověst praví, že tvrz Dymokury založili první ze Slovanů. Dva bratři se rozešli a ohněm v lesích si dávali znamení. Kde první hranici zapálil, vystavěl Kouřim, kde vycházel dým z kůry na hranici druhého bratra, založeny byly Dymokury.
Ve slovanských jazycích najdeme slovo "dymokur" pouze v sibiřskéruštině, kde se jím označovalo vykuřovadlo nebo oheň, který kouří hustým dýmem. Od tohoto slova je také pravděpodobně odvozeno jméno městečka. V archivních pramenech lze najít svědectví že se, zejména v Polabí, kde bylo vedle hlavního toku i mnoho vedlejších ramen, pálily "dymokury" na ochranu proti hmyzu.[4]
Z dalších majitelů byl významný rod Lamboyů, kteří kolem roku 1660 dostavěli západní křídlo zámku a roku 1673 panství se zámkem, pivovarem, 13 dvorci a 5 mlýny prodali hraběti Ludvíku Colloredovi z Wallsee na Opočně. Ten dal roku 1688 přistavět ještě dvě křídla zámku a hodinovou věž. Roku 1693 až 1738 přešel statek sňatkem na knížete Leopolda Viléma z Montecuccoli, který dal roku 1723 adaptovat zámeckou kapli Sedmibolestné Panny Marie a roku 1725 kostel Zvěstování Panny Marie. František Colloredo dal zřídit sirotčinec a rozšířit školu. Colloredové vládli do roku 1815, kdy sňatkem přešlo na hraběte Bedřicha z Cavriani, a to až do roku 1833, kdy opět sňatkem velkostatek získali Černínové z Chudenic.
Poštovní úřad v Dymokurech byl založen v letech 1868–1869.[7] O rozvoj zemědělského podnikání, sladovnu a pivovar se zasloužil zejména Děpold I. Černín. K cukrovaru, který je nyní v havarijním stavu, nechal v roce 1903 vybudovat úzkorozchodnou dráhu o rozchodu 600 mm určenou ke svážení řepy ke zpracování. V době největší slávy byla délka kolejí téměř 28 kilometrů a spojovala okolní obce. Dodnes jsou její stopy patrné v lesních úsecích, zarostlé náspy v polích tvoří meze a poskytují úkryt mnoha živočichům. Trať byla zrušena v 50. letech 20. století a jediný zachovalý dřevěný vůz se nachází v železničním muzeu v Lužné u Rakovníka. Cukrovar stejně jako pivovar nepřežil, tak jako mnoho jiných, přechod na tržní ekonomiku a skončil začátkem 90. let. Zámek po roce 1989 restituoval Rudolf Theobald Czernin.
Územněsprávní začlenění
Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:
1850 země česká, kraj Jičín, politický okres Poděbrady, soudní okres Městec Králové[8]
1855 země česká, kraj Jičín, soudní okres Městec Králové
1868 země česká, politický okres Poděbrady, soudní okres Městec Králové
1939 země česká, Oberlandrat Kolín, politický okres Poděbrady, soudní okres Městec Králové[9]
1942 země česká, Oberlandrat Hradec Králové, politický okres Nymburk, soudní okres Městec Králové[10]
1945 země česká, správní okres Poděbrady, soudní okres Městec Králové[11]
2003 Středočeský kraj, okres Nymburk, obec s rozšířenou působností Poděbrady
Rok 1932
V obci Dymokury (1461 obyvatel, poštovní úřad, telegrafní úřad, četnická stanice, katol. kostel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[13] lékař, autodoprava, bednář, výroba cementového zboží, cihelna, cukrář, cukrovar Děpolda Czernína, 2 obchody s dobytkem, drogerie, holič, 5 hostinců, jednatelství, hotel, 2 koláři, kovář, 3 krejčí, obchod s kůžemi, malíř pokojů, mlékárna Dymokury, mlýn Děpolda Czernína, obchod s obuví Baťa, 3 obuvníci, 3 pekaři, pivovar, 2 pokrývači, porodní asistentka, 3 řezníci, sedlář, 7 obchodů se smíšeným zbožím, Občanská záložna v Dymokurech, stavební družstvo, výroba obuvnických svršků, 3 výroby syrečků, šrotovník, 3 švadleny, 3 trafiky, trhovec, 3 truhláři, 3 obchody s uhlím, velkostatek Děpold Czernin, 3 zahradnictví, zámečník, zednický mistr.
V obci Svídnice(254 obyvatel, samostatná obec se později stala součástí Dymokur) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[14] 2 hostince, kolář, kovář, řezník, obchod se smíšeným zbožím, spořitelní a záložní spolek pro Svídnici, 2 trafiky.
V zeleném štítě stříbrný vlnitý klín, v něm vztyčená červená svídová větev se třemi zelenými listy (1, 2), dole černé návrší se stříbrnou růží s černým semeníkem.
Blason vlajky:
Zelený list s bílým vlnitým klínem, vycházejícím z horního okraje listu, překrytý na dolním okraji listu černým návrším vysokým třetinu šířky listu. V klínu vztyčená červená svídová větev se třemi zelenými listy (1, 2). V návrší bílá růže s černým semeníkem. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.
Stříbrný nebo bílý vlnitý klín ve znaku a vlajce evokuje kouř = Dymokury. Figura větve svídy odkazuje ke jménu vsi Svídnice. Černé návrší se stříbrnou / bílou růží s černým semeníkem značí Černou Horu. Oba obecní symboly jsou proto takzvanými mluvícími znameními.
Pamětihodnosti
Barokní kostel Zvěstování Panny Marie
Barokní kostel Zvěstování Panny Marie z roku 1725
Nepřístupný barokní zámek z roku 1688 v soukromém vlastnictví rodiny Czerninů
Obrozenecký básník Karel Sudimír Šnajdr (1766–1831) pracoval v Dymokurech jako vrchnostenský justiciár[15] a ve své nejznámější baladě Jan za chrta dán[16] zpracoval příběh, později převyprávěný Václavem Klimentem Klicperou. Podle textu básně se měl příběh odehrát v Kozojedech v okrese Jičín.
Rytíři se zaběhne jeho oblíbený chrt. Rytíř chrta hledá a potká čarodějnici, která mu slíbí, že mu chrta vrátí, když jí za to věnuje svého sluhu Jana, aby se mohla koupat v jeho krvi. Rytíř se zdráhá, ale nakonec svolí. Provedou výměnu a rytíř dostane zpět svého chrta. Chrt však za několik dní zemře. Rytíř je stíhán výčitkami svědomí, a jako pokání nechá pro obec ulít krásný zvon. Zvon však místo zvonění volá: "Jan! Jan, za chrta dán!“ Rytíři to způsobuje veliká muka a nakonec spáchá sebevraždu.
Pozemní komunikace – Okolo obce prochází silnice I/32 Libice nad Cidlinou - Kopidlno - Jičín, v obci končí silnice II/275 Brodce - Luštěnice - Křinec - Dymokury.
Železnice – Obcí je vedena železniční Trať 062 Chlumec nad Cidlinou - Městec Králové - Dymokury - Křinec. Jedná se o jednokolejnou regionální trať, osobní doprava byla v úseku trati mezi Městcem Králové a Křincem zahájena roku 1882 a ukončena roku 2022. Na území obce leží železniční zastávky Svídnice a Dymokury.
Veřejná doprava 2011
Autobusová doprava – Obcí projížděly autobusové linky Poděbrady-Úmyslovice-Chotěšice (v pracovní dny 3 spoje), Poděbrady-Dymokury (v pracovní dny 4 spoje), Dymokury-Svídnice (v pracovní dny 3 spoje)(dopravce Okresní autobusová doprava Kolín, s. r. o.).
Železniční doprava – Po trati 062 mezi Městcem Králové a Křincem jezdilo v pracovních dnech 9 párů osobních vlaků, o víkendech 5 párů osobních vlaků.
↑ Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 28-09-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 28-09-2011.
↑ Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 22-05-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22-05-2011.
↑Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 268. (česky a německy)
↑Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1640. (česky a německy)
↑ Literární archiv Památníku národního písemnictví - Šnajdr Karel Sudimír. www.badatelna.eu [online]. [cit. 2016-07-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-16.
↑ K.S.Šnajdr:Jan, Jan, za chrta dán. www.obcecr.cz [online]. [cit. 2016-07-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-08-16.
Tento článek byl automaticky přejat z Wikipedie. Na obrázcích nebyly provedeny žádné změny. Obrázky se zobrazují ve zmenšené velikosti (jako miniatury). Kliknutím na obrázek získáte další informace o autorovi a licenci. Byly změněny prvky designu, odstraněny některé odkazy specifické pro Wikipedii (např. odkazy na Editaci a nebo na neexistující hesla) a provedena optimalizace pro rychlé načítání.
Česko
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Základní škola T. G. Masaryka
Správní budova bývalého pivovaru
Bývalá sladovna
Restaurace v dolní části obce
