Hulman kaštanový

Jak číst taxoboxHulman kaštanový
alternativní popis obrázku chybí
Hulman kaštanový
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Řád primáti (Primates)
Podřád Haplorhini
Infrařád opice (Simiiformes)
Čeleď kočkodanovití (Cercopithecidae)
Podčeleď hulmani (Colobinae)
Rod hulman (Presbytis)
Binomické jméno
Presbytis rubicunda
(Müller, 1838)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hulman kaštanový (Presbytis rubicunda) je opice z čeledi kočkodanovití (Cercopithecidae) a podčeledi hulmani (Colobinae), jeden ze zástupců širšího rodu Presbytis. Jde o endemitní druh Bornea a přilehlých Karimatských ostrovů.

Výskyt

Hulman kaštanový je široce rozšířen napříč ostrovem Borneo ve Velkých Sundách a žije i na přilehlých Karimatských ostrovech.[2] Podle tradiční systematiky vytváří pět poddruhů (ssp. rubicunda, rubida, ignita, chrysea a carimatae), tyto poddruhy však byly vymezeny výhradně na základě vzhledu srsti a nenacházejí oporu v genetických datech.[3]

Přirozeným prostředím hulmana kaštanového jsou různá lesní stanoviště, a to až do nadmořské výšky 2000 metrů. Toleruje i určitým způsobem narušené biotopy, například lesy po těžbě dřeva nebo obdělávané oblasti; nikdy však nebyl zaznamenán na plantážích palem olejných.[3]

Popis

Hulman kaštanový dosahuje délky těla až 58 cm, délky ocasu až 80 cm a hmotnosti až 7 kg.[4] Mláďata se rodí bílá, dospělcům se postupně rozvíjí výrazná červenohnědá srst, o něco tmavší na končetinách. Kůže na obličeji je modrá.[5] Charakteristiky srsti se mohou mezi jednotlivými populacemi různit, avšak klasifikace poddruhů na základě tohoto znaku je pochybná.

Chování

Dospělec

Hulmani kaštanoví žijí v jednosamcových sociálních skupinách, jejichž teritoria se mohou vzájemně překrývat. Tlupy typicky zahrnují 2 až 12 zvířat. Emigrace se objevuje ze strany samců i samic, přičemž pokud do některé skupiny imigruje nově příchozí samec, původní tlupa se rozštěpí. Samci si obecně hájí vnímavé samice, nikoli však potravní zdroje.[3][2]

Hulman kaštanový je denní a převážně stromová opice, byť tráví množství času také na zemi. Jídelníček je proměnlivý a závisí i na stanovišti.[3] Z obecného pohledu tvoří asi polovinu potravního spektra plody a semena, zhruba jednu třetinu pak mladé lístky, hulmani se však přiživují i termity.[2] Některé populace se specializují na konzumaci velkých suchých lesních semen a k jiné stravě se vracejí pouze tehdy, když suché plody nejsou k dispozici. Objevuje se také geofágie – pojídání zeminy (ze stromových termitišť), což může opicím pomoci snížit kyselost žaludku nebo zvýšit příjem minerálních látek.[4]

Pohlavní dospělosti dosahují samice asi ve dvou letech. Porody nevykazují sezónnost.[3]

Ohrožení

Navzdory tomu, že tato opice dokáže tolerovat různé typy lesů i určité disturbance biotopů, jde stále o druh, jenž je na lesních porostech existenčně závislý. Na základě toho je ohrožen masivním odlesňováním, jehož rychlost se na Borneu řadí mezi nejvyšší na světě a jehož účelem je zisk zemědělské půdy pro vysazování plantáží palem olejných. Mnoho populací hulmanů kaštanových navíc přežívá v rašelinných bažinatých lesích, které patří mezi zvlášť zranitelné ekosystémy. Na tyto problémy se nabaluje také lov.[3]

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje ve svém vyhodnocení stavu ohrožení z roku 2020 hulmana kaštanového za zranitelný druh s klesající populací. Zároveň však poukazuje na fakt, že by měl být hulman kaštanový přeřazen mezi ohrožené druhy, a to na základě odhadovaného poklesu populací o více než 50 % s ohledem na posledních 30 let a předpokládané disturbance stanovišť v důsledku vysoušení rašelinišť, těžby dřeva a vypalování v příštích 15 letech (celkem 45 let, tj. za délka přibližně 3 generací).[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. ↑ a b c VANČATA, Václav. Primatologie – Díl 2. Catarrhina - opice a lidoopi. Praha: Univerzita Karlova, 2003. S. 90. 
  3. ↑ a b c d e f g Cheyne, S., Ehlers-Smith, D.A., Nijman, V. & Traeholt, C. 2020. Presbytis rubicunda. The IUCN Red List of Threatened Species 2020: e.T18131A17953935. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2020-2.RLTS.T18131A17953935.en. Accessed on 25 November 2022.
  4. ↑ a b Red Leaf Monkey - Presbytis rubicunda. www.ecologyasia.com [online]. [cit. 2022-11-25]. Dostupné online. 
  5. ↑ DOBRORUKA, Luděk J. Poloopice a opice. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1979. (Zvířata celého světa; sv. 5). 

Externí odkazy

Zdroj