Hugo Zaccaria

Hugo Zaccaria
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	viceadmirál (1918), kontradmirál (1914), kapitán řadové lodi (1911), fregatní kapitán (1909), korvetní kapitán (1906)
Narození	16. dubna 1865 Benátky
Úmrtí	23. února 1941 (ve věku 75 let) Záhřeb
Ocenění	Řád železné koruny, Leopoldův řád
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hugo Zaccaria (16. dubna 1865 Benátky – 23. února 1941 Záhřeb) byl rakousko-uherský admirál. Jako absolvent námořní akademie sloužil u c. k. námořnictva od roku 1882, vystřídal službu na různých lodích i ve válečných přístavech, působil také jako úředník v námořní sekci na ministerstvu války. Za první světové války byl velitelem přístavu v Šibeniku a v roce 1918 dosáhl hodnosti viceadmirála.

Pocházel z rodiny slovinského původu s tradiční službou v rakouském obchodním a válečnén námořnictvu (původní jméno Zakarija). Byl synem kapitána řadové lodi Gustava Zaccarii (1816–1897) a synovcem kontradmirála Josefa Zaccarii (1823–1885).^[1] Studoval čtyři roky na gymnáziu v Rijece a v letech 1878–1882 získal další průpravu na C. k. námořní akademii v Rijece.^[2] K námořnictvu nastoupil v roce 1882 jako kadet a v letech 1882–1883 na lodi SMS Erzherzog Friedrich absolvoval cestu kolem světa, další plavbu na Dálný východ vykonal v letech 1886–1888 na korvetě SMS Aurora. Mezitím získal hodnost praporčíka (1887)^[3] a po návratu z východní Asie byl přidělen k jednotkám námořní pěchoty a velení pevnosti v Pule. V roce 1893 byl povýšen na poručíka II. třídy^[4] a kromě služby na různých lodích působil nadále u námořní základny v Pule. ^[5]Jako poručík I. třídy (1897)^[6] sloužil na výcvikové lodi SMS Radetzky (1897–1899) a ve funkci pobočníka velitele námořního arzenálu v Pule (1900–1902).^[7] V dalších letech byl prvním důstojníkem na bitevních lodích SMS Aspern a SMS Tiger.^[8]

Ke dni 1. května 1906 byl povýšen na korvetního kapitána^[9] a na vlajkové lodi SMS Monarch se stal šéfem štábu eskadry. V letech 1908–1910 působil v námořní sekci na ministerstvu války jako přednosta II. oddělení^[10][11] a mezitím získal hodnost fregatního kapitána (1. ledna 1909).^[12] Poté byl velitelem bitevní lodi SMS Kaiserin und Königin Maria Theresia (1910–1911)^[13] a v roce 1911 byl několik měsíců velitelem pancéřového křižníku SMS Sankt Georg, který v té době patřil k nejmodernějším válečným plavidlům v Evropě.^[14] V letech 1911–1913 byl velitelem výcvikové lodi SMS Schwarzenberg a v dubnu 1913 byl jmenován velitelem křižníku SMS Erzherzog Franz Ferdinand, vlajkové lodi I. eskadry.^[15]

Dne 1. ledna 1914 získal hodnost kontradmirála,^[16][17] v té době byl zástupcem velitele arzenálu v Pule. Na jaře 1914 byl přeložen k námořnímu sborovému velitelství v Pule a v březnu 1914 se stal velitelem námořní základny v Šibeniku. V této funkci setrval i po dobu první světové války, kdy byl zároveň přidělen k vrchnímu velení pro oblast Přímoří. V červenci 1917 byl znovu přeložen k námořnímu sborovému velitelství v Pule bez bližšího zařazení.^[18] Ke dni 1. listopadu 1917 odešel do výslužby, ale mimo aktivní službu ještě dosáhl hodnosti viceadmirála (27. února 1918).^[19][20]

V roce 1891 se oženil s Antonií Ebersbergovou (1866–1937), z manželství se narodili dva synové a dvě dcery. Starší syn Ernst (1892–1915) zahynul za první světové války jako poručík na ponorce U 12. Mladší syn Leo (1899–1945) byl v meziválečném období kapitánem řadové lodi jugoslávského královského námořnictva a v roce 1945 byl zavražděn partyzány.

Během služby u námořnictva se stal nositelem řady vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí, za první světové války získal také čestné občanství v Šibeniku, kde tehdy sloužil jako velitel přístavu (1916).

• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1907)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Vojenský záslužný kříž (1908)
• Mobilizační kříž (1913)
• Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací (1916)
• Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1916)
• Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1917)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1917)

• Řád červené orlice III. třídy (1909, Německo)
• Řád Medžidie II. třídy (1911, Osmanská říše)
• Železný kříž II. třídy (1916, Německo)

• SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl II. 1896–1914; Biblio Verlag Osnabrück, 2000; s. 547–552 (heslo Hugo Zaccaria) ISBN 3-7648-2519-7

Zdroj