Hugo Meixner

Hugo Meixner von Zweienstamm
Velitel 10. armádního sboru
Ve funkci:
22. ledna 1914 – 4. ledna 1915
Předchůdce Heinrich Kummer von Falkenfehd
Nástupce Josef Krautwald von Annau
Vojenská služba
Služba Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost generál pěchoty (1913), polní podmaršál (1908), generálmajor (1904)
Narození 1. února 1858
Krakov
Úmrtí červenec 1951 (ve věku 93 let)
Vídeň
Příbuzní Otto Meixner (sourozenec)
Profese voják
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hugo Meixner von Zweienstamm (1. února 1858 Łobzów (dnes Krakov, Polsko) – 4. července 1951 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie sloužil od roku 1879 v armádě, působil mimo jiné na ministerstvu války a jako štábní důstojník. V roce 1913 dosáhl hodnosti generála pěchoty a v roce 1914 se stal velitelem X. armádního sboru. Na začátku první světové války se zúčastnil bojů na východní frontě, na jaře 1915 byl penzionován a od té doby žil v soukromí. Jeho bratr-dvojče Otto Meixner (1858–1946) byl také rakousko-uherským generálem.

Životopis

Pocházel z důstojnické rodiny, byl synem c. k. nadporučíka Eduarda Meixnera, měl bratra-dvojče Ottu (1858–1946).[1] Oba studovali nejprve v Sankt Pölten a poté na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a v hodnosti poručíka nastoupili k 55. pěšímu pluku. Spolu s bratrem později absolvoval školu pro vyšší důstojníky ve Vídni a až poté se jejich kariéra rozdělila. Hugo dosáhl hodnosti kapitána (1886) a majora (1892), sloužil mimo jiné v Krakově a Plzni, působil také jako štábní důstojník,[2] v roce 1890 byl účastníkem vojenských manévrů u Nového Jičína.[3] Od roku 1894 pracoval na ministerstvu války, kde byl v letech 1896–1898 přednostou 10. oddělení.[4] V roce 1898 byl povýšen na plukovníka a sloužil u 28. pluku, kde se poté stal velitelem. Od roku 1902 působil znovu na ministerstvu války a v roce 1904 byl povýšen na generálmajora. Od roku 1908 byl velitelem 27. divize pěchoty v Košicích[5] a téhož roku získal hodnost polního podmaršála.

V roce 1913 dosáhl druhé nejvyšší armádní hodnosti generála pěchoty a v lednu 1914 se stal vrchním velitelem X. armádního sboru v Přemyšlu,[6] téhož roku byl jmenován c. k. tajným radou.[7] Po vypuknutí první světové války byl se svým sborem přidělen k 1. armádě generála Viktora Dankla a zúčastnil se bitvy o Halič. Ze zdravotních důvodů v lednu 1915 dočasně opustil aktivní službu.[8] V březnu 1915 znovu převzal velení X. armádního sboru, ale již o měsíc později byl penzionován.[9] Od té doby žil v soukromí ve Vídní, kde zemřel v červenci 1951 ve věku 93 let.

Spolu s bratrem byl v roce 1908 povýšen do šlechtického stavu (Edler Meixner von Zweienstamm). Za zásluhy obdržel rytířský kříž Leopoldova řádu (1907) a Řád železné koruny I. třídy (1914),[10] dále byl nositelem Vojenského záslužného kříže a Vojenské záslužné medaile. Několik vyznamenání obdržel také v zahraničí (perský Řád lva a slunce II. třídy, velkokříž Řádu italské koruny a za první světové války německý Železný kříž II. třídy). Jako velitel armádního sboru byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence (1914).

Dne 18. listopadu 1888 se v Brně oženil s Augustou Ernestinou von Kubin (1860–1923), dcerou c. k. polního podmaršála Johanna von Kubin (1819–1870). Jednalo se o dvojitou svatbu, protože její sestra Elisa Albertina von Kubin se téhož dne provdala za Hugova bratra Ottu.[11]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Rodina Eduarda Meixnera na webu geni.com dostupné online
  2. ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer 1893; Vídeň, 1893; s. 178 dostupné online
  3. ↑ Vojenské manévry 1890 na webu Muzea Novojičínska dostupné online
  4. ↑ Schematismus für kaiserliche und königliche Heer 1897; Vídeň, 1897; s. 69 dostupné online
  5. ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer 1909; Vídeň, 1909; s. 135 dostupné online
  6. ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 100, 130 dostupné online
  7. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 345 dostupné online
  8. ↑ Hugo Meixner na webu Pevnosti v Přemyšlu dostupné online
  9. ↑ Služební postup Huga Meixnera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 117 dostupné online
  10. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 63, 82 dostupné online
  11. ↑ Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2020; Praha, 2013; s. 239–240 (heslo Kubin) ISBN 978-80-905324-1-0

Literatura

Externí odkazy

Zdroj