Hrachor hrachovitý
 Hrachor hrachovitý | |
|---|---|
 Hrachor hrachovitý (Lathyrus pisiformis)
| |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše |
rostliny (Plantae) |
| Podříše |
cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení |
krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída |
vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád |
bobotvaré (Fabales) |
| Čeleď |
bobovité (Fabaceae) |
| Rod |
hrachor (Lathyrus) |
| Binomické jméno | |
|
Lathyrus pisiformis L., 1753 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hrachor hrachovitý (Lathyrus pisiformis) je červenofialově kvetoucí popínavá rostlina, jeden z nejvzácnějších druhů rodu hrachor rostoucích na území České republiky.
Rozšíření
Tento druh hrachoru roste v České republice na západní hranici svého rozšíření, vyskytuje se převážně ve východní Evropě až po pohoří Ural a Kavkaz. Za Uralem pak pokračuje v západní Sibiři až ku jezeru Bajkal po severních okrajích Kazachstánu, Číny a Mongolska. V převážné většině zemí kde roste je vzácnou rostlinou, výjimkou jsou některé oblasti západního Ruska kde je dokonce využíván jako pícnina.
V ČR se ani v minulosti nevyskytoval hojně, jsou známa jeho tradiční stanoviště ve středních Čechách v okolí Slaného, Mšené-lázně a Dymokur, na Moravě nebyl nikdy zaznamenán. Hlavním biotopem bývají teplomilné doubravy rostlinných společenstvech řádu Quercetalia pubescentis, kde nejčastěji roste v mochnových doubravách asociace Potentillo albae-Quercetum.[3][4]
Popis
Vytrvalá rostlina s popínavou lodyhou dosahující délky 50 až 100 cm. Lysá, hranatá, dvoukřídlá, rýhovaná lodyha vyrůstá z krátkého tlustého oddenku a je porostlá listy se 3 až 5 páry téměř přisedlých, podlouhlých, lysých elipsovitých lístků dlouhých až 60 a širokých do 30 mm. Palisty jsou téměř tak veliké jako lístky, bývají 5 cm dlouhé a 2 cm široké, na líci jsou zelené a na rubu šedé. Osy listů jsou zakončeny rozvětveným úponkem.
Pětičetné květ se stopkami i 5 mm dlouhými jsou sestaveny po 5 až 14 do hroznovitého květenství které má stopku dlouhou 5 až 10 mm. Šikmo odstávající oboupohlavné květy mají krátký trubkovitý kalich šikmo zvonkovitý, namodralý, lysý a jeho trojúhelníkovité lístky jsou nestejně dlouhé. Koruna bývá 10 až 15 mm dlouhá, její pavéza s tmavými skvrnami je obvejčitá, kopinatá křídla mají tupá ouška a člunek je ohnutý téměř v pravém úhlu.
Květy rozkvétají na přelomu května a června, opylovány jsou hmyzem. V červenci a srpnu dozrávají plody, což jsou krátce chlupaté podlouhlé lusky, o délce 50 až 55 mm a šířce 5 až 6 mm, které obsahují průměrně po 8 hladkých, kulatých nebo sférických semenech. Ta mívají v průměru až 3 mm a bývají tmavě hnědá, olivově zelená nebo světlá s tmavou kresbou. Tento kryptofyt se rozšiřuje převážně semeny která mají dlouhou dobu dormance. Ploidie 2n = 14.[3][4][5][6]
Ohrožení
Populace hrachoru hrachovitého nacházející se na území ČR jsou velmi slabé a stále se snižují. Předpokládá se, že celkový stav rostlin nepřesahuje počet 100 ks a z toho pravidelně kvete a vytváří semena jen několik jedinců. Patří proto mezi kriticky ohrožené druhy (C1r), do stejné kategorie je zařazen a následně chráněn i zákonem (§1). Mezi kriticky ohrožené druhy patří i na Slovensku.[3][7][8]
Reference
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-04]
- ↑ BioLib.cz – Lathyrus pisiformis (Hrachor hrachovitý) [online]. BioLib.cz [cit. 2013-07-15]. Dostupné online.
- ↑ a b c MRÁZEK, Tomáš. BOTANY.cz: Hrachor hrachovitý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 04.06.2013 [cit. 2013-07-15]. Dostupné online.
- ↑ a b ŠTEFÁNEK, Michal. Hrachor hrachovitý – nesnesitelná těžkost bytí. S. 17–19. Živa [online]. Academia, Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., Praha, 2012 [cit. 15.07.2013]. Čís. 1, s. 17–19. Dostupné online. ISSN 0044-4812.
- ↑ BERTOVÁ, Lydia. Flóra Slovenska IV/4: Lathyrus pisiformis [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1988 [cit. 2013-07-15]. S. 211–212. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (slovensky)
- ↑ Lathyrus pisiformis [online]. Interactive Agricultural Ecological Atlas of Russia and Neighboring Countries, RU [cit. 2013-07-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR [cit. 2013-07-15]. Dostupné online.
- ↑ GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. S. 631–645. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 15.07.2013]. Čís. 84, s. 631–645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu hrachor hrachovitý na Wikimedia Commons
- Foto hrachoru hrachovitého
