Hraboš mokřadní

Jak číst taxoboxHraboš mokřadní
alternativní popis obrázku chybí
Hraboš mokřadní (Microtus agrestis)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Řád hlodavci (Rodentia)
Čeleď křečkovití (Cricetidae)
Podčeleď hrabošovití (Arvicolinae)
Rod hraboš (Microtus)
Binomické jméno
Microtus agrestis
(Linnaeus, 1761)
Rozšíření hraboše mokřadního
Rozšíření hraboše mokřadního
Rozšíření hraboše mokřadního
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Velikost hraboše mokřadního

Hraboš mokřadní (Microtus agrestis) je drobný hlodavec z čeledi křečkovití, velmi podobný o něco menšímu hraboši polnímu, v České republice hojně rozšířenému.

Výskyt

Žije v areálu ohraničeném na západě Velkou Británií a na východě Bajkalem, na jihu horskými oblastmi Španělska, Itálie, Slovinska a Srbska a na severu Skandinávií. V ČR se vyskytuje pouze ostrůvkovitě, je pozorován v nadmořské výšce od 140 po 1600 m. Přednost dává lokalitám s chladnějším klimatem a většími srážkami. V níže položených teplých oblastech Čech a Moravy bývá jeho izolovanost často zapříčiněna také melioračními úpravami.[2][3][4]

Ekologie

Dobré životní podmínky nachází v otevřené krajině na podmáčených, nekosených loukách s větší vrstvou stařiny, vlhkých lesních loukách, v mokřadech, rašeliništích, v blízkosti pramenišť i na zarůstajících lesních pasekách. Jeho oblíbená stanoviště se nacházejí na místech s bohatým bylinným patrem a s jednotlivými, nebo v malých skupinách vyrůstajícími dřevinami.

Důležitým požadavkem na vyhovující biotop je, aby hustý bylinný porost nebýval pravidelně kosen a vznikla tak ulehlá vrstva starých travin, pod kterou nachází vhodné mikroklimatické podmínky i bezpečný úkryt před predátory. Teritorium samce mívá rozlohu 200 až 500 m². Jeho výskyt je ovlivněn i agresivnějším hrabošem polním, který ho vytlačuje z výhodnější biotopů a sám je osidluje.[2][3][4]

Popis

Jeho tělo je dlouhé 9 až 14 cm a ocas 3 až 5 cm, váží 20 až 30 g. Nejblíže podobným tvorem, žijícím v české přírodě, je hraboš polní, od kterého se odlišuje na prvý pohled málo zřetelnými znaky.

Hraboš mokřadní je o něco větší, hřbetní stranu těla má obvykle tmavší, rezavě až skořicově hnědou s příměsi černých chloupků a světlejší břicho má šedavé se žlutým nádechem. Má dvoubarevný ocas, zespodu téměř bílý, zaoblenější čenich a méně výrazné oči. Ušní boltce delší než 1 cm nevyčnívají ze srsti a jsou řídce porostlé dlouhými chlupy. Nejspolehlivějším rozpoznávacím znamením jsou zadní tlapky, u hraboše mokřadního jsou tmavě pigmentované a chodilo mají delší než 18 mm. S příchodem zimy a jara hraboši línají.[2][3][4][5]

Potrava

V potravě hraboše mokřadního převládají jednoděložné byliny. Požírá vlhkomilné rostliny jako sítina, ostřice, bika, bezkolenec, suchopýr, třtina, skřípina, máta i mochna. Na sušších místech bývá jeho potrava obohacena borůvkou, brusinkou a klikvou, včetně jejich plodů. Menší díl potravy tvoří houby, semena i drobní živočichové. V zimním období nespí a mívá nedostatek zelených rostlin. Ohryzává proto i kůru mladých dřevin, zejména javoru, jeřábu, jasanu, habru, topolu, olše nebo ovocných stromů.[4][6]

Rozmnožování

Staví si kulovité hnízdo o průměru asi 20 cm, spletené z rozkousaných suchých stébel a listů trav. Délka březosti trvá 20 až 22 dnů, průměrně se rodí čtyři až pět (maximálně devět) slepých mláďat, která váží asi 3 g. Před desátým dnem života již vidí a zakrátko začnou přijímat zelenou potravu. Samice jsou schopné se pářit po 15. dni věku, kdežto samci až o několik týdnů později. Prvá generace se rodí počátkem května, poslední v říjnu. Počet vrhů bývá čtyři až šest za rok, samice za příznivých podmínek mívá asi 17 mláďat za život. Průměrný věk hraboše mokřadního je 6 až 8 měsíců, může se však dožít až půldruhého roku.[4][5]

Význam

Protože hraboši se na rozdíl od hryzců, s kterými bývají často zaměňování, živí jen rostlinami a nedělají si zimní zásoby, jejich výskyt v přiměřeném počtu na neobdělávaných polních lidem příliš neškodí. Výjimkou jsou případy, kdy se usadí u lesní školky nebo na čerstvě osázené imisní holině, to pak během zimy často ohryžou mladou kůru kmínků mnoha semenáčku těsně u kořenového krčku.

Mezi jeho přirozené predátory patří kuna, lasice, liška, poštolka a sova, pro některé z nich jsou důležitou součásti stavy. Bylo zjištěno, že počet mladých sov a poštolek se znatelně zvyšuje ve zhruba čtyřletých periodách, ve stejných létech kdy stoupají i počty hrabošů mokřadních až na desetinásobek minima.[4][5][6]

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. ↑ a b c LEŠTINOVÁ, Anna. Izolované subpopulace u hlodavců se zaměřením na hraboše mokřadního. České Budějovice, 2007 [cit. 16.03.2016]. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce František Sedláček. Dostupné online.
  3. ↑ a b c PECKOVÁ, Radka. Distribuce a denzita hrabošů v procesu sukcese na lesních pasekách. Brno, 2008 [cit. 16.03.2016]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně. Vedoucí práce Miloslav Homola. Dostupné online.
  4. ↑ a b c d e f TUREK, Kamil; HOMOLKA, Miloslav; KAMLER, Jiří. Hlodavci v lesním prostředí: naše nejvýznamnější druhy. Lesnická práce [online]. Lesnická práce s.r.o, Kostelec nad Černými lesy, 2009 [cit. 16.03.2016]. Roč. 88, čís. 5. Dostupné online. ISSN 0322-9254. 
  5. ↑ a b c Species Fact Sheet: Microtus agrestis [online]. The Mammal Society, London, UK [cit. 2016-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b HOMOLKA, Miloslav; HEROLDOVÁ, Marta; ZEJDA, Jan. Škody působené hraboši na lesní výsadbě v kontextu globálních změn klimatu. Lesnická práce [online]. Lesnická práce, Kostelec nad Černými lesy, 2013 [cit. 16.03.2016]. Roč. 92, čís. 1. Dostupné online. ISSN 0322-9254. 

Externí odkazy

Zdroj