Hlívovník olivový

Jak číst taxoboxHlívovník olivový
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše houby (Fungi)
Oddělení stopkovýtrusé (Basidiomycota)
Pododdělení Agaricomycotina
Třída Agaricomycetes
Řád lupenotvaré (Agaricales)
Čeleď hlívovníkovité (Pluteaceae)
Rod hlívovník (Omphalotus)
Binomické jméno
Hlívovník olivový
(DC.) Singer 1948
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hlívovník olivový neboli hlíva olivová (Omphalotus olearius (DC.) Singer 1948) je vzácná teplomilná jedovatá houba. Na území České republiky roste jen na teplých stanovištích, obvykle na mrtvém dřevu listnáčů.[1]

Taxononomie

Mezi autory panují určité rozpory co do pojetí druhu Omphalotus olearius a jeho vztahu k druhu Omphalotus illudens. Některými autory je mezi oběma druhy rozlišováno mj. na základě geografického rozšíření. Někteří autoři také považovali oba taxony jen za variety jednoho druhu. Molekulární studie prokázaly, že jde o dva samostatné a jasně vymezené druhy a dále, že se areál jejich rozšíření v některých zemích překrývá.[2]

Vzhled

Makroskopický

Plodnice jsou uspořádány v trsech. Klobouky dosahují 50–150 milimetrů v průměru, jsou vyklenuté s prohloubeným středem (někdy s hrbolkem). Okraje mají podvinuté, zvlněné. Zbarvené jsou zářivě žlutooranžově s rezavohnědým žíháním nebo skvrnami.[1]

Lupeny zlatožluté až oranžové, nízké, husté, sbíhající na třeň.[1] Lupeny mohou ve tmě modrozeleně světélkovat. Tento úkaz se neprojevuje vždy a několik hodin po utržení plodnice ustává. Přestože je tato houba na území České republiky známa od roku 1910, byl tento jev na tuzemských sběrech pozorován poprvé v roce 1943.[3]

Třeň dosahuje 60–180 × 7–25 milimetrů, k bázi se vřetenovitě zužuje. Povrch je zbarvený podobně jako klobouk.[1]

Dužnina v klobouku je načervenale žlutavá, ve třeni světle žlutá. Chuť má mírnou, vůni moučnou až žluklou.[1]

Mikroskopický

Výtrusy mají 5–7 × 4–6 μm, jsou téměř kulovité. Dužnina obsahuje nápadné světlolomné hyfy.[1]

Výskyt

Trsy na bázi stromu

Ve Středomoří, kde je hlívovník olivový hojnější, roste především na olivovníku. Ve střední Evropě se vyskytuje vzácně na teplých až velmi teplých lokalitách, především v nížinách, případně na jižních expozicích nebo místech s teplým mikroklimatem v pahorkatinách. Roste z mrtvého, často zanořeného dřeva listnáčů. Objevuje se na dubech, kaštanovníku,[1]habru[4] a vzácněji i jiných listnáčích (bříza[3], javor[5], lípa[6], švestka[4]). Fruktifikuje od července do října, nejvíce od srpna do poloviny září.

Rozšíření

Roste v Evropě. Biomolekulární studie potvrdily, že alespoň část sběrů z Itálie, Francie, Chorvatska, Maďarska a Spojeného království přísluší tomuto druhu.[2]

V rámci České republiky byly publikovány nálezy mimo jiné z oblasti následujících chráněných území:

Jedovatost

Hlívovník olivový je středně jedovatý. Příznaky otravy se objevují několik hodin po konzumaci, projevují se gastrointestinálními potížemi - zvracením, případně průjmem. Otrava po několika hodinách odeznívá, rekonvalescence trvá několik dní.[4]

Galerie

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g BERAN, Miroslav; HOLEC, Jan. Přehled hub střední Evropy. Ilustrace Bielich. Praha: Academia, 2012. 624 s. ISBN 978-80-200-2077-2. Kapitola Omphalotu olearius, s. 348. 
  2. ↑ a b Martin Kirchmair a kol. Phylogeny of the genus Omphalotus based on nuclear ribosomal DNA-sequences. In: Mycologia. Lawrence: The Mycological Society of America, 2004. Dostupné online. S. 1253–1260. (anglicky)
  3. ↑ a b HERINK, Josef. Několik poznámek o hlívě olivové - Pleurotus olearius [DC ex Fr.] Gill.. In: Karel Cejp a kol. Česká mykologie. Praha: Čsl. mykologický klub, 1952. ISSN 0009-0476. Ročník 6. S. 54–58.
  4. ↑ a b c KUBIČKA, Jiří. Jedovatost hlívy olivové - Pleurotus olearius (DC) Fr. a její výskyt v ČSR. In: Karel Cejp a kol. Česká mykologie. Praha: Čsl. mykologický klub, 1952. ISSN 0009-0476. Ročník 6. S. 20–24.
  5. ↑ FLOUMOVÁ, Veronika. Choroby a škůdci dřevin v městském prostředí. Lednice, 2015 [cit. 2017-01-29]. 231 s. Bakalářská práce. Mendelova univerzita v Brně, Zahradnická fakulta v Lednici. Vedoucí práce Pavel Bulíř. s. 124. Dostupné online.
  6. ↑ NEUWIRTH, František. Putování za hlívou olivovou. In: Karel Cejp a kol. Česká mykologie. Praha: Čsl. mykologický klub, 1947. ISSN 0009-0476. Ročník 1. S. 19–23.
  7. ↑ Plán péče o přírodní rezervaci Divoká Šárka na období 2010–2024 [online]. envis.praha-mesto.cz, 2009 [cit. 2012-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-06. 
  8. ↑ VÁVROVÁ, Zdeňka. Mykooristická studie vybraných lesních celků jihozápadní části Bílých Karpat. Brno, 2010 [cit. 2017-01-31]. 117 s. diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně; Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Petr Hrouda. s. 33. Dostupné online.

Literatura

  • NEUWIRTH, František. Putování za hlívou olivovou. In: Karel Cejp a kol. Česká mykologie. Praha: Čsl. mykologický klub, 1947. ISSN 0009-0476. Ročník 1. S. 19–23.
  • KUBIČKA, Jiří. Jedovatost hlívy olivové - Pleurotus olearius (DC) Fr. a její výskyt v ČSR. In: Karel Cejp a kol. Česká mykologie. Praha: Čsl. mykologický klub, 1952. ISSN 0009-0476. Ročník 6. S. 20–24.
  • HERINK, Josef. Několik poznámek o hlívě olivové - Pleurotus olearius [DC ex Fr.] Gill.. In: Karel Cejp a kol. Česká mykologie. Praha: Čsl. mykologický klub, 1952. ISSN 0009-0476. Ročník 6. S. 54–58.

Externí odkazy

Zdroj