Hippidion

Jak číst taxoboxHippidion
Stratigrafický výskyt: pliocén až holocén
alternativní popis obrázku chybí
Kostra Hippidion principale, Muséum national d'histoire naturelle, Paříž
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Řád lichokopytníci (Perissodactyls)
Čeleď koňovití (Equidae)
Podčeleď Equinae
Tribus Equini
Rod † Hippidion
Synonyma

Hipphaplous Ameghino, 1882
Hipphaplus Ameghino, 1882
Onohippidion Filhol, 1888
Onohippidium Moreno, 1891
Parahipparion Ameghino, 1904

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hippidion (v překladu znamenající malý kůň je vyhynulý rod koňovitých, který žil v Jižní Americe od pozdního pliocénu do konce pozdního pleistocénu (lujanianu), tedy před 2,5 miliony až 11 tisíci lety. Byl jednou ze dvou jihoamerických linií koňovitých žijících během pleistocénu. Druhou linií byl Equus (Amerhippus) neogeus.

Taxonomie

Evoluce

Ačkoliv rané studie zabývající se analýzou starověké DNA naznačovaly blízký vztah s divokým koněm, Equus ferus,[1][2] později se ukázalo, že byly tyto výsledky nesprávné. Podle úplnějších sekvencí DNA byl rod Hippidion oddělenou linií všech žijících koňovitých a je méně blízce příbuzný žijícím koňovitým, nežli severoamerickému druhu Haringtonhippus francisci.[3]

Kladogram je uveden níže:[4]

Equini
 

†Hippidion

 
 
 

†Haringtonhippus

 
Genus Equus
 

Equus ferus (tarpan)

 
 
 

†Equus ovodovi

 
 
 

Subgenus Asinus (osel)

 
 

Subgenus Hippotigris (zebra)

 
 
 
 
 
 

Hippidion je součástí odlišné linie koňovitých patřících do kmene Equini, u které se předpokládá, že se od předků žijících koňovitých rodu Equus oddělila před nejméně 6 miliony let.[4] Nejčasnější zástupci linie Hippidion jsou známí z pozdního miocénu v Severní Americe.[5][6]Hippidion migroval do Jižní Ameriky na přelomu pliocénu a pleistocénu, asi před 2,5 miliony let, během velké americké výměny.[1][2] Přičemž tato linie v Severní Americe během časného pleistocénu vyhynula.[5] Je sporné, zda je Hippidion výhradně jihoamerickým rodem, nebo zda mu lze připsat i nalezené fosilie ze Severní Ameriky.[6][7]

Tradičně se předpokládá, že existovaly tři druhy, Hippidion principale, H. saldiasi a H. devillei, nicméně při analýze DNA z roku 2015 bylo zjištěno, že jediný odebraný vzorek H. principale se nacházel vnořen v H. saldiasi, zatímco H. devillei se jednoznačně geneticky odlišoval.[3]

Popis

Rekonstrukce svalstva lebky s předpokládaným úchopným pyskem

Hmotnost zástupců rodu Hippidion saldiasi se odhaduje na 253 až 326 kg, zatímco hmotnost zástupců rodu Hippidion devillei se odhaduje na 227 až 367 kg. Hippidion principale byl o něco větší, s odhadovanou hmotností 253 až 469 kg.[8]Lebka zástupců rodu Hippidion se vyznačuje velmi dlouhým nosním zářezem oddělujícím protáhlou nosní kost od zbytku lebky.[9] Tato struktura pravděpodobně odpovídá přítomnosti horního pysku, který sloužil k úchopu.[10]Morfologie zubů se spíše podobá zubům rodu Pliohippus nežli rodu Equus. Kosti končetin jsou krátké a podsadité (robustní).[11]

Rozšíření a habitat

Izotopová analýza δ13C naznačuje, že Hippidion konzumoval rostliny s fixací uhlíku buď typu C3 nebo smíšené fixace uhlíku typu C3 a C4.[12] Hodnoty δ13C jsou v souladu s obýváním lesních a zalesněných travnatých stanovišť.[13] Předpokládá se, že se H. principale živil smíšenou potravou (konzumoval listí a spásal trávu), na rozdíl od pastvinné stravy Equus neogeus.[14] Předpokládá se také, že Hippidion pravděpodobně žil ve stádech jako jiní koňovití.[15]

Fosilie rodu Hippidion byly nalezeny po celé Jižní Americe. Hippidion principale je primárně známý z pampových travnatých porostů Argentiny, ale jeho areál rozšíření se mohl táhnout od Peru a Ekvádoru. Hippidion devillei je také známý z argentinských pamp, ale vyskytoval se také v peruánských centrálních Andách, přičemž se jeho pozůstatky nacházejí i ve Venezuele. Hippidion saldiasi pocházel z Cono Sur, včetně Patagonie a jižních And.[8]

Vyhynutí

Hippidion vyhynul spolu s ostatními jihoamerickými koňovitými na konci pozdního pleistocénu, mezi 12 a 10 tisíci lety před současností, během vymírání megafauny v pozdním pleistocénu, které vedlo k vyhynutí většiny velkých zvířat v Severní a Jižní Americe. Klimatické modelování naznačuje, že typ prostředí, které Hippidion preferoval na počátku holocénu se stal vzácnějším, ale tento pokles nestačí k vysvětlení jeho vyhynutí.[16] Na lokalitě Arroyo Seco 2 v argentinských pampách (datované do období 14782 až 11142 př. n. l.) a na lokalitě Piedra Museo v provincii Santa Cruz v Patagonii (zde se nachází dvě oddělené vrstvy datované do období 12463 až 10457 př. n. l. a do období 15571 až 12352 př. n. l.), stejně jako na podobně staré lokalitě Cueva del Medio v jižním Chile, jsou pozůstatky zástupců rodu Hippidion spojeny s lidskými artefakty, včetně projektilových hrotů typu rybího ocasu a stop po medvědích kousnutí, což naznačuje, že je lovili první lidé, kteří v té době do oblasti přišli. Tento lov mohl hrát roli v jejich vyhynutí.[17][18]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hippidion na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b WEINSTOCK, Jaco; WILLERSLEV, Eske; SHER, Andrei. Evolution, systematics, and phylogeography of pleistocene horses in the new world: a molecular perspective. PLoS biology. 2005-08, roč. 3, čís. 8, s. e241. PMID: 15974804 PMCID: PMC1159165. Dostupné online [cit. 2025-05-04]. ISSN 1545-7885. doi:10.1371/journal.pbio.0030241. PMID 15974804. 
  2. ↑ a b ORLANDO, Ludovic; MALE, Dean; ALBERDI, Maria Teresa. Ancient DNA Clarifies the Evolutionary History of American Late Pleistocene Equids. Journal of Molecular Evolution. 2008-05-01, roč. 66, čís. 5, s. 533–538. Dostupné online [cit. 2025-05-04]. ISSN 1432-1432. doi:10.1007/s00239-008-9100-x. (anglicky) 
  3. ↑ a b DER SARKISSIAN, Clio; VILSTRUP, Julia T.; SCHUBERT, Mikkel. Mitochondrial genomes reveal the extinct Hippidion as an outgroup to all living equids. Biology Letters. 2015-03, roč. 11, čís. 3, s. 20141058. PMID: 25762573 PMCID: PMC4387498. Dostupné online [cit. 2025-05-04]. ISSN 1744-957X. doi:10.1098/rsbl.2014.1058. PMID 25762573. 
  4. ↑ a b HEINTZMAN, Peter D.; ZAZULA, Grant D.; MACPHEE, Ross DE. A new genus of horse from Pleistocene North America. eLife. 2017-11-28, roč. 6, s. e29944. PMID: 29182148 PMCID: PMC5705217. Dostupné online [cit. 2025-05-04]. ISSN 2050-084X. doi:10.7554/eLife.29944. PMID 29182148. 
  5. ↑ a b SANTOS AVILLA, Leonardo Dos; AND MOTHÉ, Dimila. A new genus for Onohippidium galushai Macfadden and Skinner, 1979 (Mammalia, Equidae), from the late Hemphillian of North America. Journal of Vertebrate Paleontology. 2015-05-04, roč. 35, čís. 3, s. e925909. Dostupné online [cit. 2025-05-04]. ISSN 0272-4634. doi:10.1080/02724634.2014.925909. 
  6. ↑ a b MacFadden, B. J., and M. Skinner. 1979. Diversification and biogeography of the one-toed horses Onohippidium and Hippidion. Yale Peabody Museum of Natural History Postilla 175:1–9.
  7. ↑ PRADO, Jose Luis; ALBERDI, María Teresa. DIVERSITY OF THE FOSSIL EQUIDS FROM SOUTH AMERICA. Publicación Electrónica de la Asociación Paleontológica Argentina. 2023-05-15, roč. 23, čís. 1, s. 241–254. Dostupné online [cit. 2025-05-04]. ISSN 2469-0228. doi:10.5710/PEAPA.06.06.2022.415. (anglicky) 
  8. ↑ a b LABARCA, Rafael. A partially complete skeleton of Hippidion saldiasi Roth, 1899 (Mammalia: Perissodactyla) from the late Pleistocene of the high Andes in northern Chile. Journal of Vertebrate Paleontology. 2020-12-10, roč. 40, čís. 6, s. e1862132. Dostupné online [cit. 2025-05-04]. ISSN 0272-4634. doi:10.1080/02724634.2020.1862132. 
  9. ↑ PRADO, José Luis; ALBERDI, María Teresa. Nomenclatures and Taxonomy. Příprava vydání José Luis Prado, María Teresa Alberdi. Cham: Springer International Publishing Dostupné online. ISBN 978-3-319-55877-6. doi:10.1007/978-3-319-55877-6_2. S. 7–59. (anglicky) DOI: 10.1007/978-3-319-55877-6_2. 
  10. ↑ Rostral reconstruction of South American hippidiform equids: New anatomical and ecomorphological inferences - Acta Palaeontologica Polonica. www.app.pan.pl [online]. [cit. 2025-05-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ CIRILLI, Omar; MACHADO, Helena; ARROYO-CABRALES, Joaquin. Evolution of the Family Equidae, Subfamily Equinae, in North, Central and South America, Eurasia and Africa during the Plio-Pleistocene. Biology. 2022-08-24, roč. 11, čís. 9, s. 1258. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-05-02. ISSN 2079-7737. doi:10.3390/biology11091258. (anglicky) 
  12. ↑ PRADO, José L.; SÁNCHEZ, Begoña; ALBERDI, María T. Ancient feeding ecology inferred from stable isotopic evidence from fossil horses in South America over the past 3 Ma. BMC ecology. 2011-06-14, roč. 11, s. 15. PMID: 21672241 PMCID: PMC3129290. Dostupné online [cit. 2025-05-04]. ISSN 1472-6785. doi:10.1186/1472-6785-11-15. PMID 21672241. 
  13. ↑ PRADO, José Luis; ALBERDI, María Teresa. Ancient Feeding Ecology and Niche Differentiation of Pleistocene Horses. Příprava vydání José Luis Prado, María Teresa Alberdi. Cham: Springer International Publishing Dostupné online. ISBN 978-3-319-55877-6. doi:10.1007/978-3-319-55877-6_6. S. 101–118. (anglicky) DOI: 10.1007/978-3-319-55877-6_6. 
  14. ↑ MOROSI, Elizabeth; UBILLA, Martin. Feeding and environmental studies on late Pleistocene horses in mid-latitudes of South America (northern Uruguay). Quaternary Science Reviews. 2019-12-01, roč. 225, s. 106025. Dostupné online [cit. 2025-05-04]. ISSN 0277-3791. doi:10.1016/j.quascirev.2019.106025. 
  15. ↑ MIOTTI, Laura; TONNI, Eduardo; MARCHIONNI, Laura. What happened when the Pleistocene megafauna became extinct?. Quaternary International. 2018-04-20, roč. 473, čís. Mobility and Use of Space in Late Pleistocene South America: Discussing Early Human Regional Trajectories, s. 173–189. Dostupné online [cit. 2025-05-04]. ISSN 1040-6182. doi:10.1016/j.quaint.2018.01.004. 
  16. ↑ VILLAVICENCIO, Natalia A.; CORCORAN, Derek; MARQUET, Pablo A. Assessing the Causes Behind the Late Quaternary Extinction of Horses in South America Using Species Distribution Models. Frontiers in Ecology and Evolution. 2019-06-27, roč. 7. Dostupné online [cit. 2025-05-04]. ISSN 2296-701X. doi:10.3389/fevo.2019.00226. (English) 
  17. ↑ BAMPI, Hugo; BARBERI, Maira; LIMA-RIBEIRO, Matheus S. Megafauna kill sites in South America: A critical review. Quaternary Science Reviews. 2022-12-15, roč. 298, s. 107851. Dostupné online [cit. 2025-05-04]. ISSN 0277-3791. doi:10.1016/j.quascirev.2022.107851. 
  18. ↑ NAMI, Hugo G. Paleoamerican Occupation, Stone Tools from the Cueva del Medio, and Considerations for the Late Pleistocene Archaeology in Southern South America. Quaternary. 2019-08-12, roč. 2, čís. 3, s. 28. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-12-01. ISSN 2571-550X. doi:10.3390/quat2030028. (anglicky) 

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Hippidion na Wikimedia Commons

Zdroj