Hierarchie andělů

Andělská hierarchie na mozaikách florentského baptisteria (13. století). Shora po směru hodinových ručiček: Andělé, Archandělé, Mocnosti, Panstva, Cherubíni a Serafíni, Trůny, Síly, Knížata.

Podle židovské a později křesťanské tradice jsou andělé uspořádáni do hierarchie různých řádů, ve středověku nazývaných andělské chóry či andělské kůry.

Tyto hierarchie se skládají z mezistupňů mezi Bohem a člověkem, neboť spojují a popisují vztah mezi absolutní božskou transcendencí a jeho působením ve světě.[1]

Pseudo-Dionysios Areopagita ve své knize De coelesti hierarchia poukazuje na některé pasáže Nového zákona, konkrétně na List Efezanům[2] a List Kolosanům,[3] na jejichž základě vytváří schéma tří hierarchií, sfér či triád andělů, z nichž každá obsahuje tři řády či chóry. V sestupném pořadí podle moci jsou to:

První sféra Serafíni, Cherubíni, Trůny
Druhá sféra Panstva, Síly, Mocnosti
Třetí sféra Knížata, Archandělé, Andělé

Podle starověkých mysteriózních tradic byla každá hierarchie ztotožněna s jednou z oběžných drah hvězd, z nichž vycházel chór, skrytá harmonie známá jako „hudba sfér“.[4]

Ve dvacátém osmém zpěvu Dantova Ráje je ztotožnění hierarchií s nebeskými sférami, uspořádanými do soustředných kruhů kolem Boha, explicitní: „Viděl jsem bod, který zářil světlem / tak ostrý, že tvář, kterou udeřil, / k uzavření se silnou bystrostí; / a která hvězda se tu zdá menší, / zdá se, že měsíc, který se s ní nachází / jak hvězda s hvězdou se sráží“ (vv. 16–21).[5]

Původ a osud andělských hierarchií

9 andělských sborů, iluminace z breviáře Hildegardy z Bingenu (1098–1179)

První náznak hierarchií nacházíme ve Starém zákoně, kde se andělé, ačkoli se zpočátku jevili jako pouzí zástupci Jahveho a teprve později získali konotace samostatných entit,[6] v Jákobově snu objevují na žebříku spojujícím nebe se zemí.[7] Výrazněji se jejich přítomnost projeví v hebrejských spisech rozšířených mezi 3. a následujícím 5. stoletím př. n. l., jako je Hekhalot a Kniha Henochova,[8] kde je výstup stejnojmenného patriarchy na nebesa popsán jako přechod postupných andělských zástupů až k blaženému vidění Jména.

Jákobův žebřík podle Rafaela

Postavy andělů však mohou mít i předbiblický původ, který se opírá o starověké sapienciální, astrologické a esoterické znalosti o božských a nadpřirozených bytostech perské, asyrsko-babylonské a egyptské kultury[9] a později se zbavují různých polyteistických konotací.[10]

Na počátku křesťanské éry byla angelologie pěstována především gnostiky.[11]Pavel z Tarsu, ač proti nim polemizoval,[12] představoval hlavní zdroj Nového zákona, z něhož bude budoucí křesťanská angelologie čerpat pomocí vlastních náznaků – Řím 8, 38–40 (Kral, ČEP), 1Kor 15, 24 (Kral, ČEP), Kol 1, 16 (Kral, ČEP) a Ef 1, 21 (Kral, ČEP). Nejznámějším referenčním textem na toto téma je právě De coelesti hierarchia. V rámci vlivů na křesťanskou angelologii je třeba vzít v úvahu také přínos klasické a novoplatónské filozofie, včetně pojmu dynamis z Proklovy metafyziky.[13]

Katolická církev se snažila omezit uctívání andělů pouze na tři (archanděly), o nichž se zmiňuje Bible,[14] a zaměřila zbožnost věřících pouze na anděla strážného.[15] V každém případě se papež Řehoř I. Veliký zasloužil o rozšíření andělských hierarchií popsaných Pseudo-Dionýsiem Areopagitou na Západě, i když byly řazeny v jiném pořadí, než jaké uvádí on.

Ve středověku byla navržena další schémata, často spojená s astrologickými a kosmologickými úvahami. Tomáš Akvinský ve 13. století s odkazem na Dionýsia napsal:

„Podívejme se tedy nejprve na kritérium Dionýsiova určení. V této souvislosti je třeba připomenout, že podle něj první hierarchie poznává příčiny věcí v samotném Bohu, druhá v jejich univerzálních příčinách, třetí v jejich aplikaci na konkrétní účinky. A protože Bůh je cílem nejen andělských služeb, ale celého stvoření, je úkolem první hierarchie uvažovat o cíli; prostřední hierarchie o univerzálních dispozicích věcí, které mají být vykonány; a poslední hierarchie o aplikaci dispozic na účinky, tj. o vykonání díla. Je totiž zřejmé, že tyto tři fáze se vyskytují v procesu každé operace. Proto Dionýsios, který odvozuje jejich vlastnosti od jmen řádů, zařadil do první hierarchie ty řády, jejichž jména naznačují vztah k Bohu: tedy Serafíny, Cherubíny a Trůny. Do mezihierarchie naopak zařadil ty řády, jejichž jména označují určitou univerzální vládu či uspořádání: tedy Panstva, Síly a Mocnosti. A konečně do třetí hierarchie umístil ty řády, jejichž jména znamenají provedení díla: totiž Knížata, Archanděly a Anděly.“
(Tomáš Akvinský, Summa Theologica, I, 108, 6)

Podle Andělského doktora je jediným působením, které na sebe andělé navzájem vykonávají, osvěcování, jímž ostatním předávají světlo, které dostávají od Boha (S.Th. q 106, a. 1). Toto sdělování probíhá uspořádaně a postupně: andělé přijímají světlo od těch, kteří jsou vyššího řádu, a na oplátku ho předávají těm, kteří jsou nižšího řádu (S. Th. q. 106, a. 2).[16]

Opět v Summa theologiae, I, 108, 1, Tomáš upřesňuje: „je zřejmé, že lidé nepřijímají osvícení od Boha stejným způsobem jako andělé: andělé přijímají osvícení ve své intelektuální čistotě, zatímco lidé je přijímají prostřednictvím znamení určených pro pět smyslů, jak uvádí Dionýsius (Coel. Hier. I). Proto je nevyhnutelné zavést rozdíl mezi lidskou a andělskou hierarchií. Stejně tak rozlišujeme tři andělské hierarchie. Jak je uvedeno v I, 55, 3, když mluvíme o andělském poznání, vyšší andělé mají univerzálnější poznání pravdy než andělé nižší třídy. Toto univerzální poznání prochází mezi anděly třemi stupni. Lze o něm uvažovat třemi různými způsoby, a to ve vztahu k typům entit, pro které andělé přijímají osvícení. [...] Mezi třemi božskými osobami existuje přirozený řád, ale neexistuje hierarchický řád, jak uvádí Dionýsios (Coel. Hier. III): „Hierarchický řád je tak přímý, že jedni jsou očišťováni, osvěcováni a zdokonalováni a že druzí se očišťují, osvěcují a zdokonalují“; a zdaleka se nevztahuje na božské osoby. [...] Pokud jde o poznání Boha v něm samém, kterého všichni andělé vidí stejně – v jeho podstatě –, neexistuje mezi anděly žádné hierarchické rozlišení; zatímco tento druh rozlišení, hierarchické, existuje s ohledem na druh stvořených entit, jak bylo vysvětleno výše. Všichni lidé jsou jednoho druhu a mají jeden vrozený způsob chápání; u andělů tomu tak není, a proto se stejný argument nevztahuje na oba“ (Summa theologiae, I, 108, 1).[17]

Andělské chóry na detailu z obrazu Nanebevzetí Panny Marie (autor Francesco Botticini)

Tomáš souhlasil s komentářem svatého Jeronýma k Matoušovi – Mt 18, 10 (Kral, ČEP),[18] že každý člověk má svého anděla strážného. O andělských řádech tvrdil, že pouze prvních pět je posláno Bohem, aby se projevovali v tělesném světě, zatímco čtyři nejvyšší zůstávají v ráji v jeho přítomnosti.“[19] Podle Pseudo-Dionysia jsou úřady devíti andělských sborů v pořadí: oznamovat, diktovat a vést; nařizovat, povzbuzovat a přikazovat; přijímat, zjevovat a posvěcovat. První tři se vztahují k přirozenosti duše, druhé tři k její činnosti a poslední tři působí prostřednictvím Boží milosti.[20] Chóry se od sebe odlišují nejen svými úkoly, ale také barvami a křídly, mimo jiné poznávacími znaky: nejblíže Bohu jsou Serafíni, červené barvy, znamení horoucí lásky, se třemi páry křídel; pak následují Cherubíni se šesti křídly posetými očima jako páv; Mocnosti mají dvě křídla v barvách duhy; Knížata jsou ozbrojení andělé stojící tváří v tvář Bohu atd.“[21]

Podle dalších astrologických a esoterických představ, které pocházejí ze vzdálených iniciačních nauk a které převzal i Dante Alighieri ve své Božské komedii, vládla každá andělská hierarchie jedné z devíti nebeských sfér rotujících nad Zemí, které je třeba chápat jako planetární dráhy nebeských míst, jejichž jednotlivé planety by byly jen redukovaným projevem na fyzické úrovni. Jedná se o jedno z nejnovějších zobrazení angelologie, které se vyvinulo z antroposofické školy vytvořené esoterikem Rudolfem Steinerem.[22]

První sféra

Kristus obklopený serafíny, z Giottova obrazu Poslední soud (1306)
„[...] První kruhy
Serafové a Cherubíni ti ukázali.
Tak rychle následuj jejich vim
Aby se co nejvíce podobaly bodu;
A mohou, pokud jsou střízliví, aby viděli.
Ty další lásky, jež kolem nich obcházejí,
jsou nazývány trůny božského vzhledu,
kde končí první trojice.“
(Božská komedie, Ráj, XXVIII., 98–108)

Serafové

Hlavní článek: Seraf
Vidění Serafína sv. Františkem z Assisi, freska připisovaná Giottovi
(1267–1337)

Serafové či Serafíni[p 1] (hebrejské jméno Seraphim) patří k nejvyššímu řádu andělů, který se nachází v prvním pohyblivém (primum mobile) neboli krystalickém nebi, nejblíže Bohu. Z empyrea[p 2] přijímají v bezprostřední podobě myšlenky a pokyny, s jejichž pomocí rozvíjejí kosmický komplex.[23]

Bible je líčí jako anděly se šesti křídly: dvěma létají, dvěma si zakrývají tvář a dvěma si kryjí nohy. Neustále zpívají Boží chválu: „Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů. Celá země je plná jeho slávy“.[24]

Říká se také, že zpívají hudbu sfér, regulují pohyb nebes, jak jim bylo přikázáno, a že hoří láskou a horlivostí k Bohu a vyzařují tak silné a zářivé světlo, že na ně nemůže pohlédnout nikdo jiný než božské oči.

František z Assisi je také nazýván „Serafínský“, protože ve chvíli, kdy obdržel stigmata, se mu Kristus zjevil ve vidění, v němž se ukázal ukřižovaný a zahalený šesti křídly jako Serafín; z jeho rukou, nohou a boku vycházely paprsky, které označovaly Františkovo tělo a připodobňovaly ho k němu. Františkova modlitba by tak byla vyslyšena: „Dej mi, Pane, abych pro tebe trpěl tak, jak jen lidské stvoření může, a miloval tě tak, jak jen lidské srdce může.“

Serafíni jsou v Bibli zmíněni jen několikrát, a to v knize Izajáš.[25] Podle Tomáše Akvinského předsedají Serafíni milosrdné lásce a Cherubíni vědě.

Cherubové

Hlavní článek: Cherub
Dva cherubíni na slavném Rafaelově obraze Sixtinská madona

Cherubové (hebrejské jméno Cherubim) sídlí za Božím trůnem, v hlubinách nebeské klenby neboli hvězdné oblohy zvěrokruhu (osmé nebe); jsou to tedy strážci světla a hvězd. Zpracovávají bezprostřední vhledy Serafínů a převádějí je do úvah a moudrých myšlenek týkajících se vývoje planetárních systémů.[23]

Bible je líčí jako bytosti se čtyřmi křídly a čtyřmi tvářemi, a to s lidskou, býčí, lví a nakonec orlí.[p 3][26] Cherubíni jsou také popisováni jako andělé určení k ochraně, střežící zahradu Eden[27] a Boží trůn. Připisuje se jim dokonalé poznání Boha, které předčí pouze Serafínská láska k Bohu.

Podle Bible byly také na víku archy úmluvy vyobrazeny sochy dvou protilehlých cherubínů. Obvykle se uvádějí v množném čísle,[28] ale mohou být i v jednotném čísle.[29]

Trůny

Hlavní článek: Trůny
Andělské zástupy na Giottově Posledním soudu: Síly, Panstva, Trůny a Cherubíni, každý vedený svým vlajkonošem, sedí po Kristově pravici

Trůny (hebrejsky ophanim, řecky Thronoi) jsou andělské bytosti proměnlivé podoby a nekonečných barev. Jejich duchovním místem je sedmé nebe, které odpovídá oběžné dráze Saturnu.[30] Jejich úkolem je převádět moudrost a myšlenky, které vyvinuli cherubíni, do činů.[23]

V Bibli jsou popsány jako kola protnutá jinými koly, z nichž jedno se pohybuje dopředu a dozadu a druhé se pohybuje ze strany na stranu. Jsou to kola obdařená nesčetnýma očima, podle obrazu, který se nachází v knize Ezechiel, kde prorok Ezechiel popisuje vidění nebes; prorok tato kola výslovně nepopisuje jako anděly, ale jako předměty nebo „živé bytosti“, které mají ducha.[31]

Apoštol Pavel používá termín trůny ve svém listu Kolosanům.[32] Podle Steinera právě díky Trůnům existuje vesmír ve fyzické podobě, jak ji známe, a to díky vyzařování jejich vlastní tepelné substance, vyvinuté v hustotě.[23]

Druhá sféra

„V této hierarchii jsou ostatní mocnosti:
Nejdříve jsou to Panstva a pak Síly;
Třetí v pořadí jsou Mocnosti.“
(Božská komedie, Ráj, XXVIII., 121–123)
Hierarchie andělů podle
Pseudo-Dionysia Areopagity
9
8
7 		Serafové (lat. Seraphim)
Cherubové (Cherubim)
Trůny (Thronus) 		ANDĚLSKÁ
HIERARCHIE
6
5
4 		Panstva (Dominationes)
Síly (Virtutes)
Mocnosti (Potestates)
3
2
1 		Knížata (Principatus)
Archandělé (Archangelus)
Andělé (Angelus)
6
5
4 		Biskupové
Kněží
Jáhni 		CÍRKEVNÍ
HIERARCHIE
3
2
1 		Zasvěcené osoby
Pokřtění křesťané
Katechumeni

Panstva

Hlavní článek: Panstva

Panstva (hebrejsky hašmallim, řecky kyriotetes) vykonávají svůj vliv z orbitální sféry Jupitera[30] a mají na starosti regulaci úkolů nižších andělů. Dostávají příkazy od Serafínů, Cherubínů nebo přímo od Boha a musí zajistit, aby byl ve vesmíru vždy pořádek.

Pseudo-Dionýsios použil název Panstva k označení kategorie „nebeských inteligencí“, které jsou osvobozeny od jakéhokoli spojení s nižšími dimenzemi a jsou zcela obráceny ke svrchovanému bytí.[33] Jedná se o anděly, kterým Bůh svěřuje moc nadvlády. Předpokládá se, že tvoří armádu Zjevení (Apokalypsy) a že na nich závisí všeobecný řád a železná disciplína, k níž se nižší andělé obracejí, aby ji udrželi.[34]

Termín panstva používá Pavel z Tarsu ve svém listu Kolosanům.[32]

Síly

Hlavní článek: Síly

Virtutes, známé také jako „Síly“ (řecky Dynameis), sídlí v orbitální sféře Marsu.[30] Podle Dionýsia „jméno svatých Sil znamená nezlomnou odvahu a neohroženost ve všech činnostech, odvahu, která se nikdy neunaví přijímat osvícení, jež jí propůjčuje božský princip“.[35]

Zmiňuje se o nich Pavel z Tarsu v Listu Efezským – Ef 1, 21 (Kral, ČEP).[36] Bojoví duchové, kteří předsedají velkým změnám v dějinách, v ezoterické perspektivě antroposofie Rudolfa Steinera určují Síly archetyp stvořených prvků z hlediska jejich specifických vlastností, neboť vše, co se ve stvoření mění a vyvíjí, jako například proměna semene v rostlinu, je jejich zásluhou.[37]

Mocnosti

Hlavní článek: Mocnosti
Andělské zástupy na Giottově Posledním soudu: Andělé, archandělé, knížata a mocnosti sedí nalevo od Krista.

Mocnosti (hebrejsky Elohim, řecky Exusiai) se rozprostírají nad Sluncem.[30]Bible je popisuje jako andělské bytosti mnoha barev, připomínající mlžné páry, jsou nositeli vědomí a strážci dějin. Dante je popisuje jako akademicky vedené a zajímající se o moudrost, o obory, jako je filozofie, teologie, náboženství, a o dokumenty týkající se těchto studií.[38] Z ezoterického hlediska se Mocnosti zabývají vedením vývoje Země směrem k pozdější kosmické epoše,[39] plánují a dohlížejí na vývoj a rozdělování sil lidstvu. V lidové víře jsou to andělé, kteří provázejí rozhodnutí otců a radí jim v péči o rodinu.

Pavel z Tarsu používá termín mocnost v listu Kolosanům[32] a v listu Efezanům,[40] v listu Efezanům však pro tento typ andělů používá jak termín mocnost, tak termín autorita:[40] mocnosti by rozvíjely ideologie, kde by autority psaly dokumenty a učení.

Obě se však podílejí na formulaci ideologií. Zatímco však mocnosti rozumí všemu, autority se zaměřují na určité směry poznání, specializují se na kodifikaci těchto myšlenek a vytvářejí koncepční dokumenty, které se jich týkají.

Třetí sféra

„Pak ve dvou předposledních jásáních
Knížata a Archandělé se otáčejí;
Poslední jsou všichni Andělé hrající.“
(Božská komedie, Ráj, XXVIII., 124–126)

Do třetí sféry patří ti andělé, kteří plní funkci nebeských poslů.

Knížata

Hlavní článek: Knížata (andělé)

Knížata (řecky archai) působí z oběžné dráhy Venuše.[30] Andělské bytosti připomínající světelné paprsky se nacházejí mimo skupinu archandělů. Jsou to duchové dějin a času, strážci národů a krajů a všeho, co se týká jejich problémů a událostí, včetně politiky, vojenských záležitostí, obchodu a podnikání.

Pavel používá termín knížata ve svých listech Kolosanům[32] a Efezanům.[41]

Úkol knížat spočívá v podněcování zrodu nových myšlenek nebo vynálezů, které jsou schopny poznamenat určitou epochu,[42] a zároveň v tom, aby si člověk stále více uvědomoval svou historickou dobu, aby v ní našel své místo, aby se nenechal unášet pokrokem civilizace, ale aby si jej přivlastnil a plně prožil osud, v němž se ocitl.[43]

Archandělé

Hlavní články: Archanděl a Sedm archandělů

Archandělé, jejichž vliv sahá až k Merkuru,[30] patří do druhého řádu třetí sféry; tito andělé bývají největšími rádci a správci seslanými z nebe. Archanděl má obvykle ve vztahu k člověku velmi důležitou roli. Podle Pseudo-Dionýsiovy angelologie však archandělé stojí těsně nad nejnižším řádem, řádem obyčejných andělů. V antroposofickém pohledu spočívají úkoly archandělů v inspirování a ochraně velkých skupin lidí, jako jsou národy, národy nebo etnické skupiny; proto se jim také říká duchové lidu,[42] čímž se liší od andělů, kteří se naopak zabývají jednotlivci (andělé strážní) nebo malými skupinami.

Slovo „archanděl“ je v Písmu použito pouze dvakrát,[44] ale v Septuagintě je o něm několik zmínek.[45] Přítomnost sedmi hlavních archandělů, kteří předsedají všem ostatním, je naopak starobylou andělskou tradicí židovského původu, která sahá až do Knihy Tobiášovy a Knihy Henochovy.[46]

Archandělé Rafael, Michael a Gabriel – zobrazení jejich atributů v katolickém umění od Michele Tosiniho

Zejména v Tobiášovi 12,15[47] svatý Rafael uvádí, že patří k sedmi svatým andělům (řecky: ἁγίων ἀγγέλων[48]; transl.: agíōn angélōn), kteří jsou připuštěni k přítomnosti svatých a velebnosti Svatého Božího, Pána Ježíše. Tento verš je třeba srovnat s jiným řeckým termínem z Prvního listu Tesalonickým – 1Sol 4, 16 (Kral, ČEP)[49] (řecky: ἀρχαγγέλου[50]; transl.: arkhangélu), archanděl poslední polnice před posledním soudem. Pracuje s božským nástrojem jako lékař, který léčí a vrací těla k životu, a zároveň ohlašuje Boží znamení, které je jedním ze „sedmi duchů“ ze Apokalypsy – Zj 5, 5 (Kral, ČEP)[51] (ἑπτὰ Πνεύματα; transl. hepta' Pneumata[52]), kteří jsou sedmi „Božíma očima“ na viditelném stvoření, anděly strážnými stvoření a lidstva pověřenými ohlašováním znamení budoucích časů: sedm pečetí, sedm misek, sedm andělů s tolika Božími polnicemi. Počet sedmi archandělů je spojen se svatou bezhříšností, která je připouští k plnosti Božího vidění, a také s výsadou sedmi andělů znát a být schopni předpovídat budoucnost a způsobovat stejné zázraky jako Ježíš Kristus, počínaje vzkříšením mrtvých před Posledním soudem. Bible však výslovně a osobně zmiňuje pouze tři z nich.

Andělé

Hlavní článek: Anděl
Mramoroví s andělé na hřbitově ve Staglienu

Andělé patří k nejnižšímu stupni hierarchie; jsou nejblíže lidem a jednotlivcům a dohlížejí na všechny jejich činnosti. Podle Božské komedie se nacházejí v nejbližším vesmírném prostoru k Zemi, v prostoru Měsíce.[30]

Ve steinerovském myšlení představují vědomí jednotlivého člověka, střeží paměť jeho života a z ezoterického hlediska i jeho různých inkarnací.[53] V rámci kategorie andělů existují v každém případě rozdíly mnoha druhů. Andělé jsou často vysíláni jako poslové k lidem. Slovo „anděl“ pochází z řeckého anghelos, což znamená „posel“.

V katolicismu jsou všechny andělské hierarchie lidstvem velebeny díky andělské korunce,[54] což je korunka podobná růženci, s níž se člověk modlí k andělům všech hierarchií a prosí je, aby se přimlouvali u Boha za milosti. Umožňuje také získat odpustky na určité dny.

Židovská andělská hierarchie

Stejné téma podrobněji: Andělé v židovství, Abrahám, Jákob, Izák, Merkava a Šechina.

Maimonides ve svém díle Mišne Tóra: Jesodej ha-Tóra uvádí deset stupňů andělů v židovské andělské hierarchii, počínaje nejvyšším:

Úroveň Anděl Poznámky
1 Chayot Ha Kodeš
2 Ofanim
3 Erelim Viz Kniha Izajáš – Iz 33, 7 (Kral, ČEP)
4 Hašmallim Viz Kniha Ezechiel – Ez 1, 4 (Kral, ČEP)
5 Serafíni Viz Kniha Izajáš – Iz 6 (Kral, ČEP)
6 Malachim Poslové, andělé
7 Elohim „Božské bytosti“
8 Bene Elohim „Děti božských bytostí“
9 Cherubíni Viz Talmud. Hagiga 13b
10 Ishim „Antropomorfní bytosti“, viz Kniha Daniel – Dan 10, 5 (Kral, ČEP)

Aniž by bylo uvedeno vlastní jméno osoby, slovo „anděl“ (Hospodinův, Boží) se ve Starém zákoně vyskytuje více než 100krát.[55] O Bohu a andělech se mluví několika způsoby.[56]

Kabalistická andělská hierarchie

Stejné téma podrobněji: Sefirot, Šem ha-meforaš a Ejn Sof.
Strom života (Kabala)

V judaismu navíc angelologie hledala oporu v Bibli a svůj plný rozkvět nalezla v kabale. V kabalistické škole v Geroně, katalánském prostředí 12. století, umožnilo přiřazení anděla k 72 segmentům zvěrokruhu, z nichž každý měl 5°, sestavit horoskopy, které inkulturovaly pohanské astrologické tradice, rozšířené Tetrabiblos Claudia Ptolemaia, a obcházely tak zákaz, aby zbožní Židé důvěřovali hvězdám zvěrokruhu. Číslo 72 nebo jeho násobek 216 bylo spojeno s božím jménem Šem ha-meforaš, které vzniklo převzetím jednoho nebo tří písmen ze jmen 72 andělů.

Podle kabaly, jak ji popisuje hermetický řád Zlatého úsvitu, esoterické sdružení z 19. století, každému sboru andělů v židovské hierarchii velí archanděl a odpovídá jednomu ze sefirotů.

Úroveň Sbor andělů Překlad Archanděl Sefira
1 Hayot Ha Kodeš Posvátní tvorové Metatron Keter
2 Ofanim Kola Raziel Chokma
3 Erelim Trůny Tzafkiel Binah
4 Hashmallim Volitelé Tzadkiel Chesed
5 Serafín Hořící Khamael Gevurah
6 Malachim Poslové, andělé Raphael Tipheret
7 Elohim Bohové Haniel Netzach
8 Bene Elohim Božští synové Michael Hod
9 Cherubín Opevnění Gabriel Yesod
10 Ishim Lidé Sandalfon Malkuth

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Čeština připouští oba tvary Seraf i Serafín. Srov. serafín [online]. prirucka.ujc.cas.cz [cit. 2025-03-02]. Dostupné online. 
  2. ↑ Ze starořeckého empyros (ἔμπυρος), což znamená „v ohni nebo na ohni (πῦρ, pyr)“.
  3. ↑ V ikonografii se jedná o často zobrazované atributy čtyř evangelistů: Matouše s atributem anděla, Marka s atributem lva, Lukáše s atributem býka a Jana s atributem orla.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gerarchia degli angeli na italské Wikipedii.

  1. ↑ Grande Enciclopedia Illustrata della Bibbia. [s.l.]: PIEMME, 1997. S. I, 56. (italsky) 
  2. ↑ Ef 1, 21 (Kral, ČEP)
  3. ↑ Kol 1, 16 (Kral, ČEP)
  4. ↑ Srov. AA.VV. La musica. [s.l.]: Jaca Book, 2000. S. 46–47. ; také Rivista d'Italia, Società editrice Dante Alighieri.Chybí název periodika! 1900, čís. 2, s. 369. (italsky) 
  5. ↑ Ilustrace Tommasa Piroliho (1793)
  6. ↑ V Bibli je samotné slovo „Bůh“ často nahrazováno slovem „anděl Páně“, doslova: „posel Páně“.
  7. ↑ DE MOTTONI, Barbara Faes. San Bonaventura e la scala di Giacobbe: letture di angelologia, § 2. [s.l.]: Bibliopolis, 1995. S. 39 a násl. (italsky) 
  8. ↑ Text není kanonický pro katolickou církev, ale je kanonický pro koptskou křesťanskou církev.
  9. ↑ BAUSANI, A. Persia religiosa. Milano: [s.n.], 1959. (italsky) ; DUMÉZIL, G. Naissance d'archange. Paříž: [s.n.], 1945. (francouzsky) 
  10. ↑ QUINLAN, J. Angeli e diavoli. Giornale di teologia. Brescia: 1972, s. 61–92. (italsky) 
  11. ↑ Pro gnostiky byli andělé ztotožněni s eony. Srov. LANZA, Adriano. Dante e la gnosi: esoterismo del "Convivio". [s.l.]: Mediterranee, 1990. S. 68. (italsky) 
  12. ↑ Doporučil, abychom se neztráceli v marných a planých řečech a uctívání. Kol 2, 18 (Kral, ČEP)
  13. ↑ CORSINI, E. Il trattato "De divinis nominibus" dello Pseudo-Dionigi e i commenti neoplatonici al Parmenide. Torino: [s.n.], 1962. S. 58 a násl. (italsky) 
  14. ↑ Tedy Michael, Gabriel a Rafael (Římský koncil, 745). Srov. VAUCHEZ, André. La spiritualità dell'occidente medioevale. [s.l.]: Vita e Pensiero, 1978. S. 27. (italsky) 
  15. ↑ Znovu nedávno, v dekretu Litteris Diei ze 6. června 1992, papežské magisterium stanovilo, že „je nezákonné učit a používat představy o andělech a archandělech, jejich osobních jménech a jejich zvláštních funkcích, mimo to, co je přímo vyjádřeno v Písmu svatém; v důsledku toho je zakázána jakákoli forma zasvěcování andělům a jakákoli jiná praxe než zvyklosti oficiálního kultu“. (GERETTI, Angelo. Missus est angelus. In: Serenella Castri. Angeli. Volti dell'Invisibile. Torino: Umberto Allemandi&C, 2010. S. 24. (italsky))
  16. ↑ The Angels, their hierarchy and their order [online]. Fraternità sacerdotale San Pio X., 2018-10-10, rev. 2024-12-09 [cit. 2025-03-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Pokud jde o konečný cíl lidského života, jde vždy o univerzální poznání, ale mluvíme o „vidění Pravdy“ a „kontemplaci Boha“: vidění Pravdy je ve stvoření, již je možné v pozemském životě jediným způsobem, který vychází ze smyslů pro všechny lidi; rozlišuje anděly na hierarchie, všechny osvícené v čistém intelektu, ale s různými a rostoucími stupni jednoty a obecnosti. Naproti tomu kontemplace Boží tváře je možná pouze v životě duše po smrti a je pro všechny anděly stejná a nerozlišená.
  18. ↑ Mt 18, 10 (Kral, ČEP)
  19. ↑ GUILEY, Rosemary. Encyclopedia of Angels. [s.l.]: Facts on File, Incorporated, 2004. Dostupné online. ISBN 9781438130026. OCLC 1105905798 S. 350. (anglicky) 
  20. ↑ AREOPAGITA, Pseudo-Dionysios. De Eccles. Hierarch., kap. 4, odst. 10. Citováno podle svatého Bonaventury, Itinerarium mentis in Deum, kap. 4. [s.l.]: [s.n.] 
  21. ↑ Festa degli Angeli Custodi, le cose da sapere [online]. Famiglia Cristiana, 2024-10-02, rev. 2024-10-02 [cit. 2025-03-02]. Dostupné online. (italsky) 
  22. ↑ Angeli e antroposofia [online]. angelologia.it, rev. 2016-06-04 [cit. 2025-03-02]. Dostupné online. (italsky) 
  23. ↑ a b c d TOMPKINS, Peter. La vita segreta della natura. [s.l.]: Mediterranee, 2009. S. 139–153. (italsky) 
  24. ↑ Iz 6, 3 (Kral, ČEP)
  25. ↑ Iz 6, 2 (Kral, ČEP)
  26. ↑ Ez 1, 6–11 (Kral, ČEP)
  27. ↑ Gn 3, 24 (Kral, ČEP)
  28. ↑ Gn 3, 24 (Kral, ČEP), Ex 25, 18–22 (Kral, ČEP), Ex 26, 1 (Kral, ČEP), Ex 26, 31 (Kral, ČEP), Ex 36, 8 (Kral, ČEP), Ex 36, 35 (Kral, ČEP), Ex 37, 7–9 (Kral, ČEP), Nm 7, 89 (Kral, ČEP), 1Sam 4, 4 (Kral, ČEP), 1Král 6, 23–35 (Kral, ČEP), 1Král 7, 29 (Kral, ČEP), 1Král 7, 36 (Kral, ČEP), 1Král 8, 6–7 (Kral, ČEP), 2Král 19, 15 (Kral, ČEP), 1Pa 13, 6 (Kral, ČEP), 1Pa 28, 18 (Kral, ČEP), 2Pa 3, 7–14 (Kral, ČEP), 2Pa 5, 7–8 (Kral, ČEP), Ž 80, 1 (Kral, ČEP), Ž 99, 1 (Kral, ČEP), Iz 37, 16 (Kral, ČEP), Ez 10, 1–22 (Kral, ČEP), Ez 11, 22 (Kral, ČEP), Ez 41, 18–25 (Kral, ČEP) a Žid 9, 5 (Kral, ČEP)
  29. ↑ Ex 25, 19 (Kral, ČEP), Ex 37, 8 (Kral, ČEP), 2Sam 22, 11 (Kral, ČEP), 1Král 6, 25–26 (Kral, ČEP), 2Pa 3, 11–12 (Kral, ČEP), Ž 18, 10 (Kral, ČEP), Ez 9, 3 (Kral, ČEP), Ez 10, 9–14 (Kral, ČEP), Ez 28, 14–16 (Kral, ČEP) a Ez 41, 18–19 (Kral, ČEP)
  30. ↑ a b c d e f g LOPARDI, Maria Grazia. La Divina Commedia e il simbolo nascosto. [s.l.]: Youcanprint, 2014. (italsky) 
  31. ↑ Ez 1, 15–21 (Kral, ČEP)
  32. ↑ a b c d Kol 1, 16 (Kral, ČEP)
  33. ↑ DIONIGI. De coelesti hierarchia. [s.l.]: [s.n.] Kapitola VIII., 1. 
  34. ↑ DI CIANNI, Cinzia. Il mondo segreto degli Arcangeli. [s.l.]: Mondadori, 2013. (italsky) 
  35. ↑ DIONIGI. De coelesti hierarchia (Gerarchie celesti). Překlad Gabriele Burrini, Gerarchie celesti. Teramo: Tilopa, 1981. Kapitola VIII. (italsky) 
  36. ↑ Le gerarchie angeliche [online]. francobampi.it [cit. 2025-03-05]. Dostupné online. (italsky) 
  37. ↑ Entità spirituali nei corpi celesti e nei regni della natura [online]. esonet.org, rev. 2016-03-09 [cit. 2025-03-05]. Dostupné online. (italsky) 
  38. ↑ Cielo quarto del Paradiso [online]. ladante.it, rev. 2016-03-06 [cit. 2025-03-05]. Dostupné online. (italsky) 
  39. ↑ Rielaborazione del “Genesi” spunti dalle 11 conferenze tenute a Monaco di Baviera dal 16 al 26 Agosto 1910 da R. Steiner [online]. Příprava vydání Tiziano Bellucci (ed.). esonet.org, 2016-03-11, rev. 2020-09-05 [cit. 2025-03-05]. Dostupné online. (italsky) 
  40. ↑ a b Ef 1, 21 (Kral, ČEP)
  41. ↑ Ef 1, 21 (Kral, ČEP) a Ef 3, 10 (Kral, ČEP)
  42. ↑ a b STEINER, Rudolf. La missione di singole anime di popolo, O.O. 121, conferenze del 16/6/1910 [online]. esonet.org, rev. 2015-09-24 [cit. 2025-03-05]. Dostupné online. (italsky) 
  43. ↑ STEINER, Rudolf. Le opere scientifiche di Goethe, IX, § 5. Milano: Fratelli Bocca Editori, 1944. Dostupné online. S. 93–95. (italsky) 
  44. ↑ V Judově listu – Jud 1, 9 (Kral, ČEP) a v Prvním listu Tesalonickým – 1Sol 4, 16 (Kral, ČEP)
  45. ↑ Například Michael je jmenován titulem „kníže“ v knize Daniel (10,13.10-21 a 12,1), kde je zmíněn také Gabriel (Dan 8,16 a 9,21), zatímco Rafael je zmíněn v knize Tobiáš.
  46. ↑ V Tobiášově knize archanděl Rafael tvrdí, že je „jedním ze sedmi, kteří jsou stále v Boží přítomnosti“, srov. Alfredo Cattabiani, Santi d'Italia, pod titulem „Gabriele arcangelo“, Milán, BUR, 1993.
  47. ↑ Tobiáš 12:15 [online]. biblenet.cz [cit. 2025-03-11]. Dostupné online. 
  48. ↑ Bibbia poliglotta [online]. sacred-texts.com [cit. 2025-03-11]. Dostupné online. 
  49. ↑ 1Sol 4, 16 (Kral, ČEP)
  50. ↑ 1 Tesalonickým 4:16 - textové konkordance [online]. biblehub.com [cit. 2025-03-11]. Dostupné online. 
  51. ↑ Zj 5, 5 (Kral, ČEP)
  52. ↑ Apokalypsa apoštola a evangelisty Jana, kapitola 5, verš 5 [online]. biblehub.com [cit. 2025-03-11]. Dostupné online. 
  53. ↑ VACCANI, Mauro. Gli angeli custodi [online]. liberascuola-rudolfsteiner.it [cit. 2025-03-11]. Dostupné online. 
  54. ↑ MORONI, Gaetano. Dizionario di erudizione storico-ecclesiastica. [s.l.]: Tipografia Emiliana, 1860. Dostupné online. S. 129. (italsky) 
  55. ↑ ^ Ricorrenze della parola "angelo" nella Bibbia [online]. laparola.net [cit. 2025-03-13]. Dostupné online. (italsky) 
  56. ↑ Tři typy citací jsou následující:
    • Bůh mluví v první osobě svého anděla: Genesis 24,7 a 24,40; Exodus 23,20 a 23,23;
    • „anděl Hospodinův“ mluví v první osobě o Bohu: Soudců 5,23 a 6,12, dále 6,22 (jeden z nejjasnějších: <<Gedeon viděl, že je to anděl Hospodinův, a řekl: “Pane, proto jsem viděl anděla Hospodinova tváří v tvář>>). Soudců 13,6 (muž Boží, ale s podobou Božího anděla) a 13,16; 2 Král 1,3; Zachariáš 1,12);
    • třetí osobou pro oba, anděla i Boha: Numeri 20:16; Numeri 22:31 (výše zmíněný Bileám: <<Tehdy Hospodin otevřel Bileámovi oči a on uviděl Hospodinova anděla, jak stojí na cestě s vytaseným mečem. Bileám poklekl a sklonil se tváří k zemi>>); Soudců 13,9; 2. Samuelova 19,28; 1. Letopisů 21,15-18 a 21,27 (<<Hospodin přikázal andělovi a ten zasunul meč do pochvy>>); 2. Mak. 15,22; Daniel 3,95 a 6,23, dále 13,55. Bůh mu přikázal, aby se vrátil k meči, který měl v pochvě.

Literatura

  • ANGLADA, Vicente Beltran. Il Linguaggio degli Angeli. Torino: Edizioni Synthesis, 1998. ISBN 88-8664-020X. (italsky) 
  • ANGLADA, Vicente Beltran. Gli Angeli nella vita sociale umana. Torino: Edizioni Synthesis, 2000. (italsky) 
  • BANDIERA, Giulietta. Angeli intorno a noi. Milano: Gruppo Editoriale Sirio, 1995. (italsky) 
  • BANDIERA, Giulietta. Guida insolita ai misteri, ai segreti, alle leggende, alle curiosità e ai luoghi dell'Italia degli angeli. Roma: Newton & Compton edizioni, 2002. (italsky) 
  • BERTI, Giordano. Enoch l'entronauta. Milano: Gruppo Editoriale Armenia SpA, 2000. ISBN 88-344-1226-5. (italsky) 
  • BERTI, Giordano. I Mondi Ultraterreni. Milano: Mondadori Libri Illustrati, 1998. ISBN 88-04-44769-9. (italsky) 
  • BUSSAGLI, Marco. Storia degli Angeli. Racconto di immagini e di idee. Milano: Bompiani, 2003. (italsky) 
  • CENTINI, Massimo. Gli Angeli esistono. Milano: De Vecchi Editore, 1999. (italsky) 
  • DEMBECH, Giuditta. Gli Angeli fra noi. Settimo Torinese: L'Ariete, 1994. ISBN 88-8649-2006. (italsky) 
  • FIORI, Nica. příloha, dvouměsíčník I Misteri, Edizioni Cioè, Roma. 1997, čís. 23. (italsky) 
  • GIOVETTI, Paola. Angeli. Roma: Edizioni Mediterranee, 2005. ISBN 88-2721-7568. (italsky) 
  • HAZIEL. Angeli e Arcangeli. Milano: Mondadori, 1998. (italsky) 
  • HAZIEL. Il grande libro dei sogni. Milano: Arnoldo Mondadori Editore, 2000. (italsky) 
  • HAZIEL. I Poteri dell'Angelo Custode. Milano: Mondadori, 1999. (italsky) 
  • HODSON, Geoffrey. Fratellanza degli uomini e degli angeli. Grignasco, Novara: Ed. L'Età dell'Acquario, 1994. ISBN 88-7136-0931. (italsky) 
  • LEON-DUFOUR, Xavier. Dizionario di teologia biblica. [s.l.]: Ed. Marietti, 1965. ISBN 88-211-7302-X. (italsky) 
  • ... Ma gli Angeli esistono davvero?. Torino: Ed. Medjugorje, 1994. (italsky) 
  • MATT, Daniel C. L'essenza della Cabala. Roma: Newton&Compton editori, 1999. (italsky) 
  • OLIVIER, Philippe. Gli Angeli, gli Arcangeli, i Serafini e i Cherubini. Milano: DVE Italia SpA, 2000. 3 svazky. (italsky) 
  • PIERINI, Pier Luca. Invocazioni e Preghiere agli Angeli. Viareggio: Edizioni Rebis, 2009. (italsky) 
  • PENNA, Aurelio. Gli angeli. Milano: De Vecchi Editore, 1996. ISBN 88-4129-3314. (italsky) 
  • PESSOA, Fernando. Pagine esoteriche. Milano: Adelphi Edizioni, 1997. ISBN 88-4591-2817. (italsky) 
  • SITCHIN, Zecharia. Dio, angeli, extraterrestri ed esseri multidimensionali. [s.l.]: Gruppo Editoriale Futura, 1997. (italsky) 
  • STEINER, Rudolf. Gerarchie spirituali. Milano: Editrice Antroposofica, 2007. ISBN 88-7787-3930. (italsky) 
  • STEINER, Rudolf. Le entità spirituali nei corpi celesti e nei regni della Natura. Milano: Editrice Antroposofica, 1985. Dostupné online. ISBN 88-7787-0370. (italsky) 
  • TAYLOR, Terry Lynn. Messaggeri di luce. Torino: Ed. Amrita, 1993. ISBN 88-853-8528-1. (italsky) 
  • VIRIO, P.M. La Gnosi. Roma: C.S.A.M. Edizioni, 1998. (italsky) 
  • ZUCAL, Silvano. Ali dell'invisibile. Brescia: Ed. Morcelliana, 1998. (italsky) 

Související články

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu hierarchie andělů na Wikimedia Commons
  • Le gerarchie angeliche [online]. angelologia.it, 2006-04-22, rev. 2021-04-23 [cit. 2025-03-13]. Dostupné online. (italsky) 
  • COPELAND, Mark. Ministering Spirits: Angels In The Old Testament, Executable Outlines [online]. ccel.org, 2004 [cit. 2025-03-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  • COPELAND, Mark. Terms And Descriptions Of Angels, Executable Outlines [online]. ccel.org, 2004 [cit. 2025-03-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  • FARES, Aymen. Angelics and the Angelic Realm, Spiritual.com.au Pty. Ltd [online]. spiritual.com.au, 2000 [cit. 2025-03-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  • TATUM, Johnny. The Hierarchy of Angels: Hierarchical Chart of Angels, Worldnet Grace Ministries [online]. radicalgrace.com [cit. 2025-03-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Zdroj