Henry van de Velde

Henry van de Velde
Narození 3. dubna 1863
Antverpy
Úmrtí 25. října 1957 (ve věku 94 let)
Oberägeri
Místo pohřbení Tervuren Communal Cemetery
Alma mater Královská akademie výtvarných umění v Antverpách
Gentská univerzita
Povolání architekt, designér, malíř, vysokoškolský učitel, inženýr, návrhář interiérů, designér šperků, designér nábytku a exlibrista
Manžel(ka) Maria Van de Velde
Významná díla Boekentoren (Gent)
Muzeum Kröllerové-Müllerové
Villa Bloemenwerf
National Institute for Technical Education Leuven
Villa Esche
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Henry van de Velde (3. dubna 1863 Antverpy – 15. října 1957) byl belgický malíř, návrhář a architekt. Tvořil návrhy nábytku, kovových předmětů, textilií a knižních vazeb.

Biografie

Narodil se jako šesté z osmi dětí dobře situovaného lékárníka Guillauma Charlese van de Velde (1825–1901) a jeho manželky Jeanne Aimée Aurory, rozenéí de Paepe (1826–1888), matka pocházela rovněž z lékárnického rodu. Henry absolvoval klasické gymnázium Athenaeum, kde se spřátelil s básníkem Maxem Elskampem.

V letech 1880–1885 vystudoval Akademii výtvarných umění v Antverpách, a také se soukromě školil u malíře Charlese Verlata. V letech 1884–1885 patřil k zakladatelům avantgardní skupiny výtvarníků Als Ik Kan. Když na výstavě uviděl obraz Bar ve Folies Bergère od Édouarda Maneta, rozjel se do Paříže, kde se ve školním roce 1884–1885 zapojil do činnosti impresionistů skupiny Nezávislí (L'Independents) a studoval malbu u Émila Augusta Carola-Durana.

V roce 1897 se osamostatnil a založil společnost Société van de Velde, v níž se navrhoval i vyráběl nábytek, doplňky interiéru, galanterie, šperky a klenoty z kovů. V roce 1907 se stal ředitelem Školy umění a řemesel ve Výmaru. Společně s architektem Viktorem Hortou a Paulem Hanikarem patřil k zakladatelům belgické secese. Byl také jedním z představitelů hnutí Art and Crafts.

Dílo

Chemnitz, Germany: Villa Esche
  • Dům Bloemenwerf v Uccle u Bruselu (1895)
  • kadeřnictví Haby v Berlíně (1889)
  • Hagen
    • Folkwang-Museum Hagen (1900–1902)
    • Obytný dům Karla Ernsta Osthause, Hohenhof (1907–908)
  • Výmar
    • Nietzsche Archiv (1903)
    • Umělecká škola (1904–1911)[p 1]
    • Uměleckoprůmyslová škola (1905–1906)[p 1]
    • dům Hohe Pappeln (1907–1908)
    • Villa Dürckheim (1912–1913)
  • Werkbundtheater v Kolíně nad Rýnem (1914)
  • Villa Esche v Chemnitzu

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ a b Od roku 1996 součást světového kulturního dědictví UNESCO společně s dalšími stavbami Bauhausu ve Výmaru, Desavě a Bernau bei Berlin.

Externí odkazy

Literatura

  • Mrázovi Bohumír a Marcela: Secese. Edice -ismy. Obelisk Praha 1971
  • Sagnerová, Karin: Jak je poznáme? Umění secese. Praha, Knižní klub, 2007. ISBN 978-80-242-1773-4.
  • Millerová, Judith: Průvodce pro sběratele secese. Praha, Noxi, 2004. ISBN 80-89179-08-8.

Zdroj