Helmovka zoubkatá

Jak číst taxoboxHelmovka zoubkatá
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše houby (Fungi)
Oddělení stopkovýtrusné houby (Basidiomycota)
Třída stopkovýtrusé (Basidiomycetes)
Řád lupenotvaré (Agaricales)
Čeleď helmovkovité (Mycenaceae)
Rod helmovka (Mycena)
Binomické jméno
Mycena pelianthina
(Fr.) Quél. 1872
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Helmovka zoubkatá (Mycena pelianthina) je druh houby z čeledi helmovkovité (Mycenaceae).

Znaky

Klobouk má 1–6,5 cm v průměru, v mládí zvoncovitý je později plochý, různě zprohýbaný, výrazně nasakuje vodu. Pokožka je krémově, šedavě až hnědavě fialová, okraje jsou zbarveny růžově až růžovofialově.

Lupeny jsou světle vínové, šedavě až světle fialové, u třeně jsou dosahující, na klobouku jsou hustě uspořádané, ostří je jemně, tmavě zoubkované. Výtrusný prach je bílý.

Třeň je 2,5–7 cm dlouhý, válcovitý, dutý, stejné barvy co klobouk, často se kroutí, báze je bíle vláknitá.

Dužnina je bílá nebo šedavé, chuť i vůně připomíná ředkev s dusičným nádechem.[1][2][3][4]

Užití

Jedovatá houba.[1]

Ekologie

Od června do listopadu roste tato helmovka nehojně, solitérně či ve skupinkách, ve výše položených listnatých lesích, preferuje hlohy, duby, olše a buky, vzácněji roste i pod smrky.[1][2]

Rozšíření

Druh je rozšířen v oblastech Evropy a Severní Ameriky.[5]

Galerie

Možnost záměny

Reference

  1. a b c d Mycena pelianthina - helmovka zoubkatá - myko.cz. www.myko.cz [online]. [cit. 2023-10-20]. Dostupné online. 
  2. a b Helmovka zoubkatá - Mycena pelianthina (Fr.) Quél. 1872. www.houbareni.cz [online]. [cit. 2023-10-20]. Dostupné online. 
  3. Blackedge bonnet. www.shroomers.app [online]. [cit. 2023-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Mycena pelianthina: The Ultimate Mushroom Guide. 1102 Mushroom Identifications: The Ultimate Mushroom Library [online]. [cit. 2023-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Mycena pelianthina (Fr.) Quél.. www.gbif.org [online]. [cit. 2023-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj