Heřman z Tardy

Heřman z Tardy
Herman z Tardy
Herman z Tardy
Narození 19. listopadu 1832
Husinec v Pruském Slezsku
PruskoPrusko Prusko
Úmrtí 15. března 1917 (ve věku 84 let)
Královské Vinohrady
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení evangelický hřbitov v Libici nad Cidlinou
Povolání Oberkirchenrat a farář
Nábož. vyznání Evangelická církev v Rakousku (1781–1918)
Choť Kristina Tardy[1]
Děti Lubomír Tardy[1]
Přemysl Tardy
Milena Šoltészová[1]
Libuše Pokorná
Rodiče Josef z Tardy[1]
Příbuzní Petr Pokorný
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dr. Heřman z Tardy – též Heřman von Tardy – (* 19. listopadu 1832, Husinec v Pruském Slezsku – 15. března 1917, Královské Vinohrady[2], pohřben v Libici nad Cidlinou) byl významný evangelický reformovaný farář a představitel církve.

Biografie

Narodil se do rodiny s farářskou tradicí – jeho otec Josef byl farářem v slezském Husinci, jeho dědeček Mojžíš původem z Uher přišel do Čech s první generací tolerančních kazatelů a stal se farářem v Libici nad Cidlinou.

Studoval v Praze, Heidelbergu a Halle. Byl evangelickým farářem reformovaného vyznání. V letech 1858-1867 byl farářem v Hořátvi (dnes sloučeno do sboru Českobratrské církve evangelické Nymburk). V letech 1865-1867 byl odpovědným redaktorem Hlasů ze Siona. V roce 1869 se zúčastnil poselství do Ameriky. V letech 1867-1904 byl vrchním církevním radou ve Vídni. Byl činný jako vydavatel knih a autor četných článků, výrazný představil evangelické církve v Čechách po Protestantském patentu 1861.

Tardy byl stoupencem neokalvinismu, který se v českých reformovaných sborech prosadil proti racionalistickým tendencím farářů Bedřicha Viléma Košuta a Benjamina Košuta, jejichž vliv u českých evangelíků vyvrcholil v polovině 19. století. Seznámil se s Hermannem Friedrichem Kohlbrüggem, jehož činnost v Elberfeldu (dnes Wuppertal), kde vedl významný reformovaný sbor, Tardyho inspirovala.[3] Od šedesátých let vydával v českých překladech základní díla reformovaného vyznání (Heidelberský katechismus a Helvetské vyznání) i některé Kohlbrüggeho spisy. V tomto směru ovlivnil další české reformované duchovní, např. Františka Šebestu.

Dílo

  • O prvních kazatelích české evangelické reform. církve po udělení tolerančního patentu ze dne 13. října 1781 z Uher do Čech a do Moravy přišlých. Praha 1909.
  • (vyd.) Jana Végha horlivé a nábožné Modlitby křesťanské. Brno 1903.
  • (přel.) Konfessí helvetská, to jest, Vyznání aneb sprostné vysvětlení víry křesťanské, kterou jednomyslně s prvotní církví apoštolskou, s Jednotou českých bratří a ze všemi věrnými křesťany vůbec vyznávají reformované církve v Čechách a na Moravě přeložil a podruhé vydal Heřman Tardy. Pardubice 1885.
  • (přel.) Kohlbrügge, Hermann Friedrich: Postilla to jest výklady písem svatých na neděle a svátky celého roku. Vídeň 1870 (další vydání: Vídeň 1878).
  • B.V. Košut, farář a jeho hanopisy proti dr. bohosloví Kohlbrüggovi a jeho postille a proti Jednotě Bratří Ochranovských. Praha 1868.
  • Historie evangelicko-reformovaného sboru Hořatevského od jeho založení až do léta Páně 1868. Připojeno kázání na rozloučenou držané od duch. správce Hořatevského dne 19. led. 1868. Vídeň 1868.
  • (vyd.) Malý Kancionál, čili, Žalmové a písně duchovní ku poctě Boží a k vzdělání církví Jezukristových v národu českém. Praha 1868 (další vydání: Vídeň 1882; Kutná Hora 1900).
  • (vyd.) Heidelbergský katechismus. Praha 1867 (další vydání: Praha 1873; Pardubice 1890).
  • (spolu s Janem Janatou a Václavem Šubrtem:) Památka roku slavnostního 1863, tisícileté památky obrácení národu českého na Moravě, Slovensku a v Čechách skrze Cyrila a Metoděje na křesťanství. Praha 1864. dostupné online
  • Lidu českého vzkříšení. Kázání konané v den prvního konventu ev. h.v. seniorátu poděbradského v Chlebích dne 11. listop. 1862. Praha 1862.

Reference

  1. ↑ a b c d Alena Plháková, Olga Pechová: Život a dílo Vladimíra Tardyho. Praha. 2012. ISBN 978-80-200-2045-1.
  2. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých evangelické církve na Vinohradech, sign. EVIN Z1, s. 86
  3. ↑ ŘÍČAN, Rudolf: Vyznání a vyznavači. Praha 1940, 48.

Literatura

  • Hájek, Viktor. Heřman z Tardy. K jeho stým narozeninám. Myslibořice, 1932
  • Toul, Jan. Jubilejní kniha českobratrské evangelické rodiny. České Budějovice, 1931, s.183
  • Rychetský, Čestmír. Kazatelé a sbory české národnosti církví a.v. a h.v. v Čechách a na Moravě 1781-1918. Praha: Synodní rada českobratrské církve evangelické, 1983, nestránkováno
  • Vik, Bohuslav: Vrchní církevní rada Dr. Heřman z Tardy. Evangelický týdeník – Kostnické jiskry, 2017 (102), č. 10, s. 4.

Externí odkazy

Zdroj