Havýšovití

Jak číst taxoboxHavýšovití
alternativní popis obrázku chybí
Havýš perličkový (Ostracion meleagris)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída paprskoploutví (Actinopterygii)
Řád čtverzubci (Tetraodontiformes)
Čeleď havýšovití (Ostraciidae)
Rafinesque, 1810
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Havýšovití (Ostraciidae) jsou čeleď paprskoploutvých ryb ze skupiny čtverzubců (Tetraodontiformes).[1]

Systematika

Za popisnou autoritu havýšovitých (Ostraciidae) je pokládán přírodovědec Constantine Samuel Rafinesque.[1]

V květnu 2025 je mezi havýšovitými klasifikováno celkem šest rodů:

  • Acanthostracion Bleeker, 1865;
  • Lactophrys Swainson, 1839 (= Chapinus Jordan & Evermann, 1896; Rhinesomus Swainson, 1839)
  • Lactoria Jordan & Fowler, 1902 (= Tetragonizus Billberg, 1833);
  • Ostracion Linnaeus, 1758 (= Cibotion Kaup, 1855; Posthias Billberg, 1833; Rhynchostracion Fraser-Brunner, 1935)
  • Paracanthostracion Whitley, 1933;
  • Tetrosomus Swainson, 1839 (Triorus Jordan & Hubbs, 1925).[2]

Mezi fosilní havýše patří eocenní rod Eolactoria a oligocenní rod Oligolactoria.[3] Druhý jmenovaný rod byl popsán na základě nálezů z Moravy.[4]

Od 90. let 20. století se od havýšovitých osamostatňuje čeleď Aracanidae, zdroje týkající se čeledi havýšovitých nicméně mohou zahrnovat údaje k oběma zmiňovaným čeledím (včetně tohoto článku).[5] Obě skupiny jsou nicméně blízce příbuzné, pravděpodobně sesterské.[6]

Charakteristika

Havýš rohatý

Havýšovití dosahují délky těla až okolo 60 cm a vyznačují se často pestrým zbarvením. Tělo mají kryté ochranným kostěným pancířem, mezi ostatními rybami vynikají také ztrátou břišních ploutví i pánevního pletence. Havýš rohatý (Lactoria cornuta) má nad očima a u řitní ploutve dopředu, resp. dozadu směřující výrůstky. Hřbetní a řitní ploutev nesou 9–13 paprsků, přičemž ve hřbetní ploutvi chybí trny. Ocasní ploutev nese 10 hlavních paprsků. Ústa havýšů nejsou vysunovatelná.[3][7]

Havýšovití žijí zejména v pobřežních vodách Atlantského, Indického a Tichého oceánu. Často obývají korálové nebo skalnaté útesy, anebo mělkovodní porosty mořské trávy a řas, kde se živí malými, zejména přisedlými bezobratlými, a také bentickými řasami. Havýšovití se chovají teritoriálně, tření probíhá v agregacích, kterým dominují samci. Rozmnožování probíhá typicky za soumraku. Vajíčka a larvy se vyvíjejí volně ve vodě, u některých druhů v pelagiálu (kde se mohou stát kořistí dravých ryb, jako jsou tuňáci), u některých druhů v estuárech.[8]

Havýšovití patří mezi několik desítek druhů ryb schopných v případě ohrožení vylučovat volně do vody jedovatý sekret. Tento takzvaný ostracitoxin nebo také pahutoxin produkují kyjovité pokožkové buňky, je neproteinové povahy a jeho hlavní vliv na mořské ryby spočívá v hemolyticko-aglutinačním účinku na erytrocyty (byť spektrum účinků je podstatně širší).[9][10] Ostracitoxin může být nebezpečný i pro havýše samotné, jsou-li mu vystaveni v uzavřeném prostoru.[8]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Eschmeyer's Catalog of Fishes Classification - California Academy of Sciences. www.calacademy.org [online]. [cit. 2025-05-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ CAS - Eschmeyer's Catalog of Fishes:. researcharchive.calacademy.org [online]. [cit. 2025-05-07]. [seznam rodů je nutné vygenerovat]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b NELSON, Joseph S.; GRANDE, Terry; WILSON, Mark V. H. Fishes of the World. 5. vyd. Hoboken, New Jersey: John Wiley & Sons 707 s. ISBN 978-1-119-22082-4, ISBN 978-1-118-34233-6. S. 521–522. 
  4. ↑ TYLER, James C.; GREGOROVA, Ruzena. New Genus and Species of Boxfish (Tetraodontiformes: Ostraciidae) from the Oligocene of Moravia, the Second Fossil Representative of the Family. Smithsonian Contributions to Paleobiology. Smithsonian Institution, 1991. Dostupné online. doi:10.5479/si.00810266.71.1. (anglicky) 
  5. ↑ FAMILY Details for Ostraciidae - Boxfishes. fishbase.mnhn.fr [online]. [cit. 2025-05-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ THACKER, Christine E.; NEAR, Thomas J. Phylogeny, biology, and evolution of acanthopterygian fish clades. Reviews in Fish Biology and Fisheries. 2025-03-13. Dostupné online [cit. 2025-05-07]. ISSN 1573-5184. doi:10.1007/s11160-025-09935-w. (anglicky) 
  7. ↑ HANEL, Lubomír, 2000. Ryby (2). Praha: Albatros. (Svět zvířat; sv. 9). S. 100–102. 
  8. ↑ a b HUTCHINS, Michael; THONEY, D. A.; LOISELLE, P. V.; SCHLAGE, Neil, 2003. Fishes II. 2. vyd. Farmington Hills, MI: Gale. (Grzimek's Animal Life Encyclopedia; sv. 5). S. 467–471. (anglicky) 
  9. ↑ INDUMATHI, S. M. et al. Ostracitoxin - a potent natural fish poison.. International Journal of Pharma and Bio Sciences. 2013, roč. 4, čís. 3. Dostupné online. 
  10. ↑ WEI, Shichao; ZHOU, Wenliang; FAN, Huizhong. Chromosome-level genome assembly of the yellow boxfish (Ostracion cubicus) provides insights into the evolution of bone plates and ostracitoxin secretion. Frontiers in Marine Science. 2023-04-06, roč. 10. Dostupné online [cit. 2025-05-07]. ISSN 2296-7745. doi:10.3389/fmars.2023.1170704. (English) 

Externí odkazy

Zdroj