Koljuškovití

Jak číst taxoboxKoljuškovití
alternativní popis obrázku chybí
Koljuška tříostná (Gasterosteus aculeatus)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída paprskoploutví (Actinopterygii)
Řád ostnoploutví (Perciformes)
Čeleď koljuškovití (Gasterosteidae)
Bonaparte, 1831
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Koljuškovití (Gasterosteidae) jsou čeleď paprskoploutvých ryb s pěti klasifikovanými žijícími rody: Apeltes DeKay, 1842, Culaea Whitley, 1950, Gasterosteus Linnaeus, 1758, Pungitius d'Annone, 1760 a Spinachia Cuvier, 1816.[1] Celkový počet druhů je nejistý, situaci komplikují zejména druhové komplexy okolo koljušky tříostné (Gasterosteus aculeatus) a devítiostné (Pungitius pungitius).[2] První jmenovaná se vyskytuje i na českém území, kam byla vysazena ještě před koncem první světové války.[3]

Koljuškovití byli tradičně řazeni do příbuzenstva jehel v řádu volnoostní (Gasterosteiformes), molekulární fylogenetika však tuto hypotézu zavrhla[4] a k roku 2025 čeleď patří do revidovaného řádu ostnoploutvých (Perciformes).[5] Fosilní záznam této čeledi sahá až do miocénu.[2]

Největší koljušky dosahují velikosti asi 18 cm. Tělo mívají protáhlé a zploštělé, někdy s kostěnými štítky na bocích. Charakterizuje je 3–16 trnů na hřbetě následovaných normální hřbetní ploutví se 6–14 paprsky. Břišní ploutve nesou 1 trn a 1–2 měkké paprsky a ocasní ploutev nese 12 paprsků. Někdy dochází k redukci břišních ploutví.[2]

Jde o predátory drobných organismů v mořských, brakických i sladkých vodách severní polokoule. Vyznačují se ritualizovaným pářením a samčí péčí o potomky. Samci prostřednictvím ledvin vytvářejí sekret, který se ve vodě sráží v lepkavou hmotu; tou následně slepují kusy vegetace do podoby hnízd, v nichž probíhá tření. Samci zde posléze střeží snůšku i vylíhnuté potomstvo.[6]

Koljušky patří mezi důležité modelové organismy evoluční biologie (včetně evolučně-vývojové biologie), genetiky, etologie i fyziologie.[2][7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ CAS - Eschmeyer's Catalog of Fishes:. researcharchive.calacademy.org [online]. [cit. 2025-05-05]. Seznam rodů je nutné vygenerovat. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d NELSON, Joseph S.; GRANDE, Terry; WILSON, Mark V. H. Fishes of the World. 5. vyd. Hoboken, New Jersey: John Wiley & Sons 707 s. ISBN 978-1-119-22082-4, ISBN 978-1-118-34233-6. S. 483–484. 
  3. ↑ DUNGEL, Jan; ŘEHÁK, Zdeněk. Atlas ryb, obojživelníků a plazů České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2005. 181 s. ISBN 80-200-1282-6. 
  4. ↑ KAWAHARA, Ryouka; MIYA, Masaki; MABUCHI, Kohji. Interrelationships of the 11 gasterosteiform families (sticklebacks, pipefishes, and their relatives): A new perspective based on whole mitogenome sequences from 75 higher teleosts. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2008-01-01, roč. 46, čís. 1, s. 224–236. Dostupné online [cit. 2025-05-05]. ISSN 1055-7903. doi:10.1016/j.ympev.2007.07.009. 
  5. ↑ THACKER, Christine E.; NEAR, Thomas J. Phylogeny, biology, and evolution of acanthopterygian fish clades. Reviews in Fish Biology and Fisheries. 2025-03-13. Dostupné online [cit. 2025-05-05]. ISSN 1573-5184. doi:10.1007/s11160-025-09935-w. (anglicky) 
  6. ↑ HANEL, Lubomír, 2000. Ryby (2). Praha: Albatros. (Svět zvířat; sv. 9). S. 12. 
  7. ↑ NORTON, William H. J.; GUTIÉRREZ, Héctor Carreño. The three-spined stickleback as a model for behavioural neuroscience. PloS One. 2019, roč. 14, čís. 3, s. e0213320. PMID: 30913214 PMCID: PMC6435232. Dostupné online [cit. 2025-05-05]. ISSN 1932-6203. doi:10.1371/journal.pone.0213320. PMID 30913214. 

Externí odkazy

Zdroj