Gustaw Herling-Grudziński

Gustaw Herling-Grudziński
Narození 20. května 1919
Kielce
Úmrtí 4. července 2000 (ve věku 81 let)
Neapol
Místo pohřbení Neapol
Povolání spisovatel, novinář, literární kritik a básník
Stát PolskoPolsko Polsko
Alma mater Varšavská univerzita
Žánr deník
Témata próza
Významná díla Jiný svět
Ocenění Cena Kościelských (1966)
Mezinárodní cena Viareggio-Versilia (1994)
Doctor honoris causa Jagellonské univerzity v Krakově (2000)
Řád bílé orlice
honorary doctor of the Maria Curie-Skłodowska University
… více na Wikidatech
Manžel(ka) 1) Krystyna Domańska (roz. Stojanowska)
2) Lidia Croce
multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska v jeho rodném městě

Gustaw Herling-Grudziński (20. května 1919, Kielce – 4. července 2000, Neapol) byl polský exilový novinář, spisovatel a také literární kritik,[1] jenž byl ve 40. letech 20. století internován v sovětském gulagu a jenž se stal v roce 1966 spolu s Włodzimierzem Odojewskim a Henrykem Grynbergem jedním z laureátů literární Ceny Kosćielských.

Život a dílo

Narodil se v rodině židovského původu; posléze studoval krátce polonistiku na univerzitě ve Varšavě.[2] V roce 1940 jej avšak zadržela sovětská NKVD a odsoudila jej k pětiletému trestu odnětí nucených prací.[3] Po dobu zhruba dvou let byl internován v Sovětském svazu,[4] propuštěn byl až v roce 1942, a to na základě tzv. dohody Sikorski – Majski (polsky Układ Sikorski-Majski/rusky Соглашение Сикорского-Майского).[5] Po propuštění se přidal k armádě vedené polským generálem Władysławem Andersem; byl účasten také mj. v bitvě o Monte Cassino (1944).[6][7]

Jeho první manželkou byla polská umělkyně Krystyna Domańská, po její smrti se následně oženil s Lidií Croce, dcerou italského filozofa Benedetta Croceho.[8][9]

České překlady z polštiny

Dle výpisu Národní knihovny České republiky (NK ČR) převedla všechna jeho dosavadní díla, vydaná k roku 2017, z polštiny do češtiny polonistka Helena Stachová.

  • Hřbitovní poutník (orig. Błogosławiona, święta a Wędrowiec cmentarny). 1. vyd. Praha; Litomyšl: Paseka, 2010. 80 S. Překlad: Helena Stachová
  • Stránky z Deníku psaného v noci (orig. Dziennik pisany nocą 1971-1999 a Biała noc miłosci). 1. vyd. V Praze: Nakladatelství Franze Kafky, 2005. 210 S. Překlad: Helena Stachová
  • Benátský portrét a jiné prózy (orig. Opowiadania zebrane). 1. vyd. Praha: Academia, 2004. 339 S. Překlad: Helena Stachová
  • Ostrov a jiné prózy (orig. Drugie przyjście). 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2000. 152 S. Překlad: Helena Stachová
  • Hodina stínů (orig. Godzina cieni: Eseje).1. vyd. Praha: Torst, 1999. 350 S. Překlad: Helena Stachová
  • Deník psaný v noci: 1989-1992 (orig. Dziennik pisany nocą). 1. vyd. Praha: Torst, 1995. 336 S. Překlad: Helena Stachová; Prolog: Francesco M. Cataluccio
  • Jiný svět (orig. Inny świat). 1. vyd. Praha: Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, 1994. 258 S. Překlad: Helena Stachová

Ocenění

  • 1966 – Cena Kosćielských (polsky Nagroda Kościelskich)[10]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Gustaw Herling-Grudziński / Instytut Książki. www.instytutksiazki.pl [online]. [cit. 2017-11-09]. Dostupné online. (polsky) 
  2. ↑ Gustaw Herling-Grudziński - biografia, książki, ciekawostki i życiorys na Biografia24.pl. Biografia24.pl [online]. [cit. 2017-11-09]. Dostupné online. (polsky) 
  3. ↑ Gustaw Herling-Grudziński (1919-2000). dzieje.pl. 2016-09-12. Dostupné online [cit. 2017-11-09]. (polsky) 
  4. ↑ Herling-Grudziński upamiętniony w Rosji. TVN24.pl. 2009-09-13. Dostupné online [cit. 2017-11-09]. 
  5. ↑ Gustaw Herling-Grudziński | Twórca | Culture.pl. Culture.pl. Dostupné online [cit. 2017-11-09]. (polsky) 
  6. ↑ 10 lat temu zmarł Gustaw Herling-Grudziński. wiadomosci.wp.pl. 2010-07-02. Dostupné online [cit. 2017-11-09]. (polsky) 
  7. ↑ Herling-Grudziński – wspomnienie o Mistrzu. NIEZALEZNA.PL. 2015-07-04. Dostupné online [cit. 2017-11-09]. (polsky) 
  8. ↑ VONDRÁČEK, Jiří. Gustaw Herling-Grudziński: Lunatický útulek. Vltava.rozhlas.cz. 2014-07-25. Dostupné online [cit. 2017-11-09]. 
  9. ↑ FESTA, Natascia. Addio a Lidia Croce, terzogenita del filosofo. Fondò a biblioteca di Palazzo Filomarino. corrieredelmezzogiorno.corriere.it. 2015-04-07. Dostupné online [cit. 2017-11-09]. (italsky) 
  10. ↑ Spotkanie z laureatem Nagrody Kościelskich 2010. http://kultura.wp.pl. 2010-11-23. Dostupné online [cit. 2017-11-09]. (polsky) [nedostupný zdroj]

Související články

Externí odkazy

Zdroj