Władysław Anders

Władysław Anders
Władysław Anders
Rodné jméno	Władysław Albert Anders
Narození	11. srpna 1892; Błonie
Úmrtí	12. května 1970 (ve věku 77 let); Londýn
Místo pohřbení	polský vojenský hřbitov na Monte Cassino
Bydliště	Paříž (1921–1923); Nice; Błonie; Majdan Sopocki Pierwszy; Lvov; Moskva; Baranavičy; Riga; Petrohrad; Varšava; Londýn
Alma mater	Rižská technická univerzita
Povolání	důstojník, politik, voják z povolání, vojenský velitel a voják
Ocenění	Řád sv. Jiří 4. třídy (1915); stříbrný kříž řádu Virtuti Militari (1921); rytíř Řádu čestné legie (1921); důstojník Řádu znovuzrozeného Polska (1925); komtur Řádu svatého Sávy (1926); … více na Wikidatech
Nábož. vyznání	katolická církev (od 1942); katolicismus (od 1942)
Choť	Irena Anders (od 1948)
Děti	Anna Maria Anders
Příbuzní	Tadeusz Anders, Karol Anders a Jerzy Edward Anders (sourozenci)
Funkce	vrchní velitel (Andersova armáda; 1941–1942); vrchní velitel (Polish Armed Forces in the East; 1941–1942); vrchní velitel (II Corps; 1943–1945); General Inspector of the Armed Forces (Polish Armed Forces in the West; od 1946)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Władysław Albert Anders (11. srpna 1892, Błonie u Krośniewic, Ruské impérium – 12. května 1970, Londýn, Spojené království) byl polský generál, hlavní velitel polských ozbrojených sil v letech 1944–1945^[3].

Životopis

Mládí

Władysław Anders se narodil v rodině pozemkového poradce německého původu v osadě Błonie u Krośniewic. Studoval reálné gymnázium ve Varšavě.

Od roku 1910 sloužil v jezdectvu ruské armády. V první světové válce byl třikrát zraněn. V roce 1917 ukončil kurs akademie generálního štábu v Petrohradu. Po bolševické revoluci odešel do Polska a účastnil se polsko-sovětské války.

Kariéra před válkou

V roce 1921 začal studovat École spéciale militaire v Paříži. Do Polska se vrátil roku 1924 a stal se velitelem domobrany Varšavy. Během Květnového převratu byl na straně prezidenta, který byl nucen odstoupit. V té době dosáhl hodnosti generálporučíka.

Druhá světová válka

V době vypuknutí druhé světové války velel Anders brigádě kavalérie. Polská armáda v té době neměla šanci vyhrát proti Wehrmachtu. Sám Anders byl několikrát zraněn. Nakonec byl zatčen Sověty a vězněn ve Lvově a později i v Lubjance.

Po útoku Německa na SSSR dne 22. června 1941 byl Anders propuštěn s úkolem vytvořit spojeneckou polskou armádu vedle Rudé armády. Odešel na Střední Východ, poté bojoval v Itálii a účastnil se bitvy o Monte Cassino.

Poválečné roky a smrt

Komunistické orgány roku 1946 vzaly Andersovi hodnost generála i polské státní občanství, kterému bylo navráceno až roku 1989. Odešel do Londýna, kde navázal styky s exilovou vládou.

Zemřel během oslav 26. výročí bitvy o Monte Cassino. Byl pochován na polském vojenském hřbitově (Polski Cmentarz Wojenny) v blízkosti kláštera Montecassino v Itálii. V roce 1995 mu bylo posmrtně uděleno nejvyšší polské státní vyznamenání řád Bílé orlice.^[4]