Gustav Plentzner von Scharneck

Gustav Plentzner von Scharneck
Prezident Nejvyššího vojenského soudního dvora
Ve funkci: 1903 – 1906
Předchůdce	Anton von Pitreich
Nástupce	Wilhelm von Dessović
Zástupce velitele 3. armádního sboru ve Štýrském Hradci
Ve funkci: 1899 – 1903
Předchůdce	Otto von Pohl
Nástupce	Emil von Nasswetter
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál pěchoty (1908), polní zbrojmistr (1903), polní podmaršál (1895), generálmajor (1890)
Narození	6. září 1842 Gmunden
Úmrtí	18. března 1911 (ve věku 68 let) Vídeň
Ocenění	Leopoldův řád, Řád železné koruny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Gustav Plentzner von Scharneck (německy Gustav Leopold Plentzner Ritter von Scharneck) (5. září 1842 Gmunden – 18. března 1911 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie sloužil v c. k. armádě od roku 1861 a byl účastníkem několika válečných tažení. Později byl štábním důstojníkem u různých jednotek v Rakousku, Uhrách a Haliči. V roce 1903 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra a svou kariéru zakončil jako prezident Nejvyššího vojenského soudního dvora (1903–1906).

Byl synem státního úředníka a průkopníka ve zpracování soli Karla Plentznera (1800–1873).^[1] Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě^[2] a v roce 1861 nastoupil jako poručík k 24. pěšímu pluku.^[3] V letech 1862–1864 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni^[4] a poté byl v hodnosti nadporučíka zařazen do sboru důstojníků generálního štábu.^[5] Zúčastnil se prusko-rakouské války (1866) a poté se na generálním štábu věnoval kartografickým pracem.^[6] V roce 1877 byl povýšen na majora a byl přidělen ke štábu 33. pěší divize v Komárně,^[7] o dva roky později byl přeložen ke 14. pěší divizi do Prešpurku.^[8] V roce 1881 získal hodnost podplukovníka a v letech 1883–1888 byl šéfem štábu 7. armádního sboru v Temešváru,^[9][10] mezitím byl v roce 1884 povýšen na plukovníka.

K datu 1. listopadu 1890 byl povýšen do hodnosti generálmajora, v letech 1888–1893 působil jako ředitel operační kanceláře na generálním štábu.^[11] Později byl velitelem 28. pěší brigády v Šoproni (1893–1895).^[12] V roce 1895 se stal velitelem 30. pěší divize ve Lvově a téhož roku k datu 1. května 1895 dosáhl hodnosti polního podmaršála.^[13] Ve Lvově strávil čtyři roky a následně byl přeložen do Štýrského Hradce, kde se stal zástupcem velitele 3. armádního sboru.^[14][15] V roce 1901 byl povolán do Vídně jako prezident Vrchního vojenského soudu a nakonec se stal prezidentem Nejvyššího vojenského soudního dvora (1903–1906).^[16][17] K datu 1. května 1903 získal hodnost titulárního polního zbrojmistra^[18][19] a v roce 1906 byl penzionován. Mimo aktivní službu pak ještě v roce 1908 obdržel hodnost generála pěchoty.^[20]

Jeho manželkou byla Paulina Liebenbergová von Zsittin (1852–1927) z židovské podnikatelské rodiny povýšené do šlechtického stavu.^[21] Z manželství se narodily čtyři děti. Z dalších generací vynikla vnučka Eva von Berne (1910–2010), která se prosadila jako filmová herečka němé éry v Rakousku.

Po otcově nobilitaci v roce 1855 užíval šlechtický titul rytíře s predikátem von Scharneck. Ve funkci prezidenta Nejvyššího vojenského soudního dvora získal v roce 1904 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[22] Od roku 1905 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 53.^[23][24] Během vojenské služby získal několik vysokých vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[25]

• Válečná medaile (1879)
• Řád železné koruny III. třídy (1890)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1899)

• důstojník Řádu čestné legie (Francie)
• Řád sv. Stanislava II. třídy (Rusko)
• Řád červené orlice III. třídy (Německo)
• Řád pruské koruny II. třídy (Německo)
• důstojník Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko)
• rytíř Řádu italské koruny (Itálie)
• Řád Takova III. třídy (Srbsko)

• Gustav Plentzner von Scharneck in: Österreichisches Biographisches Lexikon

Zdroj