Guido Venturoni
Guido Venturoni | |
---|---|
![]() | |
27. předseda vojenského výboru NATO | |
Ve funkci: 6. května 1999 – července 2002 | |
Předchůdce | Klaus Naumann |
Nástupce | Harald Kujat |
Vojenská služba | |
Služba |
Itálie NATO |
Složka | Italské námořnictvo |
Hodnost | admirál |
Narození |
10. dubna 1934 (89 let) Teramo |
Alma mater | Italian Naval Academy |
Profese | pilot a politik |
Ocenění | velká čestná dekorace ve zlatě Čestného odznaku za zásluhy o Rakouskou republiku rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku |
Commons | Guido Venturoni |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Guido Venturoni (* 10. dubna 1934, Teramo) je bývalý italský admirál. V letech 1994 až 1999 byl náčelníkem generálního štábu italských ozbrojených sil, který zavedl dalekosáhlé reformy ve strukturách vojenského vedení a v letech 1999 až 2002 byl předsedou vojenského výboru NATO.
Dne 22. dubna 2002 převzal Řád Bílého lva III. třídy za významné přispění k přípravě českých vojáků na plnění úkolů v mezinárodním vojenském štábu Severoatlantické aliance.[1]
Vojenská kariéra
Od roku 1952 do roku 1956 studoval na Italské námořní akademii. Zpočátku sloužil na válečných lodích italského námořnictva. V letech 1958 až 1959 se zúčastnil pilotního výcviku v USA, při kterém získal také certifikaci pro letadlové lodě. Z politických důvodů však tuto certifikaci nikdy nemohl využít, protože italské letectvo bránilo námořnictvu v použití stíhacích letounů. Později létal v helikoptérách s námořním letectvem. Velel korvetám, fregatám, křižníku Andrea Doria a eskadře námořního letectva nebo vedl také různé štáby.
Od února 1992 do prosince 1993 zastával funkci náčelníka štábu admirality.
Začátkem ledna 1994 vystřídal generála Domenica Corcioneho v pozici náčelníka generálního štábu italských ozbrojených sil. V této funkci připravil hlubokou strukturální reformu ozbrojených sil, která byla realizována v roce 1997. Upgradoval generální štáb, rozšířil správní ústřednu a štábům ozbrojených sil bylo přiděleno více podporovacích úkolů. Od února 1999 v jeho práci dále pokračoval generál Mario Arpino, který ho vystřídal v této funkci. Dne 6. května 1999 se stal předsedou vojenského výboru NATO, kterou vykonával do července 2002. Poté pracoval v manažerské a poradní roli v obranném průmyslu. Od února 2013 do května 2014 byl viceprezidentem italské nadnárodní společnosti specializující se na letectví, obranu a bezpečnost Finmeccanica.
Vyznamenání
-
Rytíř velkokříže Řádu za zásluhy Italské republiky
-
Velký důstojník vojenského řádu Itálie
-
Mauricijská medaile za 10 let vojenské kariéry
-
Zlatá medaile za zásluhy od italského Červeného kříže
-
Zlatý kříž s hvězdou pro důstojníky a poddůstojníky se 40 lety služby
-
Zlatá medaile cti za dlouhou námořní plavbu s 20 let služby
-
Vojenská medaile letectva za dlouhou leteckou navigaci (20 let)
-
Velká čestná dekorace ve zlatě [2]
-
Komandér Záslužné legie
-
Řád Bílého lva III. třídy
-
Kříž s meči Maltézského záslužného řádu
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Guido Venturoni na německé Wikipedii.
- ↑ Italský admirál převzal Řád Bílého lva. Rozhlas [online]. [cit. 2023-09-11]. Dostupné online./
- ↑ Aufstellung aller durch den Bundespräsidenten verliehenen Ehrenzeichen für Verdienste um die Republik Österreich ab 1952 (PDF; 6,6 MB)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Guido Venturoni na Wikimedia Commons
- Životopis na difesa.it