Guardafui

Guardafui
Maják na mysu Guardafui
Maják na mysu Guardafui
Světadíl Afrika
Stát SomálskoSomálsko Somálsko
Souřadnice 11°49′ s. š., 51°17′ v. d.
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Guardafui, též Gardafui (somálsky Gees Gwardafuy) je mys známý také jako Ras Asir a starými Řeky zmiňovaný jako Aromata promontorium, je krajním pevninským výběžkem Afrického rohu. Nalézá se na území Somálska, respektive jeho části, která v současnosti spadá do autonomního státu Puntland. Jedná se o jedno z nejvýchodnějších míst pevninské Afriky.

Guardafuiský maják

První věž byla postavena na místní skále až v roce 1924, ačkoliv o potřebě postavení majáku se uvažovalo už od otevření Suezského průplavu v roce 1869. Kovová stavba s názvem Maják Francesca Crispiho byla vážně poškozena během vzpoury proti italské nadvládě v Somálsku.

V roce 1930 proto Italové postavili nový maják - kamennou stavbu zpevněnou skružemi z betonu. Symbol fašistické vlády, která tehdy byla v Itálii u moci, se objevuje v pojetí dvanácti prutů obepínajících sekeru i na majáku vysokém 19 metrů.

Poslední strážce majáku Antonio Selvaggi, přezdívaný Kníže z Guardafui, měl pestré životní osudy. V roce 1941 byl zajat Angličany, po skončení druhé světové války pracoval jako holič v Mogadišu.[1] Na Guardafuiském majáku sloužil až do jeho konce v roce 1957.

Navzdory tomu, že maják stojí na pevnině, jednalo se vždy o téměř opuštěné místo. Cesta do Auly, kde si strážci majáku vyzvedávali poštu, trvala na velbloudu dva dny.

Guardafuiský maják zpopularizoval ve své knize fotograf Alberto Alpozzi.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ GONZÁLEZ MACÍAS, José Luis. Atlas majáků na konci světa. První vydání. vyd. Praha: [s.n.], 2022. 150 stran s. ISBN 978-80-88268-64-2, ISBN 80-88268-64-8. OCLC 1357140563 
  2. ↑ ALPOZZI, Alberto. Il faro di Mussolini : l'opera coloniale più controversa e il sogno dell'Impero nella Somalia italiana : 1889-1941. Torino: [s.n.] xv, 191 pages s. ISBN 978-88-99086-28-2, ISBN 88-99086-28-1. OCLC 908688111 

Externí odkazy

Zdroj