Großer Picho

Großer Picho
Wulki Pichow
Pohled z jihovýchodu
Pohled z jihovýchodu
Vrchol 498 m n. m.
Prominence 165 m ↓ sedlo s Dahrnerbergem
Izolace 3,2 km → Weifaer Höhe
Poloha
Světadíl Evropa
Stát NěmeckoNěmecko Německo
Pohoří Šluknovská pahorkatina /
Severní hornolužická vrchovina[1]
Souřadnice 51°6′32″ s. š., 14°21′11″ v. d.
Typ hřbet
Hornina granodiorit, dolerit
Povodí Wesenitz, Spréva – Labe
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Großer Picho (hornolužickosrbsky Wulki Pichow) je vrch o nadmořské výšce 498 m[2] na území hornolužického města Wilthen (místní část Tautewalde) v zemském okrese Budyšín v Sasku.

Název

Pojmenování Wulki Pichow a z něj odvozená německá verze Großer Picho pochází z 19. století. Pichow je v hornolužické srbštině zastaralé slovo označující kopec či místo spálené požárem. Přídavné jméno wulki, respektive großer (česky velký) odlišuje vrch od nedalekého kopce Mały Pichow, respektive Kleiner Picho (455 m).[3]

Přírodní poměry

Jižní a jihovýchodní svahy, včetně vrcholu, náleží k městu Wilthen (místní části Taurewalde a Wilthen), severní část vrchu pak náleží k obci Doberschau-Gaußig (místní části Dretschen a Arnsdorf). Vrch leží v německé části Šluknovské pahorkatiny (Lausitzer Bergland) a její mesogeochoře Severní hornolužická vrchovina (Nördliches Oberlausitzer Bergland). Při severozápadním úpatí končí Šluknovská pahorkatina a začíná nejvýchodnější cíp Západolužické pahorkatiny a vrchoviny. Geologické podloží tvoří hybridní dvojslídý granodiorit, který je narušen žílou doleritu.[4] Na severozápadním svahu se nachází starý kamenolom, menší kamenolom leží nedaleko vrcholu. Převažujícím půdním typem je podzolová kambizem, v dolních částech svahů se vyskytuje též erodovaná parakambizem, pseudoglej a regosol.[5] Při jižním úpatí pramení a východním směrem odtéká Butterwasser, při severním svahu pramení a protéká Langes Wasser. Oba vodní toky patří k povodí Sprévy, pouze jihozápadní svah náleží k povodí Wesenitz. Celý vrch tak náleží k povodí Labe a k úmoří Severního moře. Většina vrchu je porostlá převážně smíšeným lesem, pouze dolní části svah mají zemědělské využití. Großer Picho leží v chráněné krajinné oblasti Oberlausitzer Bergland a na jižních až východních svazích se rozkládá evropsky významná lokalita Buchenwaldgebiet Wilthen.

Stavby

Nedaleko vrcholu stojí budova restaurace nazývaná Pichobaude, která byla postavena roku 1927 na místě dřevěného kiosku a roku 1929 rozšířena. Do dnešní doby byla přestavěna v roce 1938.[6] Ve vrcholové části stojí také vysílač.

Turistika

K vrcholu vedou celkem čtyři turistické stezky a další se na ně napojují v bezprostředním okolí vrchu. Zeleně značená trasa spojuje Großer Picho s Budyšínem, modrá trasa jej spojuje s významnými vrchy severní části Šluknovské pahorkatiny, žlutá a červená (Pumphut-Steig) pak směřují k okolním sídlům.[7]

Galerie

  • Restaurace
    Restaurace

Odkazy

Reference

  1. ↑ FDZ Naturräume in Sachsen [online]. IÖR-Forschungsdatenzentrum [cit. 2025-07-02]. Dostupné online. (německy) 
  2. ↑ Digitale Topographische Karte Sachsen 1 : 10 000 [online]. Staatsbetrieb Geobasisinformation und Vermessung Sachsen [cit. 2025-07-05]. Dostupné online. (německy) 
  3. ↑ SCHÜTZE, Theodor. Um Bautzen und Schirgiswalde. Werte der deutschen Heimat. Band 12. 1. vyd. Berlin: Akademie Verlag, 1967. (německy) 
  4. ↑ Geologische Karte Sachsen 1 : 50 000 [online]. Staatsbetrieb Geobasisinformation und Vermessung Sachsen [cit. 2025-07-05]. Dostupné online. (německy) 
  5. ↑ Bodenkarte Sachsen 1 : 50 000 [online]. Staatsbetrieb Geobasisinformation und Vermessung Sachsen [cit. 2025-07-05]. Dostupné online. (německy) 
  6. ↑ Die Pichobaude [online]. [cit. 2025-07-05]. Dostupné online. (německy) 
  7. ↑ Mapy.com: turistická mapa [online]. Mapy.com [cit. 2025-07-05]. Dostupné online. 

Literatura

  • SCHÜTZE, Theodor (ed.). Das schöne Bautzener Land. Landschaftsschutzgebiet Lausitzer Bergland. Band 7. 1. vyd. Bautzen: Rat des Kreises Bautzen, 1961. (německy) 
  • SCHÜTZE, Theodor. Um Bautzen und Schirgiswalde. Werte der deutschen Heimat. Band 12. 1. vyd. Berlin: Akademie Verlag, 1967. (německy) 

Externí odkazy

Zdroj