Greifswald

Greifswald
Greifswald, radnice a kostel P. Marie
Greifswald, radnice a kostel P. Marie
Greifswald – znak
znak
Greifswald – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice 54°6′ s. š., 13°23′ v. d.
Nadmořská výška 5 m n. m.
Stát NěmeckoNěmecko Německo
Spolková země Meklenbursko-Přední Pomořansko
Zemský okres Přední Pomořansko-Greifswald
Administrativní dělení 8 čtvrtí
Greifswald
Greifswald
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 50,5 km²
Počet obyvatel 59 282 (2021)
Hustota zalidnění 1 173,9 obyv./km²
Správa
Starosta A. König
Vznik 1199
Oficiální web www.greifswald.de
Telefonní předvolba 3834
PSČ 17487, -89, -91, -93
Označení vozidel HGW
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Greifswald (německá výslovnost: IPA: [ˈɡʁaɪ̯fsˌvalt], zvuk poslech) je historické německé hanzovní město v Meklenbursku-Předním Pomořansku s asi 60 tisíci obyvateli. Na zdejší univerzitě, založené roku 1456, studuje přes 12 tisíc studentů. V blízkosti města jsou zříceniny kláštera a přírodní rezervace Eldena a jaderná elektrárna Greifswald, uzavřená roku 1990.

Poloha

Greifswald leží v ploché, nízko položené krajině blízko ústí řeky Ryck do Baltského moře, zhruba uprostřed mezi ostrovy Rujana a Usedom.

Dějiny

Greifswald vznikl jako osada blízkého kláštera Eldena, který zde provozoval těžbu mořské soli odpařováním, a roku 1250 získal od pomořanského hraběte Wartislava III. městská práva. Brzy nato se stal svobodným přístavem, postavil hradby i hlavní městský kostel sv. Mikuláše (1263) a roku 1278 se poprvé připomíná jako člen Hanzy. Roku 1456 byla založena univerzita a roku 1531 přišla do města reformace. Za třicetileté války město velmi utrpělo: 1626 je dobyl a vyplenil Albrecht z Valdštejna, ve městě řádil mor a roku 1631 je dobyl švédský král Gustav Adolf II. Švédové potom městu vládli až do roku 1815, město však trpělo válkami a teprve 1747 se podařilo po sto letech obnovit provoz univerzity. Od roku 1815 patřil Greifswald s celým Pomořanskem Prusku a od roku 1863 má železniční spojení. V roce 1856 a 1927 došlo k dalšímu rozšíření univerzity, která se stala centrem městského života. Za války zde byl velký zajatecký tábor. V roce 1945 se město bez boje vzdalo Rudé armádě, jedním z vyjednávačů o předání města byl Rudof Petershagen. Proto nebyl Greifswald zničen leteckými nálety jako sousední města Anklam a Demmin. V poválečném období NDR historická část města silně chátrala a asi polovina byla stržena a nahrazena panelovou výstavbou. Po roce 1990 došlo k rozsáhlé obnově náměstí a jeho okolí.

Doprava a hospodářství

Greifswald leží na železniční trati Berlín – Stralsund a začíná zde trať, která vede přes ostrov Usedom do polského Svinoústí. Město má přístav a okolo města prochází dálnice A 20. Chráněná část Baltského moře mezi ostrovy Rujana a Usedom (Greifswalder Bodden) je oblíbena jachtaři a výroba jachet a plachetnic je – vedle univerzity – největším zaměstnavatelem ve městě. Greifswaldské muzeum provádí také restaurování historických lodí.

Školství a kultura

Univerzita E. M. Arndta, původně hlavně teologické učiliště, má dnes přes 12 tisíc studentů (čtyřikrát víc než roku 1991) a řadu vědeckých ústavů, zaměřených hlavně na moderní technologie a lékařství. Greifswald má stálé divadlo, muzeum s galerií zdejšího rodáka, romantického malíře C. D. Friedricha a koná se zde řada festivalů.

Pamětihodnosti

  • Hlavní náměstí s řadou historických domů je dnes opět chlouba města.
  • Dóm sv. Mikuláše z roku 1263 je cihlová gotická stavba s barokním zařízením.
  • Gotický kostel P. Marie je z roku 1260 a kostel sv. Jakuba z roku 1280.
  • Malebné zříceniny středověkého kláštera Eldena leží blízko mořského břehu asi 7 km východně od města.

Významné osobnosti

Partnerská města

Fotogalerie

  • Dóm
    Dóm
  • Radnice
    Radnice
  • Kostel Sv. Jakuba
    Kostel Sv. Jakuba
  • Zříceniny kláštera Eldena
    Zříceniny kláštera Eldena
Greifswald, náměstí
Greifswald, náměstí

Odkazy

Literatura

  • Ottův slovník naučný, heslo Greifswald. Sv. 1, str. 1
  • PETERSHAGEN, Rudolf. Vzpoura svědomí. Překlad Vojtěch Zamarovský. 1. vyd. Praha: Nakladatelství politické literatury, 1962. 292 s. 

Externí odkazy

Zdroj